První svobodné volby s uplatněním všeobecného volebního práva v habsburské monarchii se konaly v květnu 1907 a byly to i vůbec první demokratické volby na území českých zemí. Systém měl však svoje dobové "mouchy". Volit zatím nemohli registrovaní opilci ani ženy.
Diskriminace ožralů
K prvním svobodným všeobecným volbám nesměli vojáci z povolání, nesvéprávní, osoby v chudinské péči, vězni či lidé trestaní více než dvakrát za opilství. To jsou podmínky do jisté míry akceptovatelné i v současných demokraciích, ačkoliv v dnešních pivních Čechách by mohla vyvolat protesty diskriminace opilců.
ČTĚTE TAKÉ: 1925: Čapek proti bezpáteřnosti a pečené děti v Rusku
O politice v roce 1907 tak rozhodovali v přímých a rovných volbách jen muži starší 24 let, navíc s minimálně ročním pobytem v místě volby a s rakouským státním občanstvím. Ženy měly smůlu, vstup do volebních místností jim byl stále zapovězen.
Ženy patří ke krbu
Neúčast žen ve volbách ovšem před sto a třemi lety téměř nikomu nevadila, nebyla kritizována tiskem, slabšímu pohlaví podle dobových norem prostě patřily úplně jiné úkoly. Žena byla ochránkyní domácího krbu, nikoliv demokracie. Za volební právo žen se bojovalo umírněně. "Rakouská vládní volební předloha ženy z volebního práva zcela vyloučila s tím podivuhodným odůvodněním, že i v ostatních státech Evropy jsou ženy z volebního práva vyloučeny," podotkl v souvislosti s volebním právem žen dobový tisk, v malé zprávičce na sedmé straně novin.
V Lidových novinách si alespoň všimli, že ve Finsku se v té době dostala do sněmovny první poslankyně, což byl evropský průlom. "Malé Finsko, část barbarské Rusi, se takové reformy neleklo," přemítaly noviny o pozoruhodném pokusu. Finská žena mohla svobodně volit i být zvolena.
Nejprve svoboda pro muže
Viděno očima rakouských mužů, nejprve bylo potřeba vybojovat svobodné volby jako takové. Bojovat za práva žen, na to byl čas po volbách. "Žádáme rovné volební právo pro ženy," hlásal sociálnědemokratický Duch času až dva měsíce po hlasování. Připomeňme, že předchozí rakouský volební systém byl postaven na takzvaném kuriovém systému, kdy bylo volební právo podmiňováno určitými daňovými povinnostmi občana, přičemž jednotlivé sociální skupiny si odděleně volily své parlamentní zástupce (kurie venkovská či šlechtická, od roku 1897 i všeobecná). Například volič venkovské kurie musel prokázat, že platí alespoň 8 korun přímé daně. I tento kuriový volební systém byl pochopitelně určen jen rakouským mužům.
Omlouvá jen choroba a porucha
Rovné volební právo bylo parlamentem přijato zákonem na sklonku roku 1906 a císař zákon podepsal 26. ledna 1907. Novou podobu poslanecké sněmovny mělo tvořit 516 poslanců, z toho 130 z Čech, 49 z Moravy a 15 ze Slezska. Zákon stanovil, že jeden český poslanec připadne na 55 859 Čechů, zatímco jeden poslanec německý na 39 363 Němců. Nejhůře na tom ale byli Rusíni, kteří měli získat jednoho poslance na 102 472 voličů rusínské národnosti. 
První svobodné volby v květnu 1907 měly vysokou volební účast, k urnám přišlo téměř 85 % oprávněných voličů. Volební právo totiž nebylo jen právem, nýbrž povinností. Kdo se volbám vyhýbal, riskoval vysokou pokutu. Když demokracie, tak pro všechny, což podnes uznává například volební systém Belgie či Lucemburska..
„Voliče, který nedostavil se k volbě říšského poslance bez oprávněného omluvného důvodu, trestá se pokutou," uváděl rakouský volební zákon. Omluvou byla jen „cesta mimo zemi, choroba, porucha dopravní a podobné okolnosti". Výši pokuty při neomluvené volební účasti stanovil zákon až do padesáti rakouských korun, což byla slušná suma. Nový luxusní oblek stál 25 korun, na korunu vyšla láhev vynikajícího rýnského vína v zahradní restauraci a dělník na dráze si vydělal jen něco přes dvě koruny za jedenáctihodinovou šichtu.
Volte učitele Skýpalu!
Kandidáti na poslance proto dokázali zákon o povinné účasti ve volbách využít i k pohrůžkám. „V úterý 14. května budou vykonány volby do rady říšské. K volbám těmto musíte všichni, neboť uzákoněna jest volební povinnost," pohrozil krátce před volbami Ostravský deník a hned palcovým titulkem poradil voličům, kdo jim umožní splnit si novou povinnost: „Čeští voličové v Místku, ve Frýdlantě, Brušperku, Frenštátu a v Moravské Ostravě, volte učitele Skýpalu!"
O mandáty v říšské radě se v roce 1907 nakonec utkalo téměř čtyřicet politických stran a bloků. Z celkového počtu 108 českých mandátů získali agrárníci 28 křesel, mladočesko-staročeské seskupení 26, sociální demokracie 24, klerikální strana 17, uskupení české státoprávní demokracie (národní socialisté, radikální pokrokáři a státoprávníci) devět, pokroková strana dva a zbývající dva mandáty získali neodvislí poslanci. Nejsilnější německou stranou se stala v českých zemích sociální demokracie, následovali agrárníci, pokrokoví, lidová německá strana a nacionální radikálové.
Národnostní kotel
Za zmínku stojí i nové národností složení rakouského parlamentu, které bylo skutečným „národnostním kotlem" a v Evropě sněmovna neměla obdobu a přiblížil se jí až nynější Evropský parlament. V květnu 1907 bylo kromě Čechů, Slezanů a Moravanů zvoleno do rakouské říšské rady i 79 Poláků, 32 Rusínů, 23 Slovinců, 12 Chorvatů a dva Srbové, celkem měla tedy sněmovna 256 slovanských poslanců. Německých poslanců bylo zvoleno 231, dále pak 19 Italů, šest Rumunů a čtyři sionisté.
Foto: archiv autora
