Míl: Úspěšnost vládních zásahů se limitně blíží nule

Největší brzdou v boji proti hospodářské recesi je protekcionismus a přebytek vládních zásahů do ekonomiky. „Je to vyhánění čerta ďáblem," říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ Jaroslav Míl, prezident Svazu průmyslu a dopravy.

Jak byste okomentoval čerstvá, nepříliš optimistická data Českého statistického úřadu o vývoji průmyslové výroby v České republice?
Ten dvouciferný propad mě nepřekvapuje. Upřímně řečeno je v daný moment úplně jedno, jestli je to 17 nebo 22 procent. Myslím si, že rozhodující budou meziměsíční data z druhé poloviny roku, ale neočekávám žádnou zásadní změnu.

Jak odhadujete vývoj průmyslové výroby v roce příštím?
Příští rok budou ta data pochopitelně lepší, protože budeme počítat rok 2010 vůči základu roku 2009, takže ta data budou muset být z principu lepší.

Kterých odvětví průmyslu se útlum výroby dotýká nejvíce?
Tradičně jsou to strojírenská výroba a ocelářství, tam výroba padá prudce dolů. Osobně bych se připravil na delší období, kdy to s českým průmyslem nebude nijak růžové.
Velkou šancí pro Evropu je uvolnění světového trhu. Pokud ale budu Američané a Rusové chránit trh tak, jak ho chrání, tak představa o tom, že evropská exportní ekonomika typu Německa začne rychle oživovat, je pouhá iluze.
To se zprostředkovaně dotkne i České republiky. Pokud nebudou objednávky ze zahraničí, budou celkem logicky dotčeni čeští subdodavatelé a pokles průmyslu bude takový, jaký je.

Jak se díváte na odhady některých analytiků o tom, že Česká republika stojí teprve na počátku krize a to nejhorší ji teprve čeká? Průmyslová výroba se podle nich bude nadále snižovat.
Pokud skutečně bude pokles objednávek z Německa za poslední dva měsíce takový, jak říkají předběžná data, tak to nejhorší skutečně ještě přijde. Podstata je v tom, že podniky se naučí žít s takto nízkou produkcí.
Nevýhoda je v tom, že všechny významné světové vlády se snaží tento pokles řešit tím, že napumpují do ekonomiky naše peníze, které pak budeme muset splatit a ještě víc celý systém zatíží. Kdybych to řekl hodně mírně, tak vyhánějí čerta ďáblem, což se, myslím, projeví hodně negativně.

Co máte konkrétně namysli?
Některé věci by bylo lepší trochu stabilizovat, usadit, aby se vědělo, co skutečně efekt má a co ne. Řekl bych, že menší cítění typu "pojď, musíme zachránit..." by bylo prospěšné. Nepochopil jsem, proč někdo musí zachránit General Motors nebo Opel. Při tak velké konkurenci na světě se prostě všichni zachraňovat nemusí a možná to byla ta chyba, která stála na začátku celé krize.
Některé banky ve Spojených státech stát zachránil a jiné ne - přitom je tam 5 000 dalších bank, které by dokázaly sehrát roli těch zachráněných. A jaký by byl dopad do amerického rozpočtu, když teď mluvíme o dvou bilionech dolarů? Byl by větší? Pochybuji.
Uznávám, že to, co říkám, je politicky složité. Na druhou stranu je potřeba dát pozor na to, aby nás ochrana před gigantickými ztrátami nakonec nestála ještě víc.

Takže podle vás i v této době platí: méně státních zásahů, více volného trhu?
Ano. Stát by měl pomáhat plošně, měl by lidem vytvořit prostor pro jejich aktivitu. Osobně jsem velký odpůrcem toho, že se má pomáhat tu tomu odvětví, tu jinému, podle toho, jak silné má které odvětví lobby.
Vytvořme prostor v daních, v regulaci, v předpisech, v zákonících práce, zrušme obchodní bariéry. Ve chvíli, kdy začneme zasahovat jako vláda, pravděpodobně dosáhneme účinku limitně se blížícího nule. Myslím si, že úspěšnost je tak pět procent. A tady platí to, co kdysi řekl Ronald Reagan: 'Dejte americké nebo jakékoliv jiné vládě do správy Saharu a do pěti let tam nebude písek.'

ČTĚTE TAKÉ: Klaus: Krize je důsledkem politických manipulací

Foto: Jan Zatorsky