Mitsubishi Grandis 2,0 DI-D: konečně nafta

Sedmimístné Mitsubishi Grandis má konečně naftový motor. Je úspornější, ale také hlučnější.

Mitsubishi Grandis je na českém trhu přes dva roky, na silnicích je však potkáte zřídka. Prodej by měl zvednout turbodiesel od Volkswagenu; tentýž, který pohání například octavie.

Motor 2,0 TDI v provedení pro grandis má nepatrně nižší výkon 100 kW (136 koní) a maximální točivý moment 310 Newtonmetrů, který nastupuje při 1750 otáčkách. Výsledek? Jeho chování ve velkoprostorovém mitsubishi se prakticky neliší od volkswagenů, které jej také používají. Motor je silný a dává i téměř dvoutunovému grandisu dobrou dynamiku; ovšem za podmínky častého řazení. Po překročení čtyř tisíc otáček totiž vůz ztrácí sílu. Nevadí to. Šestistupňová manuální převodovka, také od Volkswagenu, je dobře odstupňovaná, přesná a blízko volantu.

Ekonomika provozu zůstává na vynikající úrovni. Při opravdu rychlé jízdě se spotřeba zřídkakdy dostane přes deset litrů na sto kilometrů, jinak si zkoušený vůz vystačil asi s osmi litry. Udávaná žíznivost 5,6 litru v mimoměstském provozu je při úspornější jízdě reálná. Na 1,8 tuny vážící velké MPV to není špatné.

Daní za dobré parametry je pro čtyřválce TDI typický tvrdý chod a svým způsobem industriální projev. Studený motor po nastartování vibruje a hlučí. Zahřátý se uklidní, ale stále je uvnitř vozu slyšet. Při dlouhé rychlé jízdě po dálnici to může být nepříjemné. V rychlostech nad 160 km/h ho začne doplňovat aerodynamický hluk. To je ale jediná nepříjemnost při rychlém cestování "kosmickým" MPV od Mitsubishi. Stabilita vozu je i při vysokých rychlostech příkladná. Jeho vyspělý, spíše tužší podvozek s moderním víceprvkovým zavěšením zadní nápravy je na tuto třídu aut rozhodně nadprůměrný, a to nejen na dálnici. Řidiče potěší i přesné řízení, jedinou slabinou překvapivě dobrého svezení jsou průměrné brzdy.

Grandis je agilní i díky nižší výšce, která nemá zhoubný vliv na jeho vnitřní prostornost. Pět pasažérů má místa nadbytek, tři v prostřední řadě se musejí uskromnit a posunout směrem vpřed, až když se jede v sedmi. Dvě sedačky třetí řady se jednoduchým způsobem vyklápějí z podlahy zavazadlového prostoru, který má poměrně nízké dno. Dojezdová rezerva pod podlahou vozu je přístupná obtížně.

Na rozdíl od mnoha konkurentů nelze asymetricky dělené sedačky prostřední řady vyjmout, je možné jen vyklopit jejich sedák a posunout je směrem k těm předním - podobně jako v menším Opelu Zafira. Pak se nákladový prostor grandisu zvětší z 940 litrů v pětimístném uspořádání na 1545 litrů. Jen průměrnou variabilitu dohání mitsubishi šikovnými detaily, například polohovatelnými opěradly prostředních sedaček, díky čemuž ho lze uspořádat do lůžkové úpravy, držáky nápojů pro všechny pasažéry a "leteckými" stolečky podpíranými pístky.

Turbodieselový grandis se u nás prodává ve třech stupních výbavy. Již ta základní nenáročným motoristům vystačí, obsahuje totiž položky, za které se jinde připlácí. Namátkou: šest airbagů, stabilizační systém, elektrické ovládání všech oken, vyhřívaných a sklopných zrcátek nebo mlhovky. Náročnější uspokojí o sto deset tisíc korun dražší střední výbava. Kdo by však chtěl xenonové světlomety nebo kožené obšití volantu a řadicí páky, musí si pořídit nejvyšší výbavu, obsahující i pro leckoho nepříjemné kožené čalounění. Minimální možnost výběru z nedostatečně odstupňovaných výbav, podprůměrnou variabilitu a několik dalších slabostí však vyrovná rozumná cena vozu, začínající na necelých osmi stech dvaceti tisících. Pro otce rodin pořizujících velkoprostorové auto jde o důležitý parametr.

 Mitsubishi Grandis 2,0 DI-D versus konkurence

Foto: archiv