27. srpen 1968: Potupný návrat z Moskvy

Sedmadvacátý srpen roku 1968 připadl na úterý. Po osmé hodině ráno oznámil rozhlas, že se z Moskvy konečně vrátila československá vyjednávací delegace. Dubček a spol. se však rozhodli, že národ budou informovat jen po kapkách. Co všechno slíbila delegace Moskvě jen za pouhý příslib „etapovitého odchodu intervenčních vojsk", se lidé dozvídali pomalu.

Slíbili cenzuru i čistky

Delegace například slíbila splnění požadavků z Čierné nad Tisou, zákaz protisocialistických organizací a sociální demokracie, upevnění orgánů bezpečnosti a armády, stranickou kontrolu tisku a konkrétní kádrové změny. Pod takzvané „moskevské protokoly" se přitom jako jediný z šestadvaceti českých a slovenských politiků nepodepsal František Kriegel.

Polovičatou pravdu politikové hned v úterý ráno sdělili novinářům, kteří už krátce po obědě připravili zvláštní vydání. „Dnes v časných ranních hodinách přiletěla naše československá delegace z jednání v Moskvě," informovalo Rudé právo a uvedlo, jaký dopad měl návrat pro Prahu. „Sovětští vojáci s tanky odjeli z náměstí Maxima Gorkého. Poprvé za šest dní okupace je budova Národního shromáždění bez přítomnosti blízkého sousedství okupačních jednotek," psal deník. 

Smrkovský: Dostaneme se z toho!

Odchod vojáků od parlamentu popsala Rudému právu místopředsedkyně Národního shromáždění Marie Miková. „Poslední noc byla velmi rušná, neklidná. Celou dobu burácely pásy tanků, automobily se samopalníky. Opouštěly střed Prahy a odjely i sovětské tanky od parlamentu, které několik dnů i nocí mířily hlavněmi na budovu, a tím i na nás." Noviny reprodukovaly i první slova předsedy parlamentu Josefa Smrkovského. Ten se v rozhovoru všemožně vytáčel, aby nakonec řekl: „Já myslím, že se z toho dostaneme." Více prý řekne Dubček a Svoboda.

Článek doplňovala výmluvná fotografie s nabíleným heslem na zdi: „Nežli volit zradu, volit smrt!"

Kdo zradil národ?

Prahou koloval vtip: „Víte, proč byl Ludvík Svoboda tak dlouho v Moskvě? Aby tam měli aspoň čtyři dny Svobodu." Když se ale vynořily první oficiální zprávy o přijatém „moskevském komuniké", národ přestal vtipkovat. Náladu dne asi nejlépe vyjádřil komentář v ostravských Spojených denících: „S přibývajícími body komuniké se nám víc a víc stahovalo hrdlo. To přece není možné! Zradila nás vlastní víra v naše představitele Svobodu, Dubčeka, Smrkovského, Černíka? Přecenili jsme jejich člověčí sílu, nezlomnost, statečnost, anebo podcenili hrubý nátlak moskevských bratří? Přestože se v prvních chvílích dralo do úst slovo zrada, nevyslovili jsme je."         

Foto: archiv