Tabáková velmoc
Kubánci naučili Nikaragujce vyrábět doutníky balené ručně

Od prosince do května kmitají stovky dělníků na polích poblíž Estelí, města o 110 tisíc obyvatelích ve výšce 800 metrů nad mořem. Sklízí a třídí listy tabáku, které následně ženy po tisících věší do blízkých sušáren, píše agentura AFP.

Estelí je kolébka tabákového průmyslu v Nikaragui. Na plantážích, v sušárnách a v závodech, kde se vyrábějí doutníky, pracuje přes 42 tisíc lidí. Produkce se nedávno rozšířila i na sever do okolí měst Jalapa a Condega, stejně jako na svahy ostrova Ometepe na jezeře Cocibolca na jihu země.

"Nikdo nemá tak vhodnou půdu pro tabák jako Nikaragua," prohlašuje mezi dvěma potahy z doutníku Néstor Plasencia, viceprezident společnosti Plasencia Cigar, která je jedním z hlavních vývozců v zemi.

Na rozdíl od Kuby funguje tabákový průmysl v Nikaragui asi jen 50 let. Od roku 1959 sem totiž přicházeli kubánští podnikatelé, kteří utíkali před revolucí vedenou Fidelem Castrem.

"Moje rodina začala s tabákem v roce 1865 na Kubě. Dnes působíme v Nikaragui a v Hondurasu," vypráví Plasencia. Jeho rodinný podnik, který vyváží 15 milionů doutníků ročně do Spojených států, má v Nikaragui dva závody.

V zemi je dohromady asi 70 závodů na výrobu doutníků. Stojí za nimi většinou kapitál potomků kubánských podnikatelů, ale také řečtí, italští nebo kanadští investoři. Celkem se zde vyrábí pět tisíc různých značek.

Kubánci naučili Nikaragujce vyrábět doutníky balené ručně, které nesou dobře známé označení "habanos". Od sazenic po prodej hotového produktu má postup na jejich výrobu celkem 539 kroků, při kterých se průběžně kontroluje kvalita.

Nikaragua vyvezla do Spojených států v roce 2018 asi 140 milionů kusů těchto tabákových výrobků. Již třetí rok v řadě tím překonala jak Dominikánskou republiku (95 milionů), tak Honduras (75 milionů), uvádí americká doutníková asociace (CAA). Od roku 2008 vzrostl prodej místních doutníků do USA o 40 procent.

Úspěch založen na třech faktorech

Podle místních podnikatelů je předností nikaragujských doutníků především jejich kvalita. V roce 2018 se v žebříčku deseti nejlepších doutníků, který zveřejnil specializovaný americký časopis Cigar Aficionado, umístilo šest z Nikaragui. Vítěz této ankety, prohlášený za nejlepší doutník roku, se sice vyrábí v Dominikánské republice, nicméně výlučně z nikaragujského tabáku, uvedl časopis.

Evropskému trhu dominují především kubánské doutníky, nicméně francouzský časopis Milovník doutníků (L'amateur de cigares) označil jeden z nikaragujských doutníků za druhý nejlepší roku 2019 mimo kubánskou produkci.

Do Spojených států se kubánské doutníky stále nemohou oficiálně dovážet kvůli embargu z roku 1962.

Podle Plasencii je úspěch středoamerické země založen na třech faktorech - na půdě, mikroklimatu a na péči, kterou tabáku věnují místní pracovníci.

Tabákový průmysl je jedním z mála sektorů, který přežil ekonomickou a politickou krizi, která Nikaraguu sužuje už přes rok. Při násilných zásazích proti demonstrantům tu zemřelo 325 lidí. Do exilu odešlo 62 tisíc lidí a ekonomika, která od roku 2010 rostla o čtyři procenta ročně, se propadla do recese. Podle údajů soukromého sektoru je nyní bez práce 400 tisíc obyvatel.

"Kdyby tu nebyly (tabákové) závody, Estalí by určitě bylo opuštěné," svěřila se Silvia Morenová, která ve výrobě doutníků pracuje již 21 let.