Renault Mégane 1,9 dCi: u konce s okázalostí

Francouzská novinka vtrhla do Česka s lákavě nízkými cenami. Dokonce i jedna z nejdražších verzí, Renault Mégane 1,9 dCi, se vejde do půl milionu korun. Je jí to však něco platné?

Jako by do místnosti po Carle Bruniové vstoupila Angela Merkelová. Minulá generace méganu vyvolala úžas, ta současná, třetí, nenápadně připlula. Skrývá se v ní spousta poctivé práce, ale nebýt jisté ekonomické přitažlivosti, těžko byste si jí všimli.

Podobně jako jiné automobilky se i Renault snažil z nového méganu shodit pár kil. Přesněji řečeno jich bylo osm, což nevypadá oslnivě, auto se však ve všech důležitých rozměrech rozrostlo. Je delší, širší a má také větší rozvor než jeho předchůdce.

Uměřenější design karoserie vykročil vstříc většímu modelu Laguna a posun k jednoduché eleganci postihl mégane i uvnitř. „Kapličce" přístrojů dominuje bíle zářící kruhový displej s digitálním tachoměrem, zaoblená palubní deska nese decentní moduly klimatizace a autorádia. Nejpatrnější je ovšem hmatatelná kvalita plastů i jejich zpracování. Na to dosud majitelé méganů zvyklí nebyli. Zamrzí pouze drobnosti jako ďábelsky složité manuální ladění rádiových stanic či vysoko položená hrana zavazadlového prostoru, která komplikuje nakládání těžších předmětů, třeba pivních bas.

Je pouze škoda, že podobné úsilí nevěnovali v Renaultu technickému zdokonalování podvozku. Až na drobné změny je totiž shodný s tím u předchozí generace méganu. Zabřednu-li nakrátko do technické hatmatilky, francouzská značka nadále vzdoruje sofistikovanější víceprvkové zadní nápravě a trvá na jednoduché torzní příčce - na rozdíl od vozů VW Golf, Ford Focus, Škoda Octavia, Hyundai i30 nebo Kia Cee´d. Renault tím uspořil něco na nákladech při vývoji a něco prostoru: díky tomu patří jeho kufr v nižší střední třídě k největším. Za oběť tomu částečně padly jízdní vlastnosti.

Ne že by jízda tímto modelem představovala katastrofu. Na hladkém asfaltu dokáže být docela kultivovaný a při zatáčení má zadní náprava snahu řidiči pomáhat. Blýskne se občas i skutečným talentem, ale ten z podvozku dostanou ve větší míře nejspíš až konstruktéři ze sportovní divize pro verzi RS jako u minulé generace.

Horší je, že přinejmenším s testovaným naftovým motorem o výkonu 130 koní vůz přes nerovnosti nepluje, jak by se na nižší střední třídu slušelo. Odpružení je příliš tvrdé a vibrace se přenášejí do kabiny, což Renault odsouvá z boje o špičku segmentu.

ČTĚTE TAKÉ: Test Renaultu Twingo RS

Na více než uspokojivé auto tenhle model nepovyšuje ani přeposilované řízení, ani průměrná převodovka. Zato turbodiesel se díky parametrům i projevu na silnici řadí k nejlepším ve své kategorii.

Nejsilnější argument pro pořízení nabídne nový mégane v podobě ceny. Renault vyrukoval s odvážnou základní sumou 300 tisíc korun za benzinovou šestnáctistovku. A třebaže počátkem března vzrostla o deset tisíc korun (ty se nově připlácejí za kontrolu stability), stále se drží mezi konkurencí v dolní části. I nejdražší verze 1,9 dCi Privilege se slušnou výbavou se tak vejde do půl milionu korun a je například levnější než srovnatelná jihokorejská Kia Cee´d.

JAK JE NA TOM KONKURENCE? Test Volkswagenu Golf 2,0 TDI

Nízká cena nicméně nemusí být vše, zvláště když se pohybujete v horních příčkách ceníku. Když totiž několik desítek tisíc ušetříte na výbavě svého focusu nebo golfu, budete mít zkrátka lepší auto.

JAK JE NA TOM KONKURENCE? Nižší střední třída v testech TÝDEN.CZ

Foto: Renault

Inzertní auto-moto server s ojetými vozy: Autobazar EU