Každá vláda bez ČSSD by byla horší, proto zůstáváme, i když nás to ničí, deptá a trhá na kusy, říká místopředseda sociální demokracie Michal Šmarda. Mluví o neúspěšné nominaci na ministra kultury, rostoucím ponižování socialistů a kritizuje premiéra Andreje Babiše: "Je ten typ člověka, který když je kvůli něčemu za slabocha, přijde domů a zmlátí psa nebo dítě."
Neříkáte si, že jste si měl raději celou nepovedenou taškařici s ministerstvem kultury odpustit?
Jsem nakonec moc rád, že ve vládě nejsem. Kdybych měl lidem v Novém Městě na Moravě vysvětlovat, proč jsem ve vládě Andreje Babiše, moc dobře vím, co by mi na to řekli. A že by mnou spousta lidí začala pohrdat. Zkazil jsem dětem prázdniny, sebral jsem čas rodině, což budu muset napravit, ale neudělal bych to jinak. Byl to skvělý osobnostní trénink, navíc skoro zadarmo. A získal jsem jednu velkou životní zkušenost: když si chcete vyskakovat, musíte za sebou mít velkou sílu. Vyskakovat si jen tak není možné. Teď už to vím.
Dostaneme se k tomu. Před třemi měsíci jste v rozhovoru pro TÝDEN říkal, že jdete do velké politiky vrátit normálnost. Místo toho jsme sledovali nejabsurdnější kauzu za poslední roky. Vystřízlivěl jste?
Zjistil jsem, že se česká politika brání změnám. Pan Babiš a několik dalších politiků staré generace mají z osmdesátých a devadesátých let, kdy byli na vrcholu poznávání světa, návyky, které nechtějí opustit. Když jim ten jejich svět chcete měnit, začnou se bránit. Ale to je přirozené.
Andrej Babiš je přímo aktivní v politice posledních osm let, teď by vám asi řekl, že devadesátky patřily Kalouskům, Klausům a zkorumpované ODS...
Andrej Babiš je posledním politikem staré generace devadesátých let. On v tu dobu nebyl politicky aktivní, ale politiku významně ovlivňoval z podnikatelského prostředí. On, Václav Klaus či Miloš Zeman určovali, jakým směrem Česká republika půjde. A teď se brání změnám, protože věří, že jejich éra byla ta nejlepší. A přesto skončí. Myslím, že Andrej Babiš tuhle historickou kapitolu uzavírá, a otázka je, jaká bude ta další, která přijde po všech Zemanech, Babiších, Klausech a Kalouscích. Ale nechci to kritizovat, řada z nich udělala spoustu dobré práce. Miloš Zeman jednou nebude zapsán tím, jak se chová v poslední době. To nejdůležitější udělal právě v devadesátých letech, kdy se mu podařilo přivést Českou republiku do Evropské unie a NATO, vyřešit hospodářskou krizi, pozvednout sociální demokracii. To jsou velké věci, které v životě dokázal. Ale přichází čas na novou éru.
Kdy jste si definitivně řekl: Dost, už na to kašlu?
Byli jsme s rodinou v Maďarsku na prodlouženém víkendu a tam jsem se dozvěděl, že Andrej Babiš přiletěl z dovolené a okamžitě na mě začal plivat. Že definitivně skončil hru na to, že mě jako by prosazuje na ministra a že za to u prezidenta bojuje. Když přišel s tím, že se mnou ve vládě sedět nebude, protože moc kritizuji, jsem drzý a rozvracel bych mu ji zevnitř, bylo v podstatě hotovo. Protože kdybych ho bral jako chlapa, a ne jako člověka, který se jen neustále vykrucuje, tak by jeho slova znamenala, že mou nominaci fakticky stáhl. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nemůžu být ve vládě a že tam s Babišem vlastně ani být nechci. A že dám sociální demokracii volné pole k tomu, aby se rozhodla, jakým směrem chce jít dál.
ČSSD tím ale prohrála boj o druhého ministra, kterého si do vlády chtěla prosadit. To je dost smutné, ne?
Jasně, ale ten boj nešlo vyhrát.
Má pak smysl ve vládě zůstávat?
Nominovali jsme nakonec v obou případech vlastního člověka. O Tomáši Petříčkovi ani Lubomírovi Zaorálkovi rozhodně nejde říct, že jsou to lidé Babiše nebo Zemana. Nicméně je to vláda, v níž je naše pozice slabá a v níž si náš koaliční partner užívá, když nás může ponižovat. A je otázka, zda ještě máme dost důvodů, abychom v takové vládě setrvávali.
