Opel Insignia: překonávání psychických bariér

Není sporu o tom, že Opel Insignia je tím nejlepším, co německá značka produkuje. Rodinný nebo manažérský vůz sice nemá nálepku luxusní třídy, ale v mnohém si s ní nezadá.

Se svou takřka pětimetrovou délkou vypadá model Insignia opravdu impozantně. Designérům se povedlo vyladit linie do ladného celku, ať už se jedná o jakoukoliv karosářskou variantu, tedy sedan, hatchback či kombi. A mezigenerační úprava vozu opravdu pomohla, i když exteriérová proměna nebyla nijak rozsáhlá. Týkala se přepracovaných nárazníků, pozměněné masky chladiče a odlišně tvarovaných svítilen. Oproti konkurenci v podobě mondea či "cé-pětky" si udržela náskok v modernosti a důstojném vzhledu.

Více zapracovali tvůrci v interiéru, který konečně přišel o změť tlačítek na středové konzoli, které představovalo bludiště pro prst, jenž chtěl najít správný ovladač. K dispozici je nyní osmipalcový dotykový displej, na němž moderní grafika dodává přístrojové desce moderní vzhled. A komu by ani takový posun vpřed nestačil a nemá rád zapatlanou obrazovku, může ovládat menu prostřednictvím touchpadu. Tedy dotykové plošky, kterou známe z notebooků, a již zatím využívaly vozy luxusní třídy. Její umístění na středovém panelu ale není úplně šťastné, při jízdě se musí řidič soustředit na pohyb prstu, ale zároveň sledovat displej, zda jím pohybuje správným směrem. A tak je nejlepší nastavit si potřebné parametry ještě před uvedením vozu do pohybu.

Testovaný vůz ve verzi Sports Tourer, tedy kombík, má zavazadlový prostor na průměru segmentu, nicméně 540 objemových litrů poněkud ubralo centimetry cestujícím na zadních sedadlech. Při funkci manažérského vozu to příliš nevadí, auto nebývá často zcela obsazené, ovšem při plnění rodinné role si budou vzadu lebedit jen menší potomci. Takový Citroën C5 Tourer je na tom v tomto směru podstatně lépe...

Teď to nejdůležitější. Pod kapotou pracoval nový vznětový čtyřválec se dvěma turbodmychadly. A nutno říci, že jeho schopnosti skutečně odpovídají síle takřka dvou stovek koní, kterými disponuje. Ani v nízkých otáčkách neztrácí hlavu a dokáže se velice rychle vzchopit, žádná turbodíra (prodleva) nehrozí, dovede plynule a jemně přidávat točivý moment, takže jízda je bez rušivých momentů. Až na to, že šestistupňový automat přece jen dává znát, když mění převod, především se projevuje při podřazování. Ovšem například na dálnici si vede motor výtečně, dovede akcelerovat i ve vysokých rychlostech bez toho, aby se zadýchal nebo sáhl si na dno sil.

Mírná připomínka se však týká jeho zvukového projevu. V kabině je slyšet především ve vyšších otáčkách, navíc se zdá, že by bylo zapotřebí zapracovat na jeho kultivovanosti. Nicméně to v žádném případě neubírá body přednostem modelu Insignia, k nimž patří i upravené naladění podvozku. Konstruktéři použili nové tlumiče, vyměněny byly i silentbloky náprav, což se samozřejmě pozitivně projevilo na jízdním komfortu. To už musí být nerovnost, aby vůz rozhodila!

K jistým jízdním vlastnostem napomáhá také upravené řízení, které zpřesnilo ovladatelnost a je s podivem, jak je takhle velký automobil hbitý a poslušný. Dovede rychle a přesně reagovat na signály od volantu, což mu vystavuje hodně dobrou známku.

Opel Insignia sice nemá v očích některých zájemců takovou image, jako jeho krajanští soupeři z luxusní třídy, ovšem svými vlastnostmi a výbavou, v níž nescházejí nejmodernější systémy včetně sledování mrtvého úhlu nebo třeba vyhřívaných sedadel, za nimi příliš nezaostává. Je naopak rozumnějším řešením z hlediska ceny, jen je třeba překonat psychickou bariéru ze značky...

Srovnání parametrů

*k ceně je třeba připočíst 35 tisíc korun za verzi kombi a 40 tisíc korun za automat

**akční cena, ceníková je 995 900 korun (sleva 221 tisíc korun)