Jak Václav Bartuška spřádal teorie o spiknutí StB

Mladý žurnalista Václav Bartuška spřádal ve své knize Polojasno konspirační teorie. Nyní pracuje pro českou vládu jako velvyslanec pro energetickou bezpečnost. 

V knize Polojasno se hrozíte, aby se vašemu snažení po dvaceti letech lidé nevysmáli. Jak to vidíte teď?
Pro mě je dnes nepochopitelné, kolik času a energie jsme byli ochotni věnovat něčemu, z čeho jsme neměli žádný materiální zisk. Tehdy jsem do parlamentu chodil půl roku zadarmo, měl jsem pocit, že sloužit státu je věc cti. Tenhle étos je ve světle dnešní české politiky jako z jiné planety. A z dnešního pohledu tedy to naše snažení opravdu může být k smíchu. Pro mě je to smích dost hořký.

Tehdy jsem ve vašich slovech spíš cítil obavu, abyste před budoucností nepůsobili naivně a neschopně.
Možná jsem tehdy takový byl. Spřádal jsem konspirativní teorie a knihu nazval Polojasno, protože jsem měl pocit, že jsme nic podstatného nevypátrali. Nicméně dnes nemám dojem, že by se později zjistilo něco víc. Spíš opouštím teorie o spiknutí StB a reformních komunistů, které tehdy zřejmě plynuly z naší nedůvěry, že by režim mohl padnout tak snadno a rychle. Teprve s odstupem let je vidět, jak hluboký byl ekonomický bankrot totalitního bloku.

Před deseti lety vaši studentští spolubojovníci založili iniciativu Děkujeme, odejděte! Proč jste se toho nezúčastnil?
Doba, kdy se politických cílů dosahovalo peticemi a demonstracemi, už je dávno pryč, něco takového je strašně laciné a krátkodobé. Kdo chce něco důležitého změnit, ať jde do politiky naplno a poctivě si to odpracuje. Jistě, zaplnilo to Václavské náměstí, ale co dál? Vyšumělo to během pár týdnů. Mám ty lidi moc rád, ale oni tehdy podlehli klamnému dojmu, že se opět dá něco změnit během dnů či týdnů.

Co dnes dělá váš kamarád z vyšetřovací komise Roman Kříž?
Vystudoval práva, založil si firmu, daří se mu a tloustne. Já taky, ale on víc. Má vlastní život a politika mu do něj nezasahuje. Ostatně většina studentů, kteří tehdy vedli revoluci, se nechtěla dál angažovat. Já taky, chtěl jsem hlavně cestovat. Lidi jako Marek Benda jsou spíš výjimkou.

V knize jsou dost tajemné pasáže o muži „z druhé strany", který vás poučuje o konspiraci. Můžete po dvaceti letech prozradit, kdo to byl?
Ne. Ani vám neřeknu, jestli ještě žije. Tehdy jsme uzavřeli dohodu a dodnes není důvod ji porušovat.

Polojasno teď vychází znovu. Dopisoval jste něco?
Mojí hlavní podmínkou bylo, že text musí vyjít ve stejné podobě jako v roce 1990. Z dnešního pohledu jde o dobový dokument a jako takový má zůstat nezměněn. Jen jsem připsal krátký doslov.

V knize líčíte tak trochu osobní boj s pohlaváry StB, kteří vám připadali vždy o dva kroky napřed. StB se démonizuje dodnes a má se za to, že pozůstatky jejích struktur se spojily a dopomohly si k milionům. Myslíte si to taky?
Nepochybně existují estébáci, jimž se zadařilo, ale jsou i jiní, kteří skončili jako noční hlídači - a přitom kdysi patřili ke špičkám. Po pravdě řečeno, StB byla dost mizerná tajná služba, její řadoví zaměstnanci byli mnohdy líní a nevzdělaní. Využívali hlavně všeobecného strachu - toho, že vám během chvíle mohou zničit život nebo přinejmenším kariéru. Ale opravdu chytrých lidí, jako byl třeba generál Alojz Lorenc, jsem tam moc nenašel.

Když jste jako student pronikal do pavučin a uvažování StB, nedostal jste chuť pracovat pro tajnou službu demokratického státu?
Koho by v jedenadvaceti nelákal svět tajných služeb! Ale jednak jsem byl po publikování a masovém čtení Polojasna pro tajnou službu v podstatě nepoužitelný, navíc už jsem z toho vyšetřování začínal trochu magořit. Nejsem ten typ, který by se dokázal dlouhodobě pohybovat mezi lidmi, kteří pořád hrají nějaké své hry a nikdy vám neřeknou pravdu.

Teď pracujete pro ministerstvo zahraničí jako velvyslanec pro energetickou bezpečnost, což je poslední dobou takřka ústřední téma všech tajných služeb na světě.
Kdepak, v tom oboru je všechno přímočaré a stačí držet se jediného pravidla: „Každý lže." Ale teď vážně: Představa, že plyn a ropu ovládají mafie, je dost rozšířená. Není to ale pravda, na dodávky energií mají v drtivé většině zásadní vliv lidé ze státní správy. Jistěže ten vliv velmi často využívají k osobnímu prospěchu a obohacení, ale nepomáhají si přitom kriminálními prostředky. Já mám za úkol sledovat, co se ve světě děje, a odhadovat, zda existuje riziko výpadku dodávek plynu či ropy. Možné příčiny s největší pravděpodobností nejsou a nebudou politické, ale ekonomické, protože zájemců o energie přibývá a mají dost peněz.

Nejste odborník na energetiku. Jak jste se k té práci dostal?
Hodně let jsem jezdil do Ruska a tam mnohde jiný průmysl než energetický ani neexistuje. A protože o tamních poměrech něco vím a protože pro nás energetika rovná se především Rusko, tak když Alexandr Vondra v roce 2006 vytvářel tuto pozici, oslovil mě.

Knihy už nepíšete?
Ještě v devadesátých letech jsem vydal tři knihy - dvě cestopisné a pak jednu beletrii, takový hřích mládí. S chutí bych psal dál a myslím, že taková tři témata bych v hlavě měl. Při mém současném vytížení na to ale nemám čas.

Foto: Lucie Pařízková a archiv Týdne