Zdánlivě běžná dopravní nehoda převrátila mladé policistce život naruby. Vyrovnává se nejen s trvalými následky pracovního úrazu, ale i s přístupem svých nadřízených. Ze zdravotních důvodů dostala od policie výpověď a od listopadu je na podpoře.
Práce u policie byl její sen. Na přijímací testy se mladá žena připravovala více než půl roku. A když se jí na jaře 2008 přání splnilo, dále na sobě pracovala, cvičila, dřela. Pracovala v Trutnově a vypadalo to na velkou životní spokojenost.
Jenže v září 2011 nabral osud úplně jiný směr. Jako členka hlídky jela ve služebním autě coby spolujezdec na zadním sedadle k dopravní nehodě. Jenže tam nedojeli. Na hlavní silnici jim nedalo přednost jiné odbočující vozidlo a auta se čelně srazila v rychlosti asi 80 kilometrů v hodině. "V prvním okamžiku bych to označila za banální nehodu. Byla jsem sice připoutaná, ale i tak mě bolela hlava, krk, levé rameno, měla jsem naraženou čelist, prokousnutý jazyk a odřeniny na nohou," vzpomíná po letech Iveta K., která si nepřeje zveřejnit celé jméno. "Nebyla jsem sice 'na maděru', přesto jsou pro mě následky této nehody fatální."
Opěrkový syndrom
Ivaniny zdravotní potíže neustupovaly, spíše naopak. Bolela ji hlava, páteř, dělalo se jí špatně. Nepomáhaly rehabilitace ani léky. Pak se ještě přidalo hučení v uších, rozmazané vidění, nekonečná únava, špatně se jí chodilo, občas zkolabovala. Po mnoha vyšetřeních se konečně dočkala alespoň toho, že lékař zjistil přesnou příčinu jejích potíží. Iveta trpí takzvaným whiplash traumatem, kterému se česky říká opěrkový syndrom. Vzniká prudkým trhnutím krku po nárazu - jako když se šlehne bičem, přičemž některým pacientům může poranění způsobit dlouhodobé následky.
"Velkou nevýhodou tohoto problému je, že je těžko diagnostikovatelný. Pokud úraz nezpůsobí výhřez a posun obratlů, CT ani magnetická rezonance žádný funkční problém neodhalí. Lidé s opěrkovým syndromem tak absolvují maraton od lékaře k lékaři," píše se na webu Fyzioklinika.cz.
Ostatně i Iveta měla pocit, že dlouhé roky narážela na neznalost této diagnózy a neochotu její fyzické i duševní potíže řešit. To, co prožívala, je pro zdravého člověka těžko představitelné. Vadí jí například prudká nebo dlouhá jízda v autě, ostré zatáčky, nerovnosti, náhlé brzdění. "V takové situaci jsem schopna se pozvracet, což se mi nejednou i stalo. Když stojíme v koloně, mám pocit, že auto jede dopředu nebo couvá. Neustále upozorňuji řidiče a mnohdy na něho i řvu, ať zastaví. Pak mě ale uklidní, že stojíme. Po delších cestách je mi obvykle špatně pokaždé, potřebuji pak odpočinek, vyspat se," popisuje Iveta.
Do práce se vrátila po více než roce. Čekala, že vzhledem k trvalým následkům pracovního úrazu se k ní nadřízení budou chovat citlivě, ale jejich přístup byl pro ni zklamáním. "Mé zdravotní obtíže jsou opravdu hodně nepříjemné, ale pokud jsem z něčeho psychicky zničená, pak z jednání policie a lékařů ministerstva vnitra," stěžuje si Iveta. Dodává, že k ní přistupovali jako k potížistce, její zdravotní problémy bagatelizovali a jako odškodnění za úraz ve službě jí nabídli tři a půl tisíce korun.
Výpověď od policie
Dala si vypracovat vlastní znalecký posudek, ten však ležel u nadřízených dlouhé měsíce bez odezvy. Pracovala v policejním IT oddělení, kde od svých šéfů opakovaně slyšela, že to stejně nezvládne a ať raději odejde do civilu. Když ovšem na jaře 2017 požádala ministerstvo o invalidní důchod, neuznalo jí žádný stupeň invalidity a přiznalo pouze pracovní omezení o 20 procent. Paradoxně ve stejnou dobu jí služební lékařka stanovila zdravotní klasifikaci D - neschopna výkonu služby. A pak už následovala výpověď.
"Nebýt přítele, tak svůj život ani nezvládám. Je to už víc než šest let, je mi dvaatřicet, měla bych plánovat rodinu, ale nemám na to sílu," konstatuje Iveta, která byla až do osudné havárie zvyklá na aktivní život a schopná postarat se sama o sebe. "U policie mi ani nebyli schopni upravit pracovní dobu tak, abych třetí pracovní den nekolabovala a nemusela si brát dovolenou na odpočinek," stěžuje si.
Na pracovním úřadě
Loni přitom vznikla iniciativa s názvem Poúrazová péče, která upozorňuje na podobné osudy, jaký právě prožívá expolicistka Iveta. Projekt vyzdvihuje vysokou kvalitu českého lékařství, ale upozorňuje na problémy s návratem do běžného života. "Záchrana života po autohavárii je jedna věc, jenže návrat k životnímu stylu, na který jste byli zvyklí, je věc druhá. I v této oblasti existuje v Česku péče, o níž si pacienti jinde mohou nechat jen zdát nebo za ni platí třeba i z vlastních úspor. Jenže o ní není dostatečně informována nejen veřejnost, ale bohužel často ani sami lékaři. A právě to chce projekt Poúrazová péče změnit," uvádí iniciativa, jejíž hlavní tváří je Jan Povýšil, paralympijský medailista v plavání. Smyslem projektu je pomáhat pacientům vrátit se do plnohodnotného života. Už se do něj zapojilo několik rehabilitačních ústavů a lázní. Také ministerstvo zdravotnictví přislíbilo, že se poúrazové péči bude více věnovat.
V případu Ivety K. ovšem její nadřízení jakékoli pochybení odmítají. Tvrdí, že vůči ní postupovali korektně a v souladu se zákony, takže byla například i finančně odškodněna. "Je nám velice líto, že se policistka při výkonu služby zranila," řekl Jan Čížkovský, mluvčí policie Královéhradeckého kraje. Dodal, že policii mrzí odchod kteréhokoli schopného příslušníka, ale v případě Ivety K. nebylo kvůli jejímu zdravotnímu stavu vyhnutí. Autohavárie před sedmi lety za to prý ovšem nemůže. "Závěr znaleckého zkoumání jednoznačně vylučuje, že by současný zdravotní stav souvisel jakýmkoli způsobem se služebním úrazem utrpěným při dopravní nehodě v roce 2011," sdělil Čížkovský.
Iveta s tímto závěrem zásadně nesouhlasí. A je v těžké životní krizi. Kvůli zdravotním potížím nemůže najít novou práci, všude ji odmítají. Od listopadu je evidována na pracovním úřadě a bere podporu. Co bude dál, až na finanční výpomoc přestane mít nárok, netuší.
