Na přelomu let 1938 a 1939 se vedení obuvnické firmy Baťa přestěhovalo ve Zlíně do zbrusu nového domu. Nebyla to přitom obyčejná stavba, ale v té době druhá nejvyšší budova v Evropě, která dodnes poutá pozornost elegancí i přirozeným zakomponováním do baťovského města. Dnes mimo jiné slouží jako sídlo krajského úřadu, po náročné rekonstrukci se Baťův mrakodrap s jedinečnou pojízdnou kanceláří otevřel před 20 lety, 30. října 2004.
Budova s číslem 21 přežila až do konce 20. století bez větších zásahů. V listopadu 1944 náhodou unikla poškození při bombardování, které poničilo část Baťovy továrny, po únoru 1948 změnila její tvář výrazněji jen přístavba vzorkovny na střešní terase z konce 50. let. Velké rekonstrukce se zlínský mrakodrap dočkal až na počátku 21. století, proměna z let 2003 a 2004 přišla na téměř 630 milionů korun. Citlivá úprava slavného domu dokonce získala cenu v soutěži Grand Prix Obce architektů.
Budova z ateliéru architekta Vladimíra Karfíka, vysoká 77,5 metru, vyrostla za pouhé dva roky. Udává se, že železobetonový skelet postavilo 40 dělníků se čtyřmi jeřáby za 160 dnů. Rychlosti se ale nelze divit, v konstrukci byl použit v té době už nadmíru osvědčený baťovský modul o rozměrech 6,15 krát 6,15 metru. Prostor mezi sloupy vyplnily cihly - v případě mrakodrapu však netvořily vnější plášť budovy, na který byly použity keramické obklady. Stavba ale i tak přirozeně zapadla mezi ostatní tovární budovy ve městě.
První z více než 2000 úředníků Baťova koncernu zasedli na svá místa v ještě rozestavěné budově již v květnu 1938, kdy stavbaři předali první tři patra. K dispozici měli tehdy nejmodernější techniku - od výtahů přes telefony až po klimatizaci. Svou dobu předběhlo i samo pojetí kanceláří, celé patro tvořila jediná velká místnost pro přibližně 200 zaměstnanců. V případě potřeby ale mohl být prostor rozdělen na menší místnosti, a to předem připravenými typizovanými příčkami z oceli, dřeva a skla. Výjimkou bylo osmé patro, kde sídlilo vedení včetně nejvyššího šéfa.
Jan Antonín Baťa měl ale ještě jednu zvláštní kancelář, která dodnes budí zájem odborníků i veřejnosti. Jeden ze sloupců "buněk", ze kterých se konstrukce mrakodrapu skládá, totiž neměl podlahy a tvořil tak vlastně obrovskou výtahovou šachtu. V ní byla kabina o rozměrech šest krát šest metrů, v níž měl ředitel plně vybavenou pracovnu. Nechyběla samostatná klimatizace, samozřejmostí byl telefon a součástí pojízdné kanceláře bylo i umyvadlo s teplou a studenou vodou a odpadem. Šéf koncernu tak mohl kdykoliv navštívit podřízené v ostatních patrech.
Každodenní fungování Baťova mrakodrapu by nebylo možné bez technického zázemí, které zabíralo značnou část suterénu; některá zařízení byla i na střeše. Pod zemí byly kromě archivu i strojovna s elektrorozvodnou a dvě telefonní ústředny, vnitřní automatická pro 3500 telefonů a ručně ovládaná pro meziměstské hovory. Na vrchol pak architekti kromě terasy umístili také strojovnu klimatizace či zásobníky vody. Protože v budově nebylo možné otvírat okna, byl na ochozu také pojízdný koš, ze kterého mohli uklízeči vnější plášť mrakodrapu čistit.
Karfíkova stavba sice byla v době svého dokončení druhým nejvyšším evropským domem a překonával ji jen palác Všeobecné bankovní jednoty v belgických Antverpách s 87 metry, za sedm desítek let se ale mnohé změnilo. Na celoevropském žebříčku je dnes zlínská "jednadvacítka" někde hluboko dole a není ani mezi nejvyššími domy České republiky. Primát v tuzemsku nyní se 111 metry drží brněnská multifunkční budova AZ Tower z roku 2013.
