Nezaměstnanost je rekordně nízká a náboráři společností si navzájem přetahují pracovníky. Stovky podniků se kvůli tomu potýkají s donedávna neznámým problémem. Utíkají jim lidé, aniž dali výpověď.
Stává se to čím dál častěji. Mistr ve výrobě, majitel restaurace nebo menší firmy přijde jednoho rána do práce a podřízení nikde. Volá jim, jestli jsou nemocní, a dozví se, že pracují jinde. Zkrátka "bez výstrahy" přešli do jiného podniku.
Pro zaměstnance je to výhodné, nemusejí čekat dlouhé měsíce, až jim skončí výpovědní doba a budou moci jít za lepším. "Nechají se takzvaně vyáčkovat, přestože se jim v mnoha případech snažíme vyhovět ukončením pracovního poměru dohodou," postěžovala si nedávno Markéta Dousková, mluvčí liberecké firmy Denso Manufacturing Czech.
Co to znamená pro zaměstnavatele? "Menší firmy s tím mají vážný problém, nedisponují větším množstvím pracovníků a nedokážou nasadit druhou směnu nebo si zajistit náhradu z vlastních zdrojů," říká Karel Havlíček z Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. V některých společnostech hrozí dokonce zastavení výroby.
Pracovníci na útěku
Podle Havlíčka podobných případů přibývá, týkají se v podstatě celé republiky. "Důvod je jasný, je prakticky nulová nezaměstnanost, v některých regionech je převis nabídky zaměstnání nad poptávkou," míní.
Nečekané odchody pracovníků způsobují i administrativní komplikace. Mnozí se pak před bývalým zaměstnavatelem téměř skrývají, i když je třeba ze zákona podepsat výpověď. "Snažíme se je kontaktovat, dohledáváme je doma nebo na místech, kde se zdržují, přesvědčujeme je, aby přišli podepsat dokumenty," říká Jaroslava Šindelářová z logistické firmy Geis.
Problém zde byl už před finanční krizí v roce 2008. Poté ovšem prudce stoupla nezaměstnanost a téměř vymizel. Lidé se raději drželi jistého místa. Nyní se útěky z práce vracejí, a to v daleko větší míře. "Děje se to především u nekvalifikovaných pozic, například ve výrobě se to týká patnácti procent zaměstnanců," říká Marek Sedláček z personální agentury ManpowerGroup. Havlíček se domnívá, že "přeběhlictví" se týká především manuálních pracovníků, jako jsou skladníci nebo montážníci, a v poslední době i řidičů.
Zaměstnance často neudrží na místě ani relativně vysoké výdělky. Jinde nabízejí více a přidávají i benefity. "Firmy v některých případech vyplácely dělníkům průměrnou měsíční mzdu přesahující 38 tisíc korun, přesto už na směnu nenastoupili a přešli jinam," říká Miroslav Diro z Hospodářské komory. Podniky lákají lidi tím, že když k nim půjdou, dostanou ihned na ruku třeba měsíční plat. Odměny slibují i za to, když s sebou přivedou další nové zaměstnance. Náboráři slibují také další benefity. "Například třinácté mzdy nebo práci bez směn a dojíždění," dodává Diro.
"Sehnat vhodného zaměstnance je velmi obtížné. Volní se na trhu prakticky nevyskytují, a tak jediným způsobem je přetáhnout je od konkurence," říká Filip Sušanka z developerské společnosti Ekospol. A jak alespoň udržet ty stávající? "Mnoho firem na to jde starým způsobem - tedy zvýšením platu. To může motivovat nejméně ohodnocené zaměstnance, ale u specializovaných pozic s vyššími platy to k úspěchu příliš nevede," přiznává. Jsou zde důležité již zmíněné benefity nebo rozvoj do budoucna.
Přelétavci riskují
Firmy mohou sice po "přeběhlících" vymáhat odškodnění za ztráty, které jim neohlášený odchod způsobí, ale moc se jim to nedaří. "Ve většině případů jde o manuálně pracující zaměstnance na nízkopříjmových pozicích a nemá příliš smysl se s nimi pouštět do soudního sporu," říká Diro. I kdyby zaměstnavatelé soudní spor vyhráli, nemají velkou šanci, že by od svých bývalých pracovníků dostali jedinou korunu.
Zaměstnancům zatím tato taktika vychází, firmy berou v podstatě každého, kdo o práci projeví zájem. Jejich postup se jim ale může vymstít. Budou mít totiž zápis o hrubém porušení pracovní kázně v zápočtovém listu. "Pokud to udělali jednou, dá se to přejít, ale permanentní přelétavci v určitou dobu nenajdou práci. Tím spíše, je-li to v menším městě, kde jsou reference snadno sehnatelné," míní Karel Havlíček.
