<span>Škoda Fabia 1,4 TDI:</span> nejednoznačná investice

Nová generace nejprodávanějšího auta v Česku je zhruba stejně velká jako předchůdce, se kterým má společnou i většinu technických základů. Stačí to na další léta?

I když už nový model brázdí naše silnice docela dlouho, poutá stále pozornost. Ne kvůli dříve diskutované podobě se Suzuki Swift, na kterou se již téměř zapomnělo, spíše kvůli neobvyklým proporcím. Je totiž trochu užší a podstatně vyšší než předchůdkyně.

Má to své důvody. Stále se s ní dobře parkuje v těsných garážích a díky její výšce je v ní více místa. Údajně má být dokonce nejprostornějším autem své třídy. To jsou trochu silná slova, každopádně pod vysokou střechu se pohodlně vejdou i dlouhé postavy, přibylo místo pro kolena. Cestování v pěti ale už tak příjemné nebude, nová fabia je pro tři na zadní lavici skutečně úzká. Stejně jako Škoda Roomster, s níž sdílí nejen příď, ale i většinu interiéru a sedačky. Kabina působí solidně, materiály jsou kvalitní a zpracování bezchybné. Jen hrana tvrdého středového panelu může některé řidiče tlačit do nohy. Jinak je interiér velmi promyšlený. Ve větším kufru (nyní má objem rovných tři sta litrů) nechybí háčky na tašky a za příplatek si do něj lze objednat praktickou vyjímatelnou plastovou ohrádku na drobnosti.

Jedním z hlavních důvodů, proč je druhá generace fabie kromě výšky zhruba stejně velká jako předchůdkyně, bylo převzetí jejích technických základů. Krok zpět? Ani ne. V konstrukci malých aut se nic zásadního nemění, navíc původní fabia patřila až do konce své kariéry mezi nejlépe jezdící vozy své třídy. Nyní se její podvozek řadí mezi tužší, to aby se vyšší vůz tolik nenakláněl v zatáčkách.

Nejspíš největší výhodou malé škodovky je její vyváženost. Zkrátka se s ní dobře jezdí. Přesné řízení podává na malé auto poměrně slušnou zpětnou vazbu, precizní pětistupňová převodovka vyniká přesností chodu řadicí páky a brzdy odpovídají výkonům vozu. Není tu žádná zásadní slabina, která by kazila dojem z celého auta.

Dobu však fabia zaspala s motory, taktéž pocházejícími od předchůdkyně. Většina z nich má o trochu vyšší výkon, nicméně s vyspělejšími agregáty většiny konkurentů se měřit nemohou. Je pozoruhodné, jaký je v nové fabii rozdíl v odhlučnění benzinových a naftových motorů. Benzinové jsou tiché, naopak turbodiesely o sobě dávají vědět až příliš hlasitě. Obzvláště ten tříválcový 1,4 TDI, který poháněl námi testovaný exemplář. V nízkých otáčkách duněl a vibroval řadicí pákou i pedály, ve vysokých tvrdě chrastil. Šlo o silnější verzi s výkonem 80 koní/59 kW, která ožívá až ve dvou tisících otáčkách. Ale ne nadlouho. Když mine ručička otáčkoměru čtyřku, síly ztrácí.

Tento motor se v minulé fabii za otravný rachot odměnil spotřebou, která se dala stlačit na hodnoty pod čtyři litry na sto kilometrů, zkoušený vůz vyžadoval zhruba o litr více. Při rychlé jízdě spolyká i sedm litrů. Proto je třeba dvakrát zvážit, zda se investice několika desítek tisíc korun do naftového motoru vyplatí.

Na výběr je mnoho možností. To je další výhoda fabie. Motory nejsou pevně spojeny s výbavami a kromě nejslabšího benzinového tříválce 1,2 HTP lze jakýkoliv agregát zkombinovat s jakoukoliv ze čtyř nabízených specifikací. Včetně těch, které vyhoví i mladým – doba suchopárných interiérů minulých fabií je pryč. S trochou nadsázky by každá fabia mohla být originál, pokud za to její kupec zaplatí.

Nabídka příplatkové výbavy je opravdu bohatá. Bohužel také proto, že je třeba připlácet i za jinde standardní položky. Fabia nic opravdu nového nepřináší, přesto je jedním z nejlepších aut své třídy.

Škoda Fabia 1,4 TDI versus konkurenti

Foto: Škoda Auto