V roce 1918 byl T. G. Masaryk zvolen za prezidenta pouhým jásotem, nikoliv volebními hlasy. Beneš v roce 1945 zase popřel, že Háchu v roce 1938 zvolil stále ještě svobodný parlament.
On-line deník TÝDEN.CZ připomíná všechny prezidentské volby z období 1918 a až 1948, tedy z doby do nástupu komunistů. Prezidenta volili poslanci parlamentu.
14. 11. 1918: Volba řevem
Revoluční nadšení si úplně nerozumí s demokratickými pravidly. Také volba prezidenta Československa 14. listopadu 1918 se obešla bez řádného hlasování, volilo se potleskem, výkřiky a všeobecným halasem. Předseda Národního shromáždění Karel Kramář volbu nejprve pateticky uvedl: "Všecka pouta, která nás vázala k dynastii habsbursko-lotrinské, jsou přervána." Pak jakoby na okraj dodal: "Prosím vás, abyste prvním prezidentem Československé republiky zvolili Tomáše Masaryka."
Sál propukl v jásot, který stenograf popsal slovy: "Výborně! Sláva. Potlesk." Kramář dodal: "Prohlašuji tedy profesora dra Tomáše G. Masaryka jednohlasně zvoleným prezidentem Československé republiky." Hlasy nikdo nepočítal, část slovenských poslanců dokonce v sále chyběla.
27. 5. 1920: Slováci vyrušují při hymně
Rozbouřená atmosféra v parlamentu, skutečná bouře nad Prahou. "Bouře, která se snesla nad Prahou a jež rozzuřila se neobyčejnou silou, vyžádala si oběť na lidském životě. Bleskem byl zasažen 26letý topič Václav Klement," informoval deník Právo lidu. Psal se 27. květen 1920, ve stejnou dobu to burácelo i při prvním demokratickém hlasování o prezidentovi. Němečtí poslanci odešli ze sálu, čeští a slovenští klerikálové demonstrativně ignorovali příchod T. G. Masaryka, zpěv hymny zase rušil poslanec Juriga, jenž žádal autonomii Slovenska. Sociální demokraté spustili revoluční píseň Pryč s tyrany a zrádci všemi... Masaryk nakonec drtivě vyhrál nad německým církevním historikem Augustem Naeglem. Šedesátka lístků nebyla vyplněna vůbec a na šesti se provokativně objevila jména lidí, kteří vůbec nekandidovali.
27. 5. 1927: Nejklidnější volba za první republiky
Volba prezidenta z května 1927 je považována ze nejklidnější v předválečném Československu. Masarykův jediný vážný vyzývatel, vůdce agrárníků Antonín Švehla, se kandidatury vzdal ještě před volbou. Proti "tatíčkovi" šel jen nevýrazný komunista Václav Šturc, který pro Masaryka nebyl důstojným soupeřem.
24. 5. 1934: První pokus Klementa Gottwalda
Masaryk měl za sebou mozkovou mrtvici, ve vypjaté politické atmosféře přesto znovu kandidoval. Protikandidáta postavili jen komunisti - Klementa Gottwalda. Deník národních socialistů České slovo napsal, že volba byla narušována "ubohostí komunistů", noviny citovaly i hlavní hesla, která gottwaldovci střídavě vykřikovali: "Ne Masaryk, ale Lenin! Ať žije diktatura proletariátu! Ať žije Stalin!" Komunistické Rudé právo vyšlo den po volbě s takřka prázdnou titulní stranou, většinu textů zabavila cenzura. "Nemohli jsme informovat masy dělníků, že komunistická strana postavila svého protikandidáta," stěžovali si komunisti.
18. 12. 1935: Beneš se jistil u části komunistů
Ze zdravotních důvodů prezident Masaryk abdikoval 14. prosince 1935, volba jeho nástupce se konala o čtyři dny později. O křeslo se ucházeli Edvard Beneš a kandidát pravicového bloku, univerzitní profesor biologie Bohumil Němec. V den volby však Němec kandidaturu stáhl, přesto byl nakonec uveden na čtyřiadvaceti odevzdaných lístcích.
Benešovi bylo vyčítáno, že svůj úspěch založil na hlasech slovenských nacionalistů (hlinkovců), jimž slíbil decentralizaci státu. Beneše volila i část komunistů.
30. 11. 1938: Hácha byl prezidentem bez Krkonoš
Poslední listopadový den v roce 1938 se československým prezidentem stal Emil Hácha. Ve vyhrocené době mohl Hácha naplnit prezidentskou přísahu jen omezeně, přesto i on slíbil: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu dbáti blaha republiky i lidu a šetřiti ústavních a jiných zákonů."
V okleštěném Česko-Slovensku, které Hitler připravil o pohraničí, takže budoucí prezident už neměl vládnout v Krkonoších, Jeseníkách či na Šumavě, neměl Hácha protikandidáta. Své zvolení komentoval slovy: "Být prezidentem v dnešních těžkých dobách je velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu."
28. 10. 1945: Beneš popřel Háchu
Prozatímní národní shromáždění potvrdilo na své první schůzi hlasy všech 296 poslanců jako prezidenta opět Edvarda Beneše. Předseda parlamentu Josef David přivítal Beneše jako prezidenta s přízviskem Budovatel. "Přicházíte k nám dnes po dlouhé přestávce, kdy jste byl násilím reakčních sil světa od svého národa odloučen. Potlesk, který Vás při vstupu do tohoto domu uvítal, je odpovědí na tento bláhový pokus: odloučení sedmi let Vás s tímto národem jen ještě více spojilo."
Háchu zvoleného v listopadu 1938 svobodným hlasováním Beneš prostě popřel: "Byl jsem zvolen presidentem republiky v řádné volbě dne 18. prosince roku 1935 po odstoupení Presidenta Osvoboditele. Po tříletém úřadování jako president jsem byl - po rozhodnutí o mnichovském diktátu - německým nátlakem přinucen se vzdát své funkce," vysvětlil pouze.
19. 6. 1946: Za zády se Zápotockým
Řádně byl Edvard Beneš zvolen až novým parlamentem po květnových volbách v roce 1946, ve kterých už zvítězili komunisti (v českých zemích získali 40 procent hlasů), k převratu se však zatím neodhodlali.
Volbu prezidenta republiky vedl předseda sněmovny Antonín Zápotocký, od roku 1953 sám prezident komunistického Československa. "Nechť tento slavný akt je pro celý náš stát i pro celý svět neklamným důkazem toho, že pouta potupné poroby byla navždy zlomena a že vláda věcí nedílné Československé republiky se vrací opět do rukou v přátelském svazku pevně sjednoceného českého i slovenského lidu. Ať vždy jen lid svobodnou volbou rozhoduje o své vládě a představitelích," vyprávěl vzletně Zápotocký ve Vladislavském sále. Beneš pouze složil přísahu a zdržel se jakéhokoliv projevu.
