<span>Seat Altea Freetrack:</span> neobvyklý mix

Španělská značka Seat začala vyrábět velkoprostorové auto, které si troufá i do terénu. Dnes jde o unikát, přestože s něčím podobným přišel už v roce 1999 Renault.

Tehdejší Renault Scénic RX4 už nedostal plnohodnotného nástupce, současnému Scénicu Cross totiž chybí pohon všech kol. Vznik novinky Altea Freetrack může mít i jiný důvod než snahu o unikátnost. Španělé neměli základ pro „allroad", jak se říká čím dál populárnějším zvýšeným kombi s atraktivním oplastováním, takže použili stejný postup na MPV.

Tak se zrodila novinka Altea Freetrack. Vychází z delší verze tohoto velkoprostorového modelu s příponou XL, jejíž podvozek byl zvýšen o celé čtyři centimetry. Tím Seat docílil vynikající světlé výšky 22,5 centimetru. Vyšší než u většiny SUV, a dokonce i mnoha aut považovaných za terénní.

S těmi se „allroadová" altea ovšem nemůže srovnávat technicky. Postrádá redukci převodů i uzávěrky diferenciálů a rovněž její pohon všech kol je kompromisní. To znamená, že za normálních okolností jsou poháněna jen přední kola. Pokud je třeba, spojka Haldex umí na zadní nápravu rychle poslat až padesát procent síly.

Na špatné cesty je Altea Freetrack vyzbrojena také povinnou sadou plastů, v tomto případě poněkud monstrózní. Velké plochy šedé umělé hmoty se nemusí líbit každému a v jiné barvě je pořídit nelze. Zato jejich ochranná funkce je nezpochybnitelná. Právě dlouhé převisy karoserie jsou totiž největší překážkou tohoto překvapivě schopného křížence, který projede horší terén než mnoho dnešních SUV.

O to více auto překvapí na silnici. Seat Altea Freetrack se zde nechová o moc hůř než výchozí nižší verze, ani se příliš nenaklání v zatáčkách. Za svou stabilitu a mrštnost vděčí vyspělému podvozku a tvrdšímu pérování, které však nedokáže utlumit větší nerovnosti. O přehnané tvrdosti ale také nemůže být řeč. Na vyladění podvozku si u Seatu dali hodně záležet. Potěší i přesné a na tento typ auta komunikativní řízení, stejně jako šestistupňová manuální převodovka, kterou mají všechny verze tohoto modelu. Vynikající celek ale dokáže zkazit hloupý detail. Hlavice jinak přesné řadicí páky má tak nemyslný tvar, že ji téměř nejde pořádně chytit. Škoda, volant pěkně padne do ruky a sportovní sedačky jsou pohodlné a umějí i podržet v zatáčkách.

Nebýt dohněda zbarveného interiéru, byla by řadicí páka jediným znakem freetracku odlišujícím ho od sourozence - Altey XL. To znamená, že vnitřek je i zde velkoryse prostorný pro pět pasažérů, přičemž sedmimístná verze se nevyrábí. Kufr má kvůli pohonu všech kol o zanedbatelných dvaačtyřicet litrů menší objem, zůstalo slušných 490 litrů. S variabilitou je to už horší. Zadní sedačky dělené v poměru 2:3 mají polohovatelná opěradla a jde je nezávisle posouvat, ale překlopit dopředu či vyndat už ne.

Altea se prodává jen s přeplňovanými dvoulitry: benzinovým s výkonem dvou set koní (147 kW) a dvěma verzemi notoricky známého turbodieselu 2,0 TDI. Zkoušený vůz poháněla ta silnější, stosedmdesátikoňová. Silná a úsporná, ale také hlučná, vibrující a s typickým „turboefektem" - po překonání dvou tisíc otáček se motor splaší, aby po čtyřech rezignoval.

Nejlevnější verze začíná na 689 900 Kč, ale tu lze jen těžko doporučit. Ne kvůli slabší výbavě, která je i tak poměrně štědrá. Chybí jí nejcennější vlastnost tohoto seatu - pohon všech kol. U nás je soupeřem Altey Freetrack hlavně Škoda Octavia Scout. Ostatní zvýšené velkoprostorové vozy mají navzdory svému „terénnímu" oplastování pohon jen předních kol, proto bude španělská novinka srovnávána spíše s vozy kategorie SUV. Altea Freetrack je jediným „allroadovým" MPV, jehož schopnosti odpovídají vizáži. Na silnici se přitom chová spíš jak normální auto. Ano, Španělům se podařilo úspěšně spojit různé automobilové kategorie.

 Seat Altea Freetrack versus konkurence

Foto: Seat