Škodovka GreenLine sice spoří, ale zároveň řidiči diktuje

Malý drobný štítek s anglickým nápisem zdobí vlajkovou loď mladoboleslavské automobilky a říká, že máme v rukou verzi, která umí spořit. Škoda Superb GreenLine. Továrna uvádí, že kombinovaná spotřeba je 4,4 litru na sto kilometrů, což představuje v době zdražování nafty velice příznivou hodnotu. Otázkou ovšem je, nakolik se změny, které si úspornost vyžaduje, podepsaly na jízdní kvalitě.

Škoda Superb je bezesporu designově podařené dílko. Její linie jsou čisté, plynulé a líbivé, originální je řešení přední části, která ovšem ve verzi GreenLine doznala mírných úprav, aby aerodynamika pomáhala šetřit. Podvozek byl snížen o patnáct milimetrů kvůli optimálnímu obtékání vzduchu, každý zbytečný kilogram zmizel, proto také "zelený" vůz dostal sadu na opravu pneumatik a ne náhradní kolo. Upraveny byly také převody a superb přijal za svůj systém start-stop, který vypíná motor při čekání na světly ovládané křižovatce nebo třeba u spuštěných závor. Navíc je Superb GreenLine vybaven pneumatikami s nižším valivým odporem, ovšem v případě našeho testu tento faktor nefungoval, protože jsme jezdili na zimním obutí. A to zrovna valivý odpor nesnižuje...

Interiér je typicky škodovácký, svůj původ nezapře, oproti "normálnímu" superbu tedy žádná změna, pouze tlačítko na ovládání systému start-stop je navíc.

Vůz poháněla vznětová šestnáctistovka common-rail a jako nástupce klasického motoru 1.9 TDI PD posunula automobil bezesporu kupředu. Je radost se do jejího zvuku v klidném chodu zaposlouchat a původní obavy, že pro tak velké auto bude 77 kW výkonu málo, se ukázaly jako liché. I 105 koní dovede dát vozu řádnou dynamiku, navíc plynulejší průběh točivého momentu dělá jízdu příjemnější. Mondeo dovede být razantnější, více se cpe vpřed, ale je to samozřejmě za nějakou cenu, v tomto případě vyšší spotřebu.

Superb GreenLine je ale třeba pochopit. Indikátor včasného řazení pracuje skvěle, ovšem nutí řidiče řadit už v nízkých otáčkách, kdy jeho srdce krvácí a mozek říká, že v 1100 otáčkách pohonná jednotka vyšší rychlost nezvládne. Ona ji však spolkne, sice zvuková kulisa vypadá jako protest, nicméně vůz jede, vždyť maxima točivého momentu dosahuje již v 1500 otáčkách za minutu. Poslouchat rádce na displeji se vyplatí, spotřeba se pohybuje skutečně v číslech blízkých hodnotě udávané výrobcem, kdo si ale chce užít svižnější jízdu, nezezelená. To vůz zapomene, že je GreenLine, nicméně i tak je spotřeba těsně nad pět litrů nafty na sto kilometrů výborný výsledek.

Škoda GreenLine podle našeho testu není jen úlitbou módě a snahou automobilky ukázat, jak ekologicky se umí chovat. Skutečně dovede šetřit a vyznavač plynulé jízdy bez neustálého trápení plynového pedálu to pozná v peněžence. Za ekologický model sice musí připlatit (1.6 TDI stojí v základu 594 900 korun a průměrnou spotřebu má 5 l/100 km), ovšem při větším počtu najetých kilometrů a cenách nafty se vložené prostředky vrátí.

Srovnání parametrů

*akční cena