Suzuki Grand Vitara 2,0: zůstalo jen jméno

Vitara se přizpůsobila silničnímu provozu. Přesto se v terénu neztratí.

Pseudoterénní automobily kategorie SUV (takzvané sportovně-užitkové vozy) jsou na vzestupu. Každý rok se jich prodá více, staly se alternativou klasických osobních aut. Suzuki Vitara však žádným SUV nikdy nebyla. Ortodoxním terénním autem přestala být až nyní. Nová Grand Vitara má samonosnou karoserii a nezávislé zavěšení všech kol. V její karoserii je stále žebřinový rám, ale integrovaný. Nechybí přídavná redukční převodovka s poměrem 1,97 : 1 ani uzávěrka mezinápravového diferenciálu. Je lepší na silnici, ale v terénu se může postavit svému předchůdci. Díky krátkým převisům karoserie, dvaceticentimetrové světlé výšce a zmíněné terénní výbavě toho zvládne dost.

Největším pokrokem jsou jízdní vlastnosti na silnici. Nová vitara už není nepoddajným terénním speciálem, kterému v ostřejších zatáčkách odskakuje zadní náprava. Chová se stejně civilizovaně jako konkurenti z kategorie SUV. V zatáčkách se naklání, ale stopy se drží sveřepě a není problém jet s ní vysokou rychlostí po dálnici. Nepříjemností je hluk motoru ve vyšších otáčkách a kratší zpřevodování pětistupňové rychlostní skříně. Při stotřicetikilometrové rychlosti točí dvoulitr již čtyři tisíce otáček a je to slyšet. Navíc si vyžádá asi dvanáct litrů na sto kilometrů. Šestý rychlostní stupeň by se hodil. Ani s ním by však vůz nebyl o moc tišší. Právě při 130 km/h se totiž k hluku motoru začíná přidávat hluk aerodynamický.

Jinak je vitara kultivovaným autem, s nímž se dá jezdit za osm či devět litrů na sto kilometrů. Oproti silničním SUV má trochu tužší ovládání jinak poměrně přesné řadicí páky, ale není to nic nepříjemného. I motor má trochu "terénní" povahu. Nejlepší výkony předvádí v nižších otáčkách, do vysokých se mu moc nechce. Řízení je celkem precizní, má optimální účinek posilovače a nic zásadního nelze namítat ani proti brzdám, přestože jsou na zadní nápravě jen bubnové.

Grand znamená "velký". Toto slovo měla v pojmenování již minulá generace vitary, u ní působilo úsměvně. Novinka je už obhájí. Oproti předchůdci je delší skoro o osmadvacet centimetrů, rozvor náprav vyrostl o šestnáct. Tomu odpovídá velkorysá vnitřní prostornost. Objemný je také kufr. Komu by nestačil, může buď sklopit asymetricky dělená opěradla zadních sedaček, nebo pak celá sklopená sedadla vyháknout a odklopit dopředu za ta přední. Vytvoří tím nákladní prostor s kapacitou 1386 litrů a rovným dnem.

Interiér nové vitary je vůbec lepším místem k životu. Ten minulý byl již zastaralý a působil lacině. Kvůli ceně zůstal sice vnitřek z tvrdých plastů, ale černých a pěkně sestavených. Vypadá dobře a je v něm dostatek odkládacích prostor. Zamrzí pouze výškově stavitelný volant, zato optimálního tvaru.

Tím se dostáváme ke svéráznostem výbavy nové vitary. Lze si vybrat jen ze dvou pevně daných výbav, čtyř barev vozu, případně nákladního provedení N1 s pevnou přepážkou. Další možností je ještě o šestačtyřicet centimetrů kratší třídveřové provedení s motorem 1,6 litru nebo turbodiesel 1,9 litru, montovaný do obou karoserií. Již základní výbava je však bohatá a obsahuje vymoženosti, za něž by se jinde muselo připlácet. Například litá kola, automatickou klimatizaci, vyhřívání předních sedadel, mlhovky, elektrické ovládání oken i zrcátek, audiosystém s přehrávačem CD a ovládáním na volantu. Ten je plastový, překvapí rovněž absence plnohodnotného palubního počítače. Centrální displej zobrazuje jen hodiny, teplotu a okamžitou spotřebu. Vzhledem k ceně to lze vitaře odpustit. Ta je srovnatelná s SUV z Jižní Koreje. Na rozdíl od nich se však vitara neztratí ve skutečném terénu.

Suzuki Grand Vitara versus konkurence

Foto: archiv