Vyžene milionářská daň boháče z Česka?

Záměr ČSSD obnovit po případných vyhraných volbách do sněmovny progresivní zdanění příjmů a zavést osmatřicetiprocentní daň z příjmu pro občany z hrubým příjmem nad 1,2 milionu korun ročně vyvolal ostrou kritiku, zejména z řad ODS. Avšak v západní Evropě je podobný model včetně obdobné míry zdanění poměrně obvyklý.

Častým argumentem kritiků takzvané milionářské daně je teze, že bohatí - a tedy pravděpodobně vysoce kvalifikovaní - lidé budou odcházet za prací do zahraničí.

"Vyšší zdanění vysokopříjmových skupin povede ve svém důsledku k tomu, že naše vysoce kvalifikovaná pracovní síla odejde za prací mimo republiku, kde si jí budou více vážit a cenit," říká například předseda Unie malých a středních podniků ČR David Šeich.

Tento argument se však neopírá o příliš pevné základy, protože ve většině vyspělých zemí Evropské unie je daňové zatížení ještě vyšší, než jaké plánuje zavést ČSSD. Fungují tak na principu "sociálního státu", který na oplátku svým občanům poskytuje štědrou sociální péči a postará se o ně v případě nepříznivých životních okolností.

Nenasytný stát

V posledních deseti letech přesto dochází ve většině západoevropských zemí ke snižování daňové povinnosti a omezování přímých daní ve prospěch daní nepřímých. Cílem je zlevnit pracovní sílu a podporovat tak činnosti s vysokým požadavkem na kvalifikované pracovníky. Celkové daňové zatížení však zůstává oproti zbytku světa stále velmi vysoké.

Tradičně nejvyšší podíl ze svých příjmů odevzdají do státního či místního rozpočtu obyvatelé Skandinávie a Beneluxu, kde se daň z příjmu může blížit až 60 procentům. Poměrně vysoké daně jsou i v Itálii, Velké Británii či Irsku. Ve všech uvedených zemích přitom daňový systém funguje na základě progrese.

ČTĚTE TAKÉ: Analytici: Odpisy v krizi pomůžou, šrotovné moc ne

Cestou snižování přímých daní se snaží jít i země střední a východní Evropy, z nichž mnohé zavedly takzvanou rovnou daň. Patří sem například Slovensko (19 procent), Estonsko (20), Litva (24) či Rumunsko (16). Systém rovné daně nyní funguje i v Česku, daň z příjmu je tu pro všechny příjmové skupiny patnáct procent z takzvané superhrubé mzdy. To reálně odpovídá asi 23 procentům zdanění.

Lidé neodejdou, nemají kam

Jak vyplývá z níže uvedených tabulek, nejsou daňové podmínky přesunu vysoce kvalifikovaných Čechů s vysokým příjmem za prací do zahraničí příliš nakloněny. Roční příjem 1,2 milionu korun, tedy asi 45 100 eur, by totiž byl ve většině vyspělých zemí zdaněn sazbou 40 či více procent.

Za úvahu by v tomto smyslu stály snad pouze Francie či Rakousko, kde je příjem do zhruba 60 000 eur daněn sazbou 30 procent. Ti úplně nejbohatší ale stejně odvedou státu 40 procent příjmu, tedy více, než kolik navrhují socialisté. Do této úvahy však vstupuje fakt, že v západní Evropě je hrubý příjem takových lidí i několikanásobně vyšší než u nás.

Z tohoto pohledu nepřichází v úvahu odchod kvalifikovaných pracovníků do zemí typu Slovenska či Kypru, protože příjmy tam nedosahují úrovně České republiky. Možností tak zůstává pouze formální změna trvalého bydliště do takzvaných daňových rájů typu Monaka, Andorry či Lichtenštejnska. To však není vůbec jednoduché a pokud někdo takový záměr měl či má, pravděpodobně ho zrealizuje bez ohledu na případné změny daňového systému v Česku.

O smysluplnosti případného zavedení milionářské daně pro české hospodářství by se dalo jistě s úspěchem polemizovat. Jeho negativní vliv v podobě odlivu "mozků" do zahraničí však není příliš pravděpodobný.

Země s nižší sazbou daně z příjmu pro bohaté než Česko (Zdroj: Eurostat)

Pozn.: Španělé odvádějí značnou část příjmu do místních rozpočtů, celkové zatížení občanů je tak vyšší.

Země s nižší sazbou daně z příjmu pro bohaté než Česko (Zdroj: Eurostat)

Foto: archiv Týdne, Robert Sedmík