V Karviné vyrostla nová Matiční ulice. Realitní kancelář s podporou radnice zabrala veřejný prostor a oplotila dvě ulice celkem s 213 byty. Paradoxní je, že zábrany dělí chudé obyvatele čtvrti od těch ještě chudších. Tohle je ghetto v ghettu.
Tatranská ulice v Karviné - Novém Městě, čtvrtek 2. listopadu, 11.06 hodin. "Zalez, ku...! Udělej si doma pořadky, pi..! Tvuj chlap je hyena, ku...," křičí přes celou ulici mladá Romka na jinou v okně. Odpovědí je hysterický řev a smršť stejně hrubých nadávek. "Ještě jsme neskončili, pi..," reaguje dívka na chodníku a mizí mezi domy ghetta.
Všední scénka, jakých si tu nikdo nevšímá. Bývalo to výhradně hornické sídliště, dnes se tahle kdysi pyšně budovaná dělnická Karviná z padesátých a šedesátých let mění v drsnou vyloučenou lokalitu, z níž se starousedlíci snaží utéct. Anebo se uprostřed slamu alespoň opevnit, jak se to v říjnu stalo s blokem činžáků mezi ulicemi U Bažantnice a třídou Družby.
O jednu ulici na oploceném území dokonce karvinská veřejnost úplně přišla, bez čipu na klíčích už se řadový občan nepodívá do ulice Gabriely Preissové.
Smetí vs. honorace
"Udělali z nás největší smetí. Oni jsou asi něco lepšího," stěžuje si osmadvacetiletá Eva Bajzová, která žije v Tatranské ulici a z okna vidí plotem obehnaný blok domů. Byla tudy navyklá svobodně procházet, teď do prostoru nesmí. "Rasismus," má jasno a přihlásí se hrdě k romskému původu. "Utiskují nás," dodá a podobnými termíny ještě chvíli šermuje, zřejmě je neříká poprvé.
Činžovní domy obehnala bariérami realitní kancelář Residomo, která je nástupcem nechvalně proslulé realitky RPG podnikatele Zdeňka Bakaly. Ten po odkoupení těžební firmy OKD nikdy nesplnil svůj slib, že podnikové byty prodá za paušální cenu havířským rodinám.
"Kdo ty ploty zaplatí? A kdo ochranku? Já myslím, že to půjde i z našich nájmů," naříká si šestašedesátiletý Barnabáš Radič, který žije na dosah oploceného areálu a činži rovněž platí realitce Residomo. Sám se také hlásí k romské menšině a rovněž zuří, že se teď "gadžové" vydělili plotem z dosahu snědých sousedů. Na černouhelných dolech odfáral sedmatřicet roků a mezi cikány patří k vyhlášeným muzikantům. "Muzika, to je svoboda, jenže teď nesmím do ulice, kterou jsem chodíval víc jak padesát roků," rozčiluje se.
Karvinská radnice podle Radiče tvoří dva druhy ghett. Pro bílé a pro černé. "Za komunistů tady na sídlišti platilo, že v jednom vchodě směla bydlet pouze jediná cikánská rodina, která se pak rychle naučila vaše zvyky. Proč to nejde dnes?" ptá se a opře se o kovový plot střežící severní část třídy Družby. Navzdory jménu je tady jaksi po družbách. "Dost lidí tam znám, teď ale pro mě není lehké se k nim dostat," povzdychne si. Pro návštěvu si musí přijít přímo hostitel, ochranka jen tak na dobré slovo nikoho nevpustí.
Město plotů
Karvinskou radnici nápad realitní kanceláře Residomo zaujal, ačkoli mění mapu veřejně přístupného prostoru. Sama se k němu aktivně přidala a pod názvem Bezpečné bydlení ho prezentuje jako společný projekt města a majitelů bytů. Kateřina Piechowicz, mluvčí společnosti Residomo, tvrdí, že oplocení domů s 213 byty si vyžádali sami nájemníci. "S magistrátem už jednám o případném pokračování projektu do dalších lokalit," plánuje podle ní Residomo.
Změní se tedy Karviná - Nové Město ve čtvrť plotů? "Rezidenční bydlení už dnes není výjimečné. Takovou ochranu si přáli přímo lidé z té lokality, neměli jsme důvod je nepodpořit," říká mluvčí karvinské samosprávy Šárka Swiderová.
