Dohadování o radaru: oťukávání 2002 až 2006

První vážnější konzultace na bilaterální úrovni mezi USA a Českem o protiraketové obraně proběhly už v červenci 2002. O dva měsíce později - 15. až 18. září 2002 - byl ve Spojených státech na návštěvě tehdejší ministr obrany Jaroslav Tvrdík (ČSSD) a byl to právě on, kdo za českou stranu vedl na ministerské úrovni konkrétnější debaty o projektu. Do té doby se vše odehrávalo na úrovni expertů, maximálně náměstků.

"Když jsem jel do Spojených států, tak jsem to měl na agendě. Šlo o zájem USA vytvořit s námi technickou pracovní skupinu k diskusi nad novým zařízením obranného systému, se kterým USA do České republiky přicházely," vzpomíná si Tvrdík. "Měl jsem jednání s ministrem obrany Rumsfeldem. Nevybavuji si to ale už přesně. Bylo to v rovině, že tu existují určité hrozby a my na ně hledáme odpovědi a rádi bychom České republice představili řešení."

Byť si Jaroslav Tvrdík na detaily už nevzpomíná, zdůrazňuje, že sděloval pozici české vlády, která byla, "že se nesmí jednat o závazek bilaterální, mezi ČR a USA, ale že se musí jednat o systém Severoatlantické aliance".

"(Protiraketová obrana) Může umožnit při stejných nebo nižších nákladech výrazně vyšší stupeň obranyschopnosti České republiky. Je to pohled dopředu," řekl v září 2002 ČTK.

Výsledkem byla dohoda o vytvoření pracovní skupiny k otázkám štítu. Tomu, že šlo jenom o opatrné sondování, může nasvědčovat i podkladový materiál z 5. září 2002, který si Tvrdík na návštěvu za oceán vezl. V něm je protiraketové obraně věnována pouze necelá stránka a půl plná obecných informací.

Ministr obrany "uvedl, že ČR se v současné době nachází ve fázi zvažování případného zapojení do tohoto projektu, které bude, včetně případného poskytnutí českého území, předmětem strategického rozhodnutí ústavních činitelů ČR", praví se v materiálu ministerstva zahraničí.

Přesto byl Tvrdík podle svědků zapojení Česka do projektu příznivě nakloněn. "Tvrdík byl výrazný proponent, tehdejší premiér Špidla byl opatrnější. A to byly první takové vážné rozhovory na bilaterální úrovni," popisuje tehdejší situaci Alexandr Vondra, který později vstoupil do ODS.

Národní, nebo alianční?

Zmiňovaný Alexandr Vondra byl v letech 1997-2001 českým velvyslancem v USA, a tak s protiraketovou obranou přišel do styku mnohem dříve než úředníci a politici v Česku. "Já jsem to tehdy studoval, protože to byla velká debata. Pro nás, kteří jsme to mysleli s aliancí vážně, z toho vyplývala jedna věc: pokud Američané postaví čistě národní protiraketovou obranu, bude to znamenat, že oni budou chráněni víc než jejich evropští spojenci," vypráví Vondra.

A tak, když už byla už dojednána ratifikace vstupu Maďarska, ČR a Polska do NATO v americkém Kongresu a Vondra se "trochu nudil", napsal asi šedesátistránkovou studii o protiraketové obraně a poslal ji na ministerstvo.

Po návratu do Prahy se Vondra stal zmocněncem vlády pro přípravu summitu NATO, který proběhl v listopadu 2002 v Praze. A byť protiraketová obrana pro něj nebyla tématem číslo jedna, přesto se občas o ní debaty - nikoli na vládní úrovni - vedly. Po summitu chtěl Vondra odejít, "ale na ministerstvu mě přesvědčili, abych tam zůstal jako náměstek, ne kvůli připravované bezpečnostní strategii, ale kvůli tomu, že se šlo do Iráku", popisuje dnes.

Jak se Bush rozhoupával

Zmiňovaná Bezpečnostní strategie České republiky z roku 2003 je zajímavá tím, že se v její V. kapitole objevuje bod, ve kterém se praví, že vláda bude vytvářet podmínky pro připojení se k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu Česka proti balistickým raketám.

Tehdy byla u moci sociálnědemokratická vláda Vladimíra Špidly a podle některých lidí to byl právě Vondra, který tento bod do bezpečnostní strategie "prolobboval". "Ale je nesmysl si myslet, že by to Vondra prosadil proti všem," podotýká jmenovaný dnes.

V září 2003 byl na návštěvě Spojených států nástupce Jaroslava Tvrdíka ve funkci ministra obrany Miroslav Kostelka. Výsledkem jednání o protiraketové obraně bylo zaslání amerických technických požadavků do Česka. V lednu 2004 připravilo ministerstvo obrany pro českou vládu materiál o požadavcích USA, protože chtělo od vlády získat mandát k jednání s Američany. Dokument byl projednán 4. února 2004 na utajeném jednání a ministerstvo dostalo zelenou.

