Plzeňský Stock je jistě velmi výkonný a zajímavý podnik, ale je mimo naši strategii. Jeho produkty jsou snadno napodobitelné, což je z dlouhodobého hlediska pro spotřebitele nezajímavé. Stock je rozumná investice pro finančního investora na krátkodobé zhodnocení peněz, proto jde z ruky do ruky, a proto ho žádný ze strategických investorů nekoupil, říká v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ investor Milan Hagan, majitel druhé největší tuzemské likérky Granette & Starorežná Distilleries, která vyrábí například Starou mysliveckou, Starorežnou, Hanáckou vodku či vaječné likéry.
Čím se v rámci podniků, které vlastníte, zabýváte (tj. především likérka Granette & Starorežná Distilleries a Letovické strojírny)?
Obecně se zabývám podnikáním, kterému se říká leveraged buyout, tj. účelově kupuji podniky ze stejné oblasti podnikání a snažím se zvýšit jejich úhrnnou hodnotu zčásti synergiemi, které si vzájemně poskytují, ale hlavně rozvojem hodnoty jejich úhrnných nehmotných aktiv, jako jsou velikost trhu, vlastněné značky, převzetím a rozvíjením průmyslových vzorů či patentů. Budování podniku prostřednictvím rozvíjení hodnoty vlastněných nehmotných aktiv dávám přednost před zajištěním okamžitého výnosu prostřednictvím soustředění se na co nejvyšší okamžitý zisk podniku. Podniky, které jsou zajímavé pro strategické investory, potom prodávám a získám tak další kapitál na další investice.
Proč jste se rozhodl v roce 2008 prodat společnost Drinks Union, která sdružovala pivovary Krásné a Velké Březno, Louny, Kutná Hora, a rozvíjet dále pouze Granette, která byla rovněž součástí společnosti?
Cíle ve výrobě a prodeji piva, které jsme si dali, byly v Drinks Unionu dosaženy předčasně již v roce 2005. Dosáhli jsme tím prodeje na hranici výkonu všech našich pivovarů (cca 1 milion hektolitrů). Tržní pozice firmy byla dobrá, nicméně jsme museli pokračovat v rozvoji značky Zlatopramen
Hodnota firmy již byla na takové úrovni, že o ni začaly projevovat zájem velké pivovarnické skupiny. Když jsme vyhodnotili rizika úspěšnosti potřebných dlouhodobých investic do výrobních kapacit, do rozvoje trhu a do budování značek a porovnali budoucí výnos s okamžitou hodnotou podniku, pak se prodej pivovarské části jevil jako vhodná a dobrá alternativa. Okamžitý výnos byl sice nižší, ale rizika plynoucí z trendů na trhu a potřebného dokapitalizování firmy také. Výroba a prodej likérů v Granette byly v té době v jiné pozici, zde bylo co rozvíjet s minimální investiční náročností.
Pivovary jste Heinekenu podle tehdejších údajů v tisku prodal za více než dvě miliardy korun. Kam jste nejvíce investoval tyto prostředky?
Víte pane redaktore, otázka na téma, kolik vyděláváte, je všude ve světě považována za nezdvořilou a takové otázky se obvykle přejdou mlčením nehledě k mému závazku mlčenlivosti o jakýchkoliv věcech kolem transakce s Heinekenem. Nicméně k Vašemu dotazu mohu říci konkrétně jen dvě věci. Hodně fabulujete a přeháníte, pokud se týká ceny. Své peníze jsem vždy investoval do podnikání, kam jinam.
Za zhruba 250 milionů korun jste teď měl koupit Palírnu u Zeleného stromu – Starorežnou Prostějov. Co s ní je teď třeba udělat?
I tato vaše otázka je úsměvná. Upřímně řečeno 250 milionů je opravdu, opravdu velmi přehnané. Starorežná měla své ekonomické a obchodní problémy, ale má své portfolio značek, které jsou na trhu známé a které hodláme spolu se značkami Granette rozvíjet.
Jak proběhne fúze obou společností? Budete stěhovat výrobu mezi likérkami? Dojde ke sloučení managementu?
Fúze obou likérek již proběhla. Od 1. ledna 2011 vznikla nová společnost Granette & Starorežná Distilleries se sídlem v Ústí nad Labem - Krásném Březně. Společný management již společnost řídí. Abych předešel dohadům, tak musím říci, že většina z top managementu bývalé Starorežné Prostějov odešla ze společné firmy sama (věnují se svým rodinným podnikatelským aktivitám), a tak důležité posty zaujímají lidé z Granette.
Naopak, měli jsme při koupi akcií problémy s prosazením podmínky, aby top manažeři Starorežné zůstali pracovat ve společném podniku alespoň jeden rok. Pokud se týká stěhování výroby, jedním z praktických důvodů koupě Starorežné byla i její volná výrobní kapacita, která nám chybí v Krásném Březně a která začala omezovat další rozvoj Granette. Věděli jsme přitom, že v Palírně u Zeleného stromu se vyrábí kvalitní destiláty a likéry a že tak po spojení obou společností s potřebným objemem výroby a ani s kvalitou nebudeme mít problémy.
Chcete dál pokračovat v rozšiřování své skupiny? Na prodej je například největší likérka Stock Plzeň.