Obě oficiální stanoviska jsme přišli prověřit přímo do opevněného areálu. "Nedovedu si představit, že by se podobně oplocovaly i další bloky v Karviné. Zmizely by ulice i celá urbanistická koncepce," říká pětapadesátiletý Pavel Martínek, který nás vpustil do uzavřeného areálu. Vyrůstal tu, podnes ho živí OKD, a právě přišel navštívit otce, sám už ale bydlí jinde. "Zapomněl jsem dnes klíče od branky a málem jsem se za tátou nedostal," není z barikád nadšen. Obrovské sídliště v Karviné - Novém Městě se stavělo od padesátých let podle sovětských vzorů. "Se širokými bulváry a vzdušnými dvorky s průchody uprostřed domů," připomíná Martínek. Celá čtvrť měla žít v duchu kolektivismu jako jedna rodina, kovové brány v průchodech teď ovšem oblast parcelují na segregační zóny.
Matiční, o níž se neví
Když na sklonku devadesátých let vyrostla v ústecké Matiční ulici zeď, kterou si na tamní radnici vynutili starousedlíci, aby je bariéra oddělila od romského ghetta, za pouhých šest týdnů padla. Radní z Ústí nad Labem kritizoval tehdejší premiér Miloš Zeman, evropský komisař Günter Verheugen i americký kongresman Christopher Smith.
Evropa se od té doby změnila a zábor veřejného prostoru v Karviné zatím nikoho nedojímá. Americký novinář, který by přijel do zdejší uhelné pánve, by navíc trochu znejistěl. A možná by ani hned nepochopil, o co vlastně jde. Většina nájemníků v hlídané zóně má totiž stejně hluboko do kapsy jako cikáni z okolí.
Plot vytvořil ghetto v ghettu, chudí se jen vydělili od ještě chudších. Nájmy jsou tu vysoké. "Za metr čtvereční se platí stokoruna," prozrazuje Martínek. Inkaso s energiemi přijde i penzisty minimálně na deset tisíc korun, stát sem proto musí sypat pytle peněz s příspěvky na bydlení, které skončí u realitky.
O nás bez nás
Napřed se domníváme, že tu vzniklo ghetto pro majoritu, ale po chvíli spatříme i romské rodiny. "Tady na ten plot by měli dát nápis Vězeňská služba," tvrdí dvaašedesátiletá Mária Faková s manželem. Vysoké zábrany a kovová vrata v průchodech jim zkrátka připomínají basu. "A na bránu měli napsat, kdy jsou povoleny návštěvy. Jednou za měsíc, ne?" pokračují. Zda s plotem souhlasí, se jich prý nikdo nezeptal. "Nesouhlasíme. Oplotit to měli spíš v Tatranské ulici a dál. Tam se krade, jsou tam drogy, tam to měli uzavřít," říká muž. Rom tedy obviňuje Romy.
Také zástupci majority popírají, že by se jich společnost Residomo zeptala, zda touží žít za barikádami. "Neptala se realitka ani město, postavili nás před hotovou věc," vypráví šestapadesátiletý Bedřich Vejtruba. "V loňském roce jsme prováděli dotazníkové šetření mezi našimi nájemníky, ze kterého vyplynulo, že chtějí více klidu a soukromí a chtějí využívat přilehlou zeleň," oponuje mluvčí majitele Kateřina Piechowicz.
"Nikdo se mě neptal, jen přišel papír, že tu postaví plot," stojí za svým Vejtruba, jemuž vadí i nové starosti s čipy od bran. "Manželka pracuje jako průvodčí a domů se vrací o půl druhé v noci. Co když vypne proud a brána se neotevře?" Mluvčí má takových stížností více: "Stále řešíme distribuci klíčů a čipů. Ty sice dostali jednotliví nájemníci, ale v některých případech jsme museli doobjednávat a přidělávat nové pro rodinné příslušníky, dodavatele služeb pro seniory a podobně."
Vejtruba zároveň nepopírá, že plot nějaké výhody přinesl. "Nedostanou se sem opilci z blízké herny, kteří tu pořád dělali bordel. Kvůli feťákům tu dávno zrušili lavičky, ale stejně se tu potáceli. A každý tu měl občas nějakou škodu na autě," říká a ukazuje k ošklivé
sídlištní kostce s nápisem Country club. Ve skutečnosti je to čtyřiadvacet hodin denně otevřený výčep s hracími automaty. "Kdyby město zrušilo herny a posílalo sem víc policajtů, možná se tu žádné ploty nemusely stavět," uvažuje.
