Umělá inteligence
Roboti nás ještě nenahradí, pokud vůbec někdy

Výzkum umělé inteligence neuvěřitelně pokročil. Zdaleka ovšem není ještě na takovém stupni, jak si mnoho lidí myslí. Jestli se nám roboti svými schopnostmi někdy vyrovnají, není vůbec jisté. Umělá inteligence mnohým ale už dnes výrazně ulehčuje život, až to někdy vede k obavám. "Důležité je, abychom jako společnost dokázali využít spíše těch pozitivních aspektů," říká Petr Krejčí, zakladatel inovační agentury Our Names.

Jak máme vzestup umělé inteligence vnímat? Máme mít z jejího nástupu strach, nebo ji spíš vítat?

Ani jedno není úplně správný přístup. Pokud bychom se na umělou inteligenci podívali čistě pragmaticky, je to stejné jako v minulosti s jinými inovacemi - přinese pozitiva i negativa. Důležité je, abychom jako společnost dokázali využít spíše těch pozitivních aspektů.

Mezi ně řadíte které?

Nějaké formy umělé inteligence nám mohou zásadně zlepšit kvalitu života a zvýšit produktivitu práce. Lidé už dnes nemusejí dělat opakující se činnosti a mohou se spíše soustředit na kreativní práci.

Mnozí ale vnímají spíše ta negativa, což je asi lidská přirozenost. Před čím je tedy třeba mít se na pozoru?

Z dlouhodobého pohledu je pochopitelně nebezpečné, když bude na Zemi potenciálně inteligentnější existence než člověk. Zvyšování efektivity a hledání optimálního řešení je sice skvělá a jednoznačně užitečná věc, nicméně může mít své extrémní podoby.

Co si pod tím mám představit?

Pokud by měla umělá inteligence za úkol třeba vyřešit klimatickou krizi, netrvalo by to dlouho, než by došla k jádru celého problému - množství lidí na planetě. Nejefektivnější řešení klimatické krize by tedy bylo rychlé snížení počtu lidí. Každý si asi už umí domyslet způsoby, jak se to dá udělat. To úplně nechceme.

Podle některých odhadů dosáhneme singularity neboli vytvoření obecné umělé inteligence, srovnatelně inteligentní s člověkem, už okolo roku 2050. Znamená to, že tu budou už za pár desítek let roboti s lidskými schopnostmi?

Je to skutečně jenom odhad, byť odborné veřejnosti. Samozřejmě se můžu mýlit, nicméně si troufnu říct, že se to určitě tak brzy nestane. Jako lidé máme v povaze značně nadhodnocovat to, jak bude vypadat relativně blízká budoucnost. Stačí se podívat na film Návrat do budoucnosti. V druhém díle, který vznikl koncem osmdesátých let, měli autoři velmi ambiciózní představy o tom, jak bude vypadat svět v roce 2015. Létající auta tu ale nikde nevidím. Dokonce i móda se vrací do osmdesátek. Pokud je vůbec možné singularity dosáhnout, bude to mnohem později.

Takže podle vás není reálné, že k singularitě dojde?

Nemusí to být reálné. Je docela pravděpodobné, že se jí budeme schopni pouze limitně blížit, ale nikdy jí reálně nedosáhneme, protože to prostě bude tak drahé a energeticky náročné, že to zkrátka nepůjde.

Mluvil jste o tom, že je v lidské povaze nadhodnocovat blízkou budoucnost. Čím to právě v případě umělé inteligence podle vás je?

Z velké části tím, jak je pokrok v této oblasti prezentován veřejnosti. Pokud se lidé dočtou, že umělá inteligence umí vyhrávat šachy, číst text a pochopit ho nebo třeba pomocí zvuku poznat závadu stroje, vyvolává to dojem, že jsme skutečně pokročili daleko. Lidé zkrátka mají tendenci posuzovat "myšlení" stroje podle prvků lidského myšlení. To je ale velmi nepřesné. Současná umělá inteligence je vždy zaměřená na konkrétní úkol. Třeba hrát zatraceně dobře šachy. Vývojáři naučí umělou inteligenci pravidla šachu, přehrají jí tisíce různých partií, aby měla data na to, pracovat efektivně s pravděpodobností. Taková umělá inteligence pak porazí ty nejlepší hráče šachu na světě. Kdyby to ale bylo teoreticky možné a chtěl byste po této umělé inteligenci najít nejlevnější letenku, nedokázala by to. Protože je prostě zaměřená pouze na ten konkrétní úkol.

Takže tvrdíte, že dokonalost umělé inteligence je pouze iluze?

Výzkum je samozřejmě hodně daleko, ale zdaleka ne tak, jak si možná mnoho lidí myslí.

Pokud je singularita tak vzdálená, má vlastně smysl se umělou inteligencí zabývat už dnes?

Určitě má. Jednak rozhodnutí, která jako společnost uděláme nyní, budou ovlivňovat budoucnost. Zároveň už dnes dokážeme využít prvků umělé inteligence, abychom zkvalitňovali služby, snižovali náklady a podobně.

V souvislosti s umělou inteligencí je často zmiňována Čína. Jak se to stalo, že země zaměřená spíše na levnou pracovní sílu jde nyní do takovýchto technologií?

Čína je obecně v oblasti technologií jedinečný úkaz. Docela dobře si začala všímat toho, že pouze levnou pracovní silou to dlouhodobě zvládnout nepůjde. Lidem v Číně roste životní úroveň a přestávají být tak levní. Je proto jasné, že je třeba přejít od kopírování k vytváření. Díky dlouholetému kopírování se ale naučili spoustu potřebných technologií. Čínu pořád trochu brzdí lidský kapitál, ale to je podle mě řešitelné. Tato země má zároveň úplně jiný přístup k zavádění inovace a rozvoji firmy.

V čem?

Pro západní start-up je typické, že si vybere nějaký užší segment, kde je relativně málo konkurence nebo v něm chybí určitý přístup. Třeba Uber. Zaměřili se na relativně úzce profilovaný problém - propojení řidiče a cestujícího. Čínská obdoba Uberu na to jde jinak. Vedle aplikace na propojení řidiče a cestujícího má i vlastní čerpací stanice, servisy a další. Prostě dominuje celé jedné vertikále. To pochopitelně v tradičním tržním systému nejde. Čínské firmy díky tomu ale rychle získávají vysokou valuaci, a pokud půjdou do zahraničí, bude těžké jim konkurovat.

Jak by euroamerické start-upy mohly takové ofenzivě odolat? Nápodobou, užší spoluprací mezi technickými společnostmi?

Spolupráce a integrace jednotlivých řešení a služeb do větších celků určitě cesta může být. Myslím si ale, že klíčová věc pro startupy v Evropě a Spojených státech je znalost prostředí a kulturního kontextu. Čínská kultura a způsob života jsou velmi vzdálené té euroamerické. Proto by se měly firmy zaměřovat právě na správné pochopení a využití znalosti prostředí. To je něco, v čem je budou asijské firmy jen těžko dotahovat.

Petr Krejčí (27) Rodák z Nového Města na Moravě sbíral první pracovní zkušenosti přípravou projektu Kolej roku a k němu přidruženým outdoorovým akcím Lightshow ve vydavatelství Studenta Media. V roce 2015 začal podnikat v oblasti digitálního marketingu a technologií. Založil společnost Our Names, která stojí například za projekty Dotu nebo JenPráce.cz. S Britskou obchodní komorou v ČR druhým rokem zajišťuje projekt Ment2Grow, který pomáhá v rozvoji nadějným B2B start-upům s mezinárodní ambicí.