Citroën DS5: ani bohyně nejsou dokonalé, mají své chyby

Najednou přišel pocit, že nesedím za volantem auta, ale v kokpitu letadla. Že se za chvíli přestanou kola dotýkat země a vzletím. Sen skončil, to Citroën DS5 tak zapůsobil.

Citroën DS5 je třídou sám pro sebe. Těžko najít srovnání s jinými konkurenty na trhu, vždyť ani automobilka pořádně neví, zda vůz nazývat zvláštním hatchbackem nebo už kombíkem. Prostě je to "déeska" a přesně takovou ji značka chtěla mít. Vystouplou z řady, originální, neotřelou.

Záměr se zdařil, jen se zdá, že design exteriéru bude mít vedle příznivců i odpůrce, neboť každá neobvyklost je má. Spousta stříbřitých ozdob, od dvou lamel v masce, které doprovázejí šípovité logo značky, až po dvojici koncovek výfuku, pak vzbuzují dojem, že auto bylo stvořeno pro marnivou sestřenici, co měla vlasy samou loknu. Což dokumentuje i chromovaná lišta stoupající od předních světel až k prvnímu sloupku a má tvar hokejky. Nebo šavle, jak kdo chce. Totéž platí i o interiéru, stříbrem se to v něm jen hemží. Výzdoba má za úkol naznačovat, jak se vůz liší od "normální" produkce, jak je výjimečný.

Když už jsme postoupili do interiéru, pak se připravte na spoustu superlativů. Začneme použitými materiály, které snesou označení špičkové, stejně tak zasluhuje pochvalu i jejich zpracování. Netradiční je i ztvárnění ovládacích prvků a úvodní dojem z leteckého kokpitu navozuje umístění některých ovladačů do stropní konzole. Například tlačítko vysouvacího head-up displeje, tedy plochy, na níž se před řidiče promítá momentální rychlost a jiné údaje.

Mohutný středový tunel vyvolává pocit menšího vnitřního prostoru, ale je to pouze klamný pocit, místa je v první řadě opravdu zdařile tvarovaných sedadel dostatek, vzadu už tvůrci tolik centimetry nehýřili, ale na klaustrofobii to v žádném případě není.

Citroën vypustil první vůz DS v roce 1955 a šokoval jím automobilový svět. Přinesl noblesu a současná řada DS (už je DS3 a DS4) v ní pokračuje. Především interiérem nakukuje mezi německé prémiové vozy a vnitřní atmosférou audiny nebo mercedesy dokonce překonává.

Označení DS čtou Francouzi jako "déeses", což je v jejich jazyce výraz pro bohyni. Ale ani božská stvoření nejsou dokonalá, protože nic není dokonalého. DS5 například řidiči neposkytuje zrovna nejlepší výhled z vozu, neboť sedí v kabině lehce utopený a jen tuší, kde mu končí karosérie. Ani pohled do zpětného zrcátka nepřináší celistvý obraz o dění za vozem, stejně tak ruší přední sloupky boční výhled.

Pětková "déeska" je postavena na platformě C4, což značí jednoduchou zadní nápravu, která v českých podmínkách nedává vozu stoprocentní jistotu například při rychlém průjezdu zatáčky, nebo se silně projevuje na silničních nerovnostech. Tvůrcům budiž omluvou, že vůz stvořili pro jiné povrchy, než jsou ty české. Pochvalu zasluhuje vznětový dvoulitr, dobře pracuje i automatická převodovka, ač jí k německé hladkosti trochu schází.

Zdá se vám, že jsme k novince přece jen příliš kritičtí? Ale ne, jsme v roli fotbalového trenéra, jehož tým hraje dobře a vyhrává, ovšem on přece jen vidí na hře nějaké nedostatky. A ví, že chválením tým dál neposune.

Citroën DS5 je mimořádným vozem, který ocení osoby s mimořádným estetickým cítěním. Ostatně jeho tváří je houslový virtuos Jaroslav Svěcený, který byl jeho vzhledem a vlastnostmi tak unesený, že na konto vozu připsal oslavnou skladbu...

Srovnání parametrů

*se šestistupňovou manuální převodovkou