Historie
"Jak kůl v plotě." Třicet let od Jakešova legendárního projevu

Jedním z výrazných příznaků konce minulého režimu byl projev bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše (vlastním jménem Milouš) Jakeše v Červeném Hrádku u Plzně 17. července 1989. Za více než 40 let od převzetí moci už hlavní komunista ve státě nevzbuzoval strach ani úctu. Lidé v něm spíš než cokoliv jiného spatřovali osamělou, tragikomickou postavičku.

Zagorová, petice Několik vět nebo zákaz cest za hranice pro symbol pražského jara Alexandra Dubčeka... To všechno a ještě mnohem víc semlel Miloš Jakeš ve svém slavném proslovu k ostatním komunistickým funkcionářům. Reagoval v něm na události předznamenávající nadcházející politické změny. Společnost v létě 1989 již překypovala nespokojeností. Po lednových demonstracích během "Palachova týdne", rozehnaných za pomoci obušků, slzného plynu a vodních děl, se očekával další výbuch občanské neposlušnosti při výročí srpnové okupace.

Od konce června navíc mezi lidmi kolovala petice Několik vět, požadující svobodu, toleranci a pluralitu, a bez ohledu na možné následky ji tenkrát podepsala i řada význačných umělců, jako například Zdeněk Svěrák, Jiří Bartoška, Jan Čenský, Rudolf Hrušínský, Hana Zagorová, Josef Kemr, Jiří Menzel nebo Boleslav Polívka.

Z nahrávky se stal hit

Nahrávka projevu, ve které se Jakeš pozastavuje nad tím, o co že těm umělcům vlastně jde, kolovala na kazetách po celé republice a byla stálicí vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

Mimo jiné se na ní podivuje: "Vždyť ty umělci, kteří to podepsali... Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. No já dostávám jednou ročně výpis, těch umělců, seznam těch umělců, který dostávají nad těch sto tisíc korun platu, tedy vydělaj si nad sto tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno, no ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok."

Zmiňovaná zpěvačka ve velkém rozhovoru s deníkem Blesk z 15.7. 2019 vzpomíná na chvíle, kdy slyšela nahrávku Jakešova "mudrování" poprvé. "Tak to byl asi jeden z mála momentů, kdy jsem se tehdy smála. Po podpisu Několika vět jsem už totiž měla absolutní zákaz veřejného vystupování, takže v té chvíli jsem neměla žádný výdělek." Na Jakeše se ale za to, že si ji vzal takhle veřejně "do pusy", nezlobila. "Vždyť o mně neřekl nic špatného! Byla jsem podle něho přece hodná holka, ne?" vysvětluje s úsměvem redakci Blesku.
Jakešův nepřipravený projev, místy až bezelstně upřímný, byl natolik rétoricky slabý, že jeho nahrávku technici Československé televize předali do Svobodné Evropy, a brzy se stala hitem po celé zemi.

Kouzlem nechtěného Jakeš totiž naprosto přesně popsal situaci, ve které se v té době strana a vláda ocitly. Nikdo se jich už zas až tak moc nebál, ale nikdo s nimi také nechtěl, pokud nemusel, mít nic společného.

"Složitý záležitosti jsou to. A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: né my si to přejemʼ, to je ten lid, to žádá taky, my s tím souhlasíme, s tím lidem, my plníme jeho vůli a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě, neměli jediný, jediné slovo podpory."

Dodnes oddaný socialismu

Jakeš, kterého v prosinci 1989 komunisté ze své strany vyloučili, je až do dnešních dnů oddaný věci socialismu. Podle Stanislava Balíka, komentátora Reflexu, byl Jakeš, sám o sobě evidentně po celý život poctivý a bezelstný chlapec ze zapadlé šumavské vesničky, který se dostal hrou jiných někam, kde neměl být, a začal hrát politickou úroveň, na niž neměl.

Téměř stoletý senior (Jakešovi je dnes 96 let) je dodnes přesvědčený, že za únikem nahrávky stála tehdejší Státní bezpečnost. Úmyslným sestříháním jeho projevu se jak jeho, tak i komunistickou stranu měla snažit znemožnit a zdiskreditovat. Sám přitom na svém projevu nic směšného nevidí. Prostě jen odpovídal na otázky, hájil se v rozhovoru s Mf Dnes v roce 2005.