Antonín Baťa založil s bratrem Tomášem obuvnické impérium

Ačkoli je za zakladatele zlínského obuvnického koncernu všeobecně pokládán Tomáš Baťa starší, prvním šéfem pozdější veleúspěšné firmy byl jeho starší bratr Antonín. Tento průmyslník, narozený před 150 lety, 7. června 1874, stál o 20 let později u vzniku slavné obuvnické firmy ve Zlíně, z níž se postupem času stalo světoznámé impérium. Společnost nesoucí jednoduchý název A. Baťa založil společně se svým mladším bratrem Tomášem a sestrou Annou na živnostenský list, který mu byl vystaven v září 1894.

Sourozenci Baťovi pocházeli z obuvnické rodiny a měli tak podnikání v krvi. Jejich otce Antonína Baťu staršího lze podle historiků pokládat za zakladatele obuvnické dynastie Baťů. Ve Zlíně vedl obuvnickou dílnu, kterou po sňatku s vdovou po ševci Bartošovi Annou rozšířil i o její dobře zavedenou živnost. Po smrti manželky, s kterou měl dceru Annu a syny Antonína a Tomáše, se v roce 1886 usadil v Uherském Hradišti, kde své podnikání (zahrnující například i obchod s ovocem a další) úspěšně rozšířil.

Pronajal si několik domů, kde soustředil dílčí operace - střihárnu, dílnu tovaryšů a písárnu. Otec Antonín v tamní čtvrti Rybárny založil první firmu s názvem Anton Baťa, první valašské huněné a plstěné boty - výroba, a jejich produkce se držel až do své smrti v roce 1905. Zaměstnával téměř 40 lidí. A synové Antonín a Tomáš získali právě v otcově podniku cenné zkušenosti s vedením a řízením výroby a prodeje, které pak ve své firmě postupně rozvíjeli a zdokonalovali.

K založení vlastní živnosti využili sourozenci Baťovi dědictví po zemřelé matce, část strojů a nářadí jim věnoval otec, část zařízení a surovin koupili na dluh. Z Uherského Hradiště se vrátili do Zlína, prý prostě proto, že byl jejich rodištěm. Živnostenský list z 21. září 1894, který je prvopočátkem Baťova impéria, byl vystavený právě na Antonína a firma měla název A. Baťa. Vyráběli hlavně prošívanou houněnou obuv.

Antonín měl dohled nad dílnami. Staral se o chod celého provozu, přijímání skladových zásob a expedici výrobků. Spolu s o dva roky mladším Tomášem prosazovali řadu nápadů ke zlepšení výroby. "Podle vzpomínek pamětníků byl Antonín spíše skromnější povahy, velmi pracovitý a svědomitý. Rád rybařil, hrál divadlo, chodil do společnosti a aktivně se účastnil sokolských cvičení. Ve společnosti byl velmi oblíben, jeho věčný úsměv na rtech ho dělal přístupným, příjemným a milým," řekl pro server Novinky.cz Jan Herman z Informačního centra Baťa při UTB. "Na své spolupracovníky nebyl tak tvrdý jako Tomáš, proto jej měli raději a se svými potřebami chodili spíše za ním než za Tomášem."

Již v roce 1895, tedy rok po založení firmy, pro ně pracovalo deset dělníků v dílně a dalších 40 ve svých domácnostech. Ve firmě se svým organizačním i obchodním talentem stále více prosazoval Tomáš, což se v roce 1900 projevilo formální změnou, když společnost přejmenovali z A. Baťa na T. & A. Baťa. Rodinná firma úspěšně rostla, přispělo k tomu především zavedení výroby levné plátěné obuvi. Kvůli snazší dopravě se přestěhovala k železničnímu nádraží, které spojilo Zlín s okolím v roce 1899. Novou továrnu vybavili bratři Baťovi stroji na parní pohon, pracovalo v ní již kolem 120 zaměstnanců.

V roce 1903 společnost založila zámečnickou dílnu, která se stala základem pozdější strojírny. Tomáš Baťa vyjel získávat nové poznatky a podněty k využívání strojů do Německa, Anglie a do spojených států, kde v roce 1904 poznal pokročilé způsoby organizace práce, které následně uplatnil i doma. V roce 1906 vybudovali sourozenci první moderní dvoupatrovou tovární budovu, kde začali rozvíjet nejmodernější metody výroby.

Antonín, jenž byl často nemocný, posléze přenechal vedení firmy bratrovi. Zemřel den po svých 34. narozeninách 8. června 1908, svobodný a bezdětný, na souchotiny. Po jeho úmrtí zůstal jediným vlastníkem firmy Tomáš, ale v jejím názvu symbolicky ponechal i iniciálu jména zemřelého bratra. Továrna byla tehdy středně velkým podnikem s asi dvěma stovkami zaměstnanců.

Z rodinné firmy Tomáš postupně vybudoval celosvětově působící koncern. Antonína přežil o 24 let - zemřel 12. července 1932 na následky zranění po havárii svého letadla, které se zřítilo v husté mlze nedaleko Otrokovic. Bylo mu 56 let. V závěti přenechal svůj velký podnik nevlastnímu bratrovi Janu Antonínovi (zemřel v polovině 60. let v Brazílii). V baťovském odkazu, zejména po roce 1948 z Toronta, pokračoval syn Tomáše Bati - Tomáš mladší.