Yeti dokazuje, že velký objem není všechno, i s malým frčí

S tímhle motorem jezdit nemůže, prohlásil kolega, když prohlížel testovanou Škodu Yeti 1.2 TSI. Pořídil si totiž yetiho s pohonem všech kol a s osmnáctistovkou pod kapotou. Samozřejmě se chlubil, co všechno jeho vůz zvládne, jak skvěle si poradí se zimou na silnicích a nezpevněnou cestou při putování na chalupu. A jak do něho klidně naskládá svou početnou rodinu.

Tohle všechno dostal sportovně užitkový vůz s logem okřídleného šípu do vínku a je to o něm všeobecně známo. Ostatně proto je na trhu také úspěšný a výroba poptávce stačí jen stěží. Ovšem právě proto jsme si na testování vybrali nejslabší motor z hlediska objemu i výkonu. Dvoukolka s dvanáctistovkou TSI, 77 kW/105 k a navíc ještě sedmistupňová automatická převodovka. Může to vůbec jít dohromady? Nebudeme muset přiznat porážku, když jsme slabší verzi obhajovali?

Trochu předběhneme dobu a pošleme kolegovi vzkaz: to auto jezdí! A dobře!

Exteriér a interiér modelu Yeti je v povědomí, na tohle téma bychom chtěli pouze dodat, že doufáme, že chystané designové změny mu neublíží. Exteriér totiž podle nás přesně vyjadřuje schopnosti auta, účel, pro který bylo stvořeno a vnitřek, v němž převažuje praktičnost a žádná zbytečnost neměla šanci se prosadit, ho dobře doplňuje. Nissan Qashqai je oproti yetimu více extravagantní, hodně apeluje na city, Dacia Duster se zase tváří přívětivě a skromně i s vědomím své ceny.

Snižování objemu motoru se současným udržením výkonu je hitem současnosti a značka Škoda patří mezi přední zástupce takzvaného downsizingu v automobilovém světě. Její přeplňované motory mají velmi dobrou pověst. Což potvrzuje i testovaná pohonná jednotka. Už při prvním rozjezdu jsou znát její dynamické schopnosti, klidně za sebou nechá na světlech daleko silnější vozy, takže první dojem je velice příznivý.

Druhý také. To jsme sledovali spolupráci automatické převodovky s motorem. Dvouspojková převodovka DSG patří k tomu lepšímu, co současný trh nabízí, pracuje opravdu skvěle, bez škobrtání. Srovnávat ji s CVT v Nissanu Qashqai je trochu zavádějící, jako porovnávat dupák s valčíkem, neboť u japonského vozu jde o bezestupňovou převodovku, která se sice ovládá jako automatická, nicméně pracuje jinak. A zpožděné reakce jsou její výraznou vlastností. To automat v yetim si vede suverénně a krásně se přizpůsobuje požadavkům řidiče, dovede si včas podřadit třeba i o dva stupně, jen aby splnil páníčkovo přání...

Prostě žádný strach před motorem, který sice na papíře vypadá slabě, ovšem v praxi vyhoví takřka všem požadavkům. Totiž těm, které nepožadují jízdu v terénu nebo překonávání rychlostních rekordů. Neboť snaha o svižnější cestování dělá další díru do nádrže. Aspoň nám to tak připadalo, když palubní počítač ukazoval více než devítilitrovou průměrnou spotřebu. Vykazovaný průměr výrobcem 6,6 l/100 km je sice krásný, ale platí nejspíš jen pro řidiče, jimž je devadesátka na tachometru maximem a městu se vyhýbají.

Takže dokončíme vzkaz kolegovi. Soupeřit nebudeme, ani by to nemělo smysl. Stejně jako by neměla význam silná čtyřkolka pro toho, kdo by nevyužil její přednosti. A právě pro něj je tady testovaná dvanáctistovka.

Srovnání parametrů

* s manuální převodovkou