Rozšiřovat skupinu o likérku Stock Plzeň–Božkov rozhodně neplánujeme. Plzeňský Stock je jistě velmi výkonný a zajímavý podnik, ale je mimo naši strategii. Fakticky nemá žádnou značku, nejprodávanější jejich lihovinou je fernet, ale to není značka, ale označení produktu. Produkty jsou snadno napodobitelné, což je z dlouhodobého hlediska pro spotřebitele nezajímavé. Ostatně prodejní výsledky fernetu to jasně ukazují. Stock je rozumná investice pro finančního investora na krátkodobé zhodnocení peněz, proto jde z ruky do ruky, a proto ho žádný ze strategických investorů nekoupil.
Nebo počítáte do budoucna s prodejem Granette strategickému partnerovi, jako tomu bylo se skupinou Drinks Union?
To je poněkud předčasná otázka. Nejdříve musíme rozvinout hodnotu vlastněných značek a pak můžeme uvažovat, jak dál.
Jak vidíte nebezpečí nekvalitního a mnohdy nezdaněného lihu na výhled pro tuzemský trh s lihovinami?
Téměř pravidelně zvyšovaná spotřební daň a zejména pokoutní výrobci a prodejci nezdaněného alkoholu velmi poškozují obchodní aktivity a dobré jméno tuzemských výrobců. Když k tomu přidám reklamní podporu drahých značek globálních hráčů, pak je zjevné, že tuzemští producenti likérů, lihovin a destilátů nemají ani na domácím trhu lehkou pozici.
Českým výrobcům nezbývá nic jiného než věnovat maximální pozornost okamžité spotřebitelské poptávce včetně sledování módních trendů při neustálém soustředění se na špičkovou kvalitu a jedinečnost vlastních značek výrobků. Právě na jedinečnost našich značek a spotřebiteli ceněnou vysokou kvalitu našich výrobků sázíme i my a zatím se nám to daří.
Jak moc ho podle vás ohrožují levné alkoholy pašované ze zahraničí?
Každá nekalá soutěž je nebezpečná nejen pro výrobce, ale mnohdy i pro spotřebitele. Myslím si, že největším nebezpečím je výroba lihovin z nezdaněného a většinou nekvalitního lihu v některých černých stáčírnách a palírnách. O pašování levných lihovin ze zahraničí nemám příliš informací.
Strojírenství citelně zasáhl hospodářský útlum. Jak se s krizí vyrovnaly Letovické strojírny?
Hospodářský útlum se samozřejmě v Letovicích projevil již ke konci roku 2008. Díky množství agenturních pracovníků, které využíváme ve výrobní sezoně, jsme situaci bez problémů zvládli a žádné kmenové zaměstnance jsme nemuseli propouštět. V současné době máme spíše opačný problém. Díky velké konjunktuře v Německu nestačíme vykrývat zakázky, to nám působí větší problémy,než jsme čekali, zejména proto, že nárůst objednávek byl neobvykle strmý a odbyt se během dvou měsíců zvýšil o 60 procent proti roku předchozímu a dosáhl hranice našich kapacitních možností. Nicméně i když se zajištěním dodávek jsou starosti, myslím, že se tomu říká příjemné starosti….
Jaké s nimi máte další plány?
Snažíme se vyvinout nové produkty, resp. průmyslové vzory, které bychom vyráběli a prodávali našim zákazníkům napřímo jako vlastní hotové výrobky.
HC Slovan nyní těsně nepostoupil do extraligy. Hodláte do něj dále investovat, aby se dostal mezi tuzemskou špičku?
Ústí ještě čeká trpělivá práce, než se natrvalo posune a zabydlí v extralize ledního hokeje. Ale jsem přesvědčen, že to brzy bude realita. Ještě sice nenastal ten správný čas, ale postup do extraligy jsem přál ústeckým fandům už nyní. Na hokej chodí v Ústí 4 až 5 tisíc lidí a ti mají lední hokej opravdu rádi, a proto je návštěvnost hokejových zápasů v Ústí jedna z nejvyšších v celé zemi.
Lidé kolem hokeje i ústečtí hokejisté to vědí a na zápasech je vidět, že hokej v Ústí je nejen hezkou podívanou, ale skutečnou zábavou. Díky tak vysokému počtu diváků je ústecký hokej samozřejmě i příležitostí pro firmy zviditelnit se a navázat se svými potenciálními spotřebiteli kontakt a nabídnout jim relativně levně své výrobky a služby. Vždyť na hokeji jsou zástupci zhruba 20 procent všech ústeckých rodin. Proto sponzoring hokeje považuji za prospěšný pro všechny firmy působící na ústecku a předpokládám, že i nadále budou na hokeji k vidění naše reklamy a naše akce.
Kolik ročně do klubu investujete?
Promiňte, ale jak jsem řekl na začátku, jsou otázky, na které se neodpovídá. Jsem rád, že do mimopracovních aktivit občanů tak velkého města, jako je Ústí nad Labem, investují i ostatní firmy v regionu, které cítí, že kvalitu života ve městě netvoří jen jejich nabídka práce, ale že je potřebné podporovat a rozvíjet i sport a kulturu ve městě. Věřím, že my patříme k těm, kteří si to uvědomují více, ale nejsme zdaleka jediní.
