Arménie má ke klidné demokracii daleko. Jeden z tamních opozičních představitelů loni raději utekl do Česka a v kladenském paneláku začíná s rodinou nový život. Někdejší šéf arménské protimafiánské kriminálky tu chce nechat vystudovat svoje děti, pak by se rád zapojil do "politického života".
Když si minulý čtvrtek Arménie připomínala 93. výročí genocidy, kterou na kavkazském národu spáchala turecká vojska během první světové války, byl osmačtyřicetiletý Grigor Hakobjan jako na trní. Den strávil pročítáním zpráv na internetu, večer si pustil Českou televizi. Ze svého kladenského bytu nemohl ani nic jiného dělat.
Podobně jej "svrbělo" tělo počátkem března. Tehdy arménskou metropoli Jerevan zachvátily nepokoje kvůli údajně zfalšovaným prezidentským volbám z poloviny února. Protesty si vyžádaly deset mrtvých, stovky lidí byly zraněny. Policie pak prohledávala byty opozičních politiků, sháněla se i po Hakobjanovi.
"Od kamarádů vím, že byli u nás doma," vypráví vystudovaný fyzik. Ve vězení se - údajně na příkaz proruského prezidenta Serže Sarkisjana - ocitlo na 110 jeho známých.
DÁLE ČTĚTE: Arménie: novou hlavou státu opět věrný přítel Moskvy
"Právě proto jsme odešli do České republiky, tlak na opozici už byl moc silný, nedalo se tam žít," říká Hakobjan. Do Prahy i s manželkou a třemi dětmi přiletěli loni v listopadu, díky dlouhodobým vízům a nastřádaným penězům neměli problém si obstarat bydlení. Část rodiny už dokonce legálně pracuje.
Nuda v Kladně
Čerstvě vymalovaný panelákový obývák vyplňuje jen rozložitá sedací souprava a stolek s televizí, byt prostupuje neosobní atmosféra. "Chtěli bychom časem do Prahy," přiznává čtyřicetiletá Grigorova žena Sonja, že Kladno jim moc k srdci nepřirostlo - prý se toho v něm moc neděje. Na pohovku vykládá fotky z jerevanského bytu, který zdobil masivní kožený nábytek. Aby mohlo být lépe, chodí teď bývalá středoškolská učitelka chemie na směny do kladenské fabriky Connectronics.
"Ona vydělává teď, ale brzy se to vymění. Až prodám dům v Jerevanu, peníze použiju na rozjezd byznysu," prohlašuje přesvědčeně Grigor. Jakého byznysu? Je prý dost Arménců, kteří mají zájem v Česku investovat, on by mohl být jakýmsi poradcem. Energie má i po několika měsících více méně pasivního pobytu v Kladně pořád dost.
V Arménii se Hakobjanovi dařilo dobře do roku 1998, dokud byl u moci Levon Ter-Petrosjan, strůjce arménské nezávislosti. Před rozpadem Sovětského svazu patřil k disidentům, pomáhal vykřesat autonomii. Když Arméni získali v roce 1991 svobodu, postupně vystřídal několik vysokých funkcí na ministerstvu vnitra: koordinoval pomoc uprchlíkům v době války s Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach, vedl bezpečnost na jerevanském letišti či dopravní policii.
DÁLE ČTĚTE: Krvavý příběh Náhorního Karabachu začal před 20 lety
Několik let dokonce pracoval jako šéf protimafiánské kriminálky, tamní verze českého Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. "Pak jsem chtěl jít do parlamentu, ale to už nevyšlo," dodává. Když Ter-Petrosjan v roce 1998 rezignoval, nástupci v čele země postupně vypudili jeho spolupracovníky včetně Hakobjana (nutno podotknout, že z klientelismu byl obviňován i Ter-Petrosjan).
Moc otevření Češi
"Česko jsme si vybrali, protože je na spojnici mezi Západem a Východem," vysvětluje motivy emigrace do Čech Sonja. Hlavní teď pro rodinu je, aby se jejich devatenáctiletá dcera Aní a sedmnáctiletý Hajk dostali v červnu na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Oba se denně učí deset hodin češtinu a matematiku, Aní vedle toho chodí s matkou na šichty do montovny. "Musí to vyjít," odpovídá černooká dívka na dotaz, co se stane, když testy na VŠE nedopadnou podle očekávání.
Hakobjanovým na Češích vadí, že moc kouří, neumějí jazyky, nemají rádi ruštinu a že se tu chlapci chovají k dívkám až moc otevřeně. "Jinak je to tady super, naprosto převažují pozitivní dojmy. Hlavní je, že když jste šikovný, máte šanci tady uspět. V Arménii to záleží jen na kontaktech a penězích rodičů," smutně vypráví Hajk.
Jeho otec všemu náruživě přikyvuje. Za těch pár měsíců, co je v Česku, už inicioval několik schůzek s dalšími usazenými Armény. Až pronikne do tajů češtiny, hodlá se společensky angažovat. "Politika nebo nějaká prospěšná činnost, tak nějak," říká suverénně. Že by on či jeho rodina neuspěli, si nepřipouští. "Vždyť já Česko miluju, chci tu zapustit kořeny. Jen kdyby hrálo s Arménií fotbal, nevím, komu bych fandil."
| Arménie, malá země s velkou historií |
 Arménie je nevelká země mezi Tureckem a Ázerbajdžánem, má rozlohu asi 30 tisíc kilometrů čtverečních. Do roku 1991 byla součástí SSSR, krátce před jeho rozpadem zemi postihlo ničivé zemětřesení, jež si vyžádalo desetitisíce obětí. Zisk nezávislosti doprovázela válka s Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach. Arménie má asi tři miliony obyvatel, další zhruba milion žije v zahraničí, hlavně v USA. Národ, který jako první přijal křesťanství (301 n. l.), má špatné vztahy především s Turky. Ti odmítají uznat, že se na Arménech dopustili v době první světové války genocidy - zemřelo tehdy podle některých odhadů až 1,5 milionu lidí. |
Foto: Robert Sedmík, Reuters, archiv