V této době se také poprvé objevily tři vytipované lokality pro radar - vojenské újezdy Libavá, Brdy a Boletice. V listopadu proběhlo ještě jedno jednání ve Washingtonu a pak se výměna informací až do počátku roku 2006 zarazila.

"K tomu evropskému pilíři se Bush rozhoupával celé první volební období. Ve druhém se rozhoupal. V roce 2006 chtěl vyslat delegaci a posoudit, kde by bylo rozmístění lepší, jestli v Čechách, nebo Polsku," komentuje události Vondra. "Chtěl vyslat delegaci, ale blížily se volby a nikdo neměl tu odvahu se k tomu postavit čelem. Drželo se to však na expertní úrovni. To, co smrdělo větší medializací, se odkládalo."

Utajený materiál

V té době byl už třetím sociálnědemokratickým premiérem během jednoho volebního období Jiří Paroubek. Agendu protiraketové obrany zdědil. Hlavním cílem tehdejších konzultací s Američany byla příprava možné prohlídky lokalit ve vytipovaných oblastech vhodných pro výstavbu prvků protiraketové obrany.

Na začátku června proběhly volby, které sice vyhrála ODS, ale bez podpory sociálních demokratů nebyla schopná sestavit vládu. Přesto byl sestavením vlády pověřen předseda ODS Mirek Topolánek. Případné vybudování americké základny ještě nebylo žhavým tématem, protože se o probíhajících technických konzultacích příliš nevědělo.

Jeden z aktérů popisoval historku, která by mohla sloužit jako příklad rčení "všechno souvisí se vším" a být důkazem, že nakonec vše dopadne jinak, než se původně zamýšlelo. Šlo o to, že ministr obrany Karel Kühnl těsně před koncem mandátu podepsal obří kontrakt na dodávku obrněných vozidel Pandur od rakouské firmy Steyr-Daimler-Puch. ODS byla tehdy hlasitě proti. Steyr je ale zčásti vlastněn americkou společností General Dynamics, a tak se mimo jiné i americké velvyslanectví snažilo, aby tendr nebyl úplně zpochybňován. Zmírnění kritiky tendru na obrněné transportéry bylo tehdy některými členy ODS vyměněno za příslib, že americká delegace zkoumající možnosti budování části systému protiraketové obrany v Česku přijede do Prahy, teprve až se politická situace usadí.

V polovině června však vypukl poprask, který tuto dohodu ovlivnil. V MF Dnes vyšel článek o probíhajících jednáních o možné výstavbě části protiraketového štítu v Česku a lidé se začali dělit na vášnivé příznivce a vášnivé odpůrce. Politická scéna tehdy ještě tak rozpolcená nebyla.

Kvůli medializaci vláda 12. července 2006 odtajnila materiál, který dal ministerstvu obrany mandát pro jednání. Ještě v červenci proběhla návštěva amerického expertního týmu ve vybraných lokalitách. Na následných jednáních v srpnu 2006 ve Washingtonu byly vyřazeny Boletice.

Jiří Paroubek a sociální demokraté tehdy nebyli k radaru zdaleka tak kritičtí jako později. Ostatně, podle účastníků tehdejších diskusí, Američané souhlasili s oddělením radaru od sil s antiraketami a s umístěním stanice v Česku jenom díky signálům vysílaným z ČSSD o případné podpoře umístění systému. Pokud by prý věděli, k jakým to povede problémům, o ničem takovém by neuvažovali.

Proč Jiří Paroubek změnil stanovisko, vysvětloval v Otázkách Václava Moravce na ČT v květnu 2008 Lubomír Zaorálek tím, že předseda si tehdy neuvědomoval komplexnost systému:

"Já jsem mu potom dával ta stanoviska a říkal jsem mu, tenhle radar nebo radiolokátor není žádná legrace. To je bezpečnostní systém protiraketové obrany, který bude rozprostřen po celém světě, bude mít čidla v kosmu, vlastně se v roce 2011 počítá, že to bude 15 radiolokátorů a 250 antiraket rozmístěných od Austrálie, přes Japonsko, po celém světě... A on mi na to Paroubek řekl: 'Já jsem si myslel, že to bude nějaká koule s obsluhou dva lidi, jako jsou takové ty radary, co už tady máme.' Je to samozřejmě chudák premiér, nepobral do hlavy všechno. To vyhlášení bylo chyba."

Zítra: Vyjednávání: 2006-2008

Foto: ČTK, Robert Zlatohlávek, archiv TÝDNE