Češi patří k největším dříčům v Evropě. Týdně odmakají přes čtyřicet hodin. Trend ve vyspělých zemích je ale opačný: pracovat stále kratší čas. S nástupem digitální ekonomiky se zdá, že šestihodinová pracovní doba je na dosah.
Je počátek 19. století, průmyslová revoluce je v plném proudu a vy jste zaměstnáni v jedné z mnoha továren, bez nichž se žádné větší město už neobejde. Bydlíte v činžáku, který dal postavit pan továrník v bezprostřední blízkosti, abyste do dílny nemuseli docházet několik kilometrů. Zahouká siréna, která hlásí konec noční směny. Pro vás to znamená budíček. Za chvíli se totiž musíte hlásit u svého mistra a nejspíše budete dvanáct až šestnáct hodin vykonávat monotónní činnost, která živí celou rodinu.
S takovouto perspektivou žili naši předci v podstatě až do roku 1918, kdy byla uzákoněna pracovní doba, jak ji známe dnes - tedy osm hodin denně. Naše děti se zřejmě dočkají toho, že v práci stráví jen šest hodin nebo čtyři dny v týdnu. Získají tak 52 volných dní v roce navíc.
"Dvanáctihodinová pracovní doba určitě nebyla efektivní. Má-li se i nadále zkracovat, musí se to dít na dobrovolné bázi po vzájemné dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem," upozorňuje Libor Žídek, ekonom z Masarykovy univerzity. Plošné zákonné nařízení tohoto typu by totiž prý napáchalo více škody než užitku.
Dřeme nadarmo
Trend v počtu odpracovaných hodin je jasný: dlouhodobě klesá. Zatímco ještě v roce 1870 lidé našeho civilizačního okruhu strávili v zaměstnání průměrně téměř tři tisíce hodin za rok - což vychází na více než osm hodin denně, ovšem včetně sobot, nedělí a dalších svátků -, dnes v mnoha zemích nemají na kontě ani polovinu. Mezi takové se řadí například Německo (1363 hodin za rok), Francie (1472) nebo Dánsko (1410). Pracovní den přesahující osm hodin je na Západě spíše výjimkou.
Češi zatím patří mezi největší dříče jak v Evropské unii, tak mezi zeměmi OECD. Pracujeme 1770 hodin ročně, tedy 8,04 hodiny denně
A nejsme v tom sami. Rozhlédneme-li se po Evropě, jako by mezi Východem a Západem stále existovala jakási železná opona, která starý kontinent dělí na dvě části. Zatímco v ekonomicky vyspělých zemích se pracuje průměrně kolem 37 hodin týdně, v regionu střední a východní Evropy se pod čtyřicet hodin dostanete jen výjimečně.