Sedmý listopadový den překročilo bývalé "hranice Uher" tisíc českých vojáků. O den později přišla zpráva ze Spiše, kterou pro změnu obsadili Poláci. Devátého listopadu Národní výbor československý vyzval národ "do práce!" a "k ukončení oslav vzniku republiky". Desátého listopadu byla naštěstí neděle a Češi se tak mohli na práci připravit dlouhým spánkem. V pondělí 11. listopadu skončila první světová válka, císař Karel I. abdikoval a Rakousko-Uhersko definitivně "zhynulo".
Petrolejová válka (7. 11. 1918)
Na bývalé uherské hranice dorazil z Prahy první český pluk, jenž disponoval tisícovkou vojáků. Podle zprávy ČTK zahájili Češi "invazi" na Slovensko v oblasti města Gbely, odkud vyhnali chřadnoucí maďarské jednotky a obsadili tamní ropné doly. "Maďaři vytlačeni z petrolejových dolů na uherské hranici, které chtěli zničit. Hned tam byla dosazena naše správa. Naši vojáci zavádějí již na Slovensku pořádek," uvedla ČTK.
Tlupa lupičů (8. 11. 1918)
Údajně dobře informované zdroje podávají Lidovým novinám zprávu o průniku polských vojsk na slovenskou Oravu a Spiš. V Moravské Ostravě byla v pátek 8. listopadu zatčena tlupa lupičů. „Nádražní velitelství bylo vyrozuměno, že večer přijede v 10. voze nákladního vlaku 8 vojenských zběhů, vesměs nebezpečných lupičů, kteří uprchli z krakovské posádkové nemocnice," popisovaly noviny událost z Ostravy. Vlak obklíčila národní garda a v následující přestřelce byl jeden z lupičů zabit a ostatní „přemoženi a spoutáni".
Sundejte prapory (9. 11. 1918)
Německý císař Vilém II. abdikoval. Národní výbor československý vyzval k práci a k ukončení oslav vzniku republiky. „Národní výbor vyzývá obyvatelstvo, aby sňalo prapory s budov a zanechalo všech dalších pouličních projevů. Česká samostatnost byla oslavena dostatečně, nyní je na čase, aby veškero obyvatelstvo vrátilo se k pravidelné práci."
A do práce tedy! (10. 11. 1918)
Desátý listopadový den připadl na neděli, národ se mohl na pondělní práci důkladně připravit. Lidové noviny pro jistotu otiskly úvodník s příznačným názvem „Do práce!", pod který se podepsal Arnošt Heinrich, vedoucí redaktor „lidovek". Nejprve čtenáře ujistil, že „vyvíjí se všecko krásně", načež národ důrazně varoval: „Konec oslav, praporů, odznaků a zpěvu. Do práce! Na svátky bude dost času, až bude zajištěna naše výživa, naše území, náš stát. Do práce tedy!"
Mým národům (10. 11. 1918)
Rakouský císař Karel I. abdikoval a opustil Schönbrunnský zámek ve Vídni. Rakousko-Uhersko zesnulo. „Naplněn stále jako dříve neochvějnou láskou k Mým národům, nechci jich svobodnému vývoji Svou osobou státi na cestě jako překážka," prohlásil vždy šarmantní císař ve svém abdikačním projevu.
Konec války „po slovácku" (11. 11. 1918)
V železničním vagoně v lese u Compiègne se sešly delegace válčících stran, aby podepsaly dohodu o příměří, která se rovnala kapitulaci Německa. První světová válka skončila. Ale zatímco v lesích u Compiègne se tvořil mír, u Milotic na Slovácku se střílelo. Zdejší lesy totiž po 28. říjnu obsadily hordy samozvaných lovců. „Po vyhlášení samostatnosti v mnohých obcích nastal sklon k bolševismu a našli se mnozí, kteří myslili, že honba jest jejích i lesy," zapsal si kronikář slovácké obce Milotice.
Přítrž pytlačení se rozhodlo udělat „vojsko národní obrany" z Kyjova. Akce dopadla neslavně. „Dne 11. listopadu přijeli automobilem nákladním a udělali na pytláky hon jako na zajíce, dělalo to vojákům radosť, když mohli stříleť a když viděli, jak pytláci před nimi utíkají. Jeden z těch pytláků byl od národní obrany přitom zastřelen. Slezáček z Mistřína, zřízenec na dráze mutěnsko-kyjovské. Byl prý se jen na hon dívat," popsal událost milotický kronikář. V den ukončení první světové války se na Slovácku odehrála malá občanská válka. I ta skončila příměřím, neboť kronika uvádí, že po pachatelích vražedných střel se nikdy nepátralo.
Foto: archiv
