Stav vojska
Generál Pavel: V případě konfliktu česká armáda vydrží dva týdny

Zásoby české armády by v boji stačily zhruba na čtrnáct dní. Bez povolání záloh a částečné mobilizace není schopna za krize plnit své úkoly, varuje náčelník generálního štábu generál Petr Pavel. Konflikt na Ukrajině to možná změní. Také kvůli němu vojáci chystají rozšířený nábor.

Velitel pozemních sil Ján Gurník při inspekční cestě k brigádě rychlého nasazení prohlásil: "NATO nás oslabuje a demoralizuje. Všichni si totiž myslí, že když bude nejhůř, alianční státy nás ochrání." Je česká armáda demoralizovaná?

Nedokážu si představit situaci, při níž by měl velitel pozemních sil pronést tuto větu. Na základě spousty věcných důkazů jsem naopak přesvědčený o tom, že armáda je dnes v mnohem lepším stavu, než byla v den vstupu Česka do Severoatlantické aliance.

Neměl přeci jen částečně pravdu? Nespoléháme se na NATO až moc?

Falešný pocit bezpečí panuje spíš mezi veřejností než v armádě. Armáda se léta intenzivně zapojuje do vojenských operací, bezpečnostní situaci proto vnímá velmi bezprostředně. Především vojáci pozemních sil dobře vědí, co znamená být v alianci, kolik to stojí práce, zranění a bohužel i životů, aby u nás doma mohl vzniknout pocit bezpečí.

Ale falešný pocit bezpečí zmínil v souvislosti s NATO i polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Když porovnáte polskou a českou armádu, nejsme na tom přece jen hůř?

Zcela jistě ano, protože náš pohled na obranu a armádu byl vždy jiný než polský. Máme několik příkladů z historie, kdy naše armáda byla skvěle připravená a motivovaná a nakonec nebojovala. Nešlo o chybu vojáků. Pokud armáda slouží skutečně demokratickému státu, neměla by se rozhodovat sama, ale měla by poslouchat své politické vedení. Například v roce 1938 nebyla připravená pouze armáda, ale celá společnost. Nakonec jsme zvolili méně bolestnou cestu než boj. Možná jsme se díky tomu stali přizpůsobivějšími a méně ochotnými přinášet oběti za něco, co jiné národy považují za zásadní. Rozdílný pohled náš a Poláků má celkem jasné historické kořeny. Pro naši zemi je to škoda. Jsme vnitřně spokojení s pocitem, že vždy najdeme cestu, jak nebojovat a jak se pragmaticky vypořádat se situací.

Nemají vojáci pocit, že jsou v Česku nedocenění?

To bych neřekl. Spíš bych mluvil o nedostatečné pozornosti a péči. V posledních letech měl stát jiné priority než obranu. Od roku 2005 za ni platil stále méně. Abychom po všechna ta léta zabezpečili naše hlavní úkoly, museli jsme odebírat peníze ze standardních výdajů na výstroj, technický park a nemovitou infrastrukturu. Je evidentní snaha velení armády něco s tím udělat. Naše požadavky už nebalíme do politicky korektních slov. Má-li stát plnit jednu ze svých základních funkcí, jíž je zajištění své obrany, musí za to zaplatit alespoň nutné minimum. Dosud se to nedělo.

* Je vůbec česká armáda bojeschopná?

* Nakolik vážná hrozba přichází pro ČR z konfliktu na Ukrajině?

* Vidí čeští vojáci nějaký smysl ve svém působení v afghánské misi?

Odpovědi na tyto a další otázky naleznete v novém vydání časopisu TÝDEN, který vychází v pondělí 8. září 2014.