Nelidské podmínky někdejších táborů nucených prací si dnes znovu připomněli bývalí političtí vězni v Jáchymově na Karlovarsku. Na shromáždění, které se konalo už posedmadvacáté, bývalí muklové z 50. let 20. století připomněli, že s komunismem je dál třeba bojovat a o jeho zrůdnosti vyprávět zejména mladým.
Podle předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové s tím, jak postupně ubývá vězňů, kteří si peklo jáchymovských táborů prožili, ztrácí se i svědectví o životě v době takzvaných dělnických prezidentů, tedy Klementa Gottwalda a Antonína Zápotockého.
"Mně dnes nevadí staří komunisté. Mně vadí, že do těch řad vstupují mladí lidé. Oni nevědí, že tento -ismus byl zločinný a zavrženíhodný. Všechny totality jsou zvrhlé a ta komunistická byla zvlášť zvrhlá. A ona získává v našich zemích, protože jsme zlo nepotrestali, mladé lidi," řekla Kavalírová.
Ještě ostřeji se vyjádřil místopředseda Konfederace politických vězňů Slovenska Jozef Banik. "My naším mlčenlivým postojem nikdy komunismus neporazíme. Na komunismus platí jaký pytel, taková záplata. Je třeba bojovat s nimi, ne jako oni s námi, že nás bili, ale je třeba je řezat slovy kritiky a pravdivou historií, aby dějiny věděly, co tu bylo," prohlásil Banik.
V Jáchymově bylo celkem 15 táborů, v nichž nuceně pracovali v 50. letech hlavně političtí vězni. Tábory jich prošlo asi 70 tisíc, mnozí v nich zemřeli, další si odnesli z těžké práce na rubání uranu pro Sovětský svaz doživotní zdravotní následky. Mnozí také zemřeli při pokusu o útěk.
Nelidské podmínky tehdejšího komunistického vězení dnes připomíná v Jáchymově například pomník Brána svobody, naučná stezka Jáchymovské peklo nebo Štola č. 1.
