Důchody se budou zvyšovat jen podle inflace (tj. růstu cen). Stát nebude mít na to, aby důchody valorizoval podle růstu mezd, říká Jiří Rusnok, člen vládní komise pro důchodovou reformu, předseda Asociace penzijních fondů a hlavní ekonom české části pojišťovny ING.
Jak se bude penzijní systém měnit?
Průběžný systém zůstane základem důchodového systému i do budoucna, o tom nikdo nemůže pochybovat. Nedá se totiž ze dne na den nahradit. Faktem ale je, že se do budoucna neobejde bez dalších parametrických úprav. Pro to, abychom měli systém lépe diverzifikovaný, nutně potřebujeme zvýšit soukromé úspory na stáří. To bude potřeba posílit. Jakou formou, o tom bude ještě debata.
Bude mít v budoucnu stát na vyplácení důchodů?
Jestli si má důchodový systém uchovat nějakou solidní rovnováhu, což není rovnováha, která se rovná nule, ale je to něco, co je pro veřejné finance zvladatelné bez dalšího zvyšování důchodového věku i po roce 2030, tak se neobejdeme bez postupného přechodu na valorizaci (zvyšování, pozn. red.) důchodů jenom podle zvyšování cen (to jest inflace), to znamená jen zachování reálné hodnoty vyplácených důchodů. Nebudeme mít na to, abychom valorizovali podle růstu mezd, to je iluze.
Shodnou se politické strany na reformě?
Obě hlavní politické strany se vůči sobě vymezují, ale když se zamyslíte nad tím, co říkají, nejsou od sebe de facto zase tak vzdáleny. Jestliže ODS říká: můžete vystoupit z průběžného systému a sociální demokracie říká: zůstane průběžný systém, a navíc začneme výrazně dotovat dobrovolné spoření, tak to je totéž. Z hlediska státního rozpočtu je to totéž. Jestli vám řeknu, můžete si vzít část povinného pojištění s sebou, nebo vám to dám z jiné kapsy, tak je to pořád z hlediska státního rozpočtu výdaj. Jeden je snížený příjem, druhý je výdaj. Podstata je z hlediska bilance veřejných financí stejná. Je to tedy jen o tom, kdo má jakou formu radši a jak se mu líbí víc. Nakonec to skončí politickým kompromisem.
ČTĚTE TAKÉ: Lidé budou kvůli penzím emigrovat
Státní rozpočet je poměrně napjatý a na další výdaje nemá moc prostor?
Pro lidi, jimž je třicet a méně, bych zavedl povinnost odvádět část pojištění do soukromých fondů, protože to jinak nedává smysl. Protože pokud se dneska někdo nepojistí a pak za třicet čtyřicet let nebude mít, co má, tak se mu na to ti ostatní stejně budou muset nějak skládat. A to je špatně. Inspiroval bych se Švédskem. Tam mají všichni mladí povinnost si příspěvek na své penzijní a sociální zabezpečení rozdělit - celkově odvádějí asi 18,5 procent - a to tak, že 16 dávají do průběžného systému a 2,5 dávají do soukromých fondů. Nikdo se nikoho neptá, tak to prostě je.
Tak by to mohlo být i u nás?
U nás by to vzhledem k celkově vyššímu pojištění mohlo být na začátku například 3 procenta, které je systém schopen zvládnout. Veřejné finance se musí nastavit tak, aby deficit, který z toho vznikne, bylo možné financovat úsporami ve všech svých ostatních oblastech, kterých je celá řada. To není žádná šílená suma, to jsou jen tři procenta u mladých lidí třicet let a méně. To je několik málo miliard za rok a to je bez problémů zvladatelné.
Když se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu, bude pro starší lidi práce?
Zaměstnávání starších věkových skupin je velká výzva. Tady nemáme zbytí. Musíme udělat všechno proto, abychom maximum lidí z těchto věkových skupin udrželi na trhu práce. Je nutné, aby se připravily různé programy podpory těchto skupin v jejich zaměstnanosti. Stačí se podívat do zemí, které jsou v tomto úspěšnější. Pokud bude docházet ke stárnutí populace a pokud se bude ekonomika vyvíjet normálně, tak by měla tyto lidi absorbovat. Je jasné, že všichni se nedožijí v plné aktivitě 65 let, že tam budou skupiny v předčasných důchodech, invalidních důchodech, ale jde o to, aby ta většina na trh práce směřovala.
Foto: Lucie Pařízková, Robert Zlatohlávek
