Auto s rokem výroby 1982 nebo starší je už takový stařeček, že by mohlo být označeno za veterána. Historická vozidla přitom mají jednu velkou výhodu: platí se za ně jen minimální povinné ručení. Pokusy jezdit rozřachaným veteránem do práce a z práce však prý nemají šanci na úspěch. Přesto to někteří zkoušejí.
V současné době jezdí (nebo spíš parkuje) v České republice asi 6300 majitelů historických vozidel – veteránů; každý z nich má registrační značku, kterou může používat pro několik vozidel. Stáří, v němž už je vozidlo považováno za historické, se mění. Nyní je to 25 let, během desetiletí by se měl minimální věk veterána prodloužit na 30 let.
Provozování veteránů se od poloviny loňského roku řídí novou právní úpravou. Kromě závěrečné evidence, kterou provádějí úřady samosprávy, si lidé většinu papírování kolem svého veterána mohou vyřídit v nezávislých organizacích: veterán klubech a v mezinárodně certifikovaných (i soukromých) firmách provádějících technické prohlídky těchto vozidel.
Hlavní je původnostCo říkají o veteránech předpisy Historickým vozidlem je vozidlo, které je zapsáno v registru historických a sportovních vozidel a kterému byl vydán průkaz historického vozidla. V roce 2007 se jedná o vozidla z roku 1982 a starší. