Šéf ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy ALAN KRUEGER, jenž předtím působil jako profesor na Princetonu, přiznává: "Deficit je v USA snižován kontraproduktivně a neefektivně. Neřeší se vůbec problém dlouhodobého schodku."
Dlouhá léta jste působil na univerzitní půdě. Princeton jste však vyměnil za Bílý dům. Zásadní změna, tak trochu krok do neznáma, ne?
Máte pravdu, na Princetonu jsem si třeba našel třikrát týdně čas, abych si zahrál tenis. Nyní jsem rád, když se mi to podaří jednou za týden (smích). A když mi v prosinci 2008 volal Tim Geithner, nastupující ministr financí, abych byl jeho zástupcem pro oblast hospodářské politiky, příliš jsem jej neznal. Věděl jsem hlavně to, že výtečně "válí" tenis. A hned jsme si také zahráli. Práce pro administrativu, pro ministra a pak přímo pro prezidenta, je však pro mě velkou ctí. Vstupovat branami do zahrad Bílého domu je nepopsatelný pocit.
Je vůbec možné zůstat ekonomem i v politice? Odolat politickým tlakům a setrvat u věcné a odborné argumentace?
Odpovím tím, co pronesl sám prezident Obama. Když mě nominoval do současné funkce, řekl, že se na radu ekonomických poradců spoléhá jako na skupinu odborníků, kteří mu poskytnou nezkreslené a objektivní informace a doporučení. Tak to vidím i já. Do záležitostí týkajících se politiky mu nemluvím, na to má zase jiný tým. Držím se ryze ekonomické oblasti a Bílému domu zprostředkovávám to nejlepší, co se v rámci odborné ekonomické diskuse urodilo.
| Alan Krueger (52) |
|
Předseda výboru ekonomických poradců prezidenta Baracka Obamy je zároveň jedním z padesátky světově nejvlivnějších ekonomů současnosti. V březnu 2009 se princetonský profesor ekonomie stal zástupcem ministra financí pro hospodářskou politiku a v srpnu o dva roky později jej prezident Obama jmenoval šéfem svého týmu ekonomických rádců. Ve svém výzkumu se Krueger, dvojnásobný otec, zaměřuje na problematiku minimální mzdy, ale neváhá ekonomicky zkoumat také zdánlivě neekonomické věci, jako jsou terorismus nebo populární hudba. |
V roce 2007, ještě coby akademik, jste vydal knihu What Makes a Terrorist: Economics and the Roots of Terrorism. Klíčovým závěrem je, že teroristé mnohdy pocházejí z dobře zajištěných rodin. Potvrzuje to i nedávný bombový útok v Bostonu? Oba atentátníci, přistěhovalečtí bratři, studovali na univerzitě, nepatřili tedy zrovna ke společenské spodině.
Vidíte, to je zajímavý postřeh. Bohužel jsem však o tom dosud takto nepřemýšlel. Tak moc jsem zaměstnán řešením ryze ekonomických záležitostí. Terorismem jsem se zabýval od počátku tohoto století až zhruba do svého příchodu do administrativy. Napsal jsem na to téma i několik studií s českou spolupracovnicí Jitkou Malečkovou, specialistkou na historii Blízkého východu z Univerzity Karlovy. Teroristé opravdu v řadě případů pocházejí ze středních či dokonce vyšších vrstev a často mají kvalitní technické vzdělání. Když o tom teď tak přemýšlím, asi bych měl několik výtisků své knihy věnovat prezidentovým poradcům přes bezpečnost (s nadsázkou).
Pokračování rozhovoru, jehož autorem je spolupracovník redakce Týdne, ekonom Lukáš Kovanda, si přečtěte v aktuálním vydání časopisu TÝDEN, které vychází 27. května 2013.