Míříme k herně. Uvnitř najdeme krátce po poledni jen romskou servírku. "Ať jsou rádi, že jsou za plotem. Tady se občas dějí hrozné věci, nechtěla bych v okolí bydlet," bezelstně uvažuje.
"Mně se to moc líbí. Děti se tam nemusíte bát pustit ven, nikdo je neokrade. Auta bezpečně za plotem, dost jim to závidím, takhle by to v Karviné mohlo být všude," přeje si osmapadesátiletá Irena Lenartová, která kolem uzavřeného bloku zrovna prochází.
Zmar, kam se podíváš
Leopold Kašing žije v ulici Gabriely Preissové už od šedesátých let a její uzavření spíše uvítal. Paradoxní je, že spisovatelka Gabriela Preissová (1862-1946) celý život bojovala za sociální rovnost, proti bídě a lidskému ponižování, takže teď by v Karviné našla nové podněty k povídkám i dramatům.
"Všechno je tu svázáno s drogami. A plot se dá stejně přelézt - dost šmejdů už to dělá," mávne rukou Kašing. I v ghettu uprostřed ghetta zkrátka vládne beznaděj. "Běžte se podívat do okolí, to teprve něco uvidíte," posílá nás do ulic. Leccos jsme viděli už v Tatranské, v Makarenkově narazíme na ruiny bytovek, které už Romové vybydleli. Barabizny se střídají s nonstopy, pivnicemi, zastavárnami a ubytovnami. Náměstí Budovatelů tu kdysi vyrostlo pro hornické brigádníky i s obrovským ubytovacím střediskem Předvoj, což je dnes noclehárna pro stovky nešťastníků.
Kdo může, z Karviné zavčas utíká, každý na to ale nemá sílu. "Tady určitě žít nechceme," říká téměř jedním hlasem skupina učňů, která pózuje fotografovi na náměstí. Obchody jsou tu vesměs zavřené, stovky bytů bez nájemníků. Karviná je městem zmaru a ghetto v ghettu unikátem, který ale asi úpadek nezastaví.
Od Karvinné po slamy
Dnešní Karviná nemá s původní Karvinnou téměř nic společného. Původní historické město totiž komunisté vyměnili za uhlí. I když se do roku 1948 s likvidací Karvinné nepočítalo, socialismus začal válčit o každou tunu černého zlata a tenhle boj nehleděl na oběti. "Přitom do roku 1948 měla karvinská radnice nad těžaři kontrolu a o zániku města nemohla být řeč," vyprávěl před časem autorovi tohoto textu Jan Jurečka, první poválečný karvinský starosta. Pak město zmizelo z mapy a místo něj dnes v krajině najdeme jen laguny, neprůchodné lesíky a občas pozůstatky důlních závodů v oblasti nazvané Karviná-Doly. Zmizela krásná radnice, vyhlášený pivovar, škola i zámek. U blízkého městečka Fryštát od padesátých let rostla nová Karvinná, pro kterou se napřed hledalo i nové pojmenování. Karvinná se měla stát Horníkovem, jiný návrh zněl Uhelňany a zcela vážně se uvažovalo i o Fučíkovanech. Lidsky zněl jen název Nové Město nad Olší, přičemž Nové Město se skutečně stalo první sídlištní čtvrtí nové Karviné, v jejímž názvu se vymazalo jedno "n". Devadesát pět procent dnešních obyvatel Karviné proto žije na sídlištích, město se ale zároveň vylidňuje a okna mnoha bytů zejí prázdnotou.
Jen za posledních třicet let přišlo město skoro o třetinu obyvatel. Zatímco v roce 1980 tu žilo 78 334 obyvatel, k 26. březnu 2011 zde statistici napočítali o 21 437 duší méně, tedy 56 897 lidí (úbytek o více než 27 procent). Dnes má jen 55 tisíc obyvatel, dosavadní rychlý úbytek zastavil velký příliv Romů z Ostravy i celého Ostravska, což je výnosný byznys pro realitky i další obchodníky s chudobou, neboť bydlení nemajetných pomáhá dotovat stát. Karvinské Nové Město se tedy z hrdého centra hornické práce mění ve smutné ghetto, v němž téměř nikdo nepracuje, a mnohé opuštěné bytovky připomínají vybydlené slamy, které místní radnice postupně bourá. Zmizí jednou Karviná z mapy stejně jako její předchůdkyně Karvinná?
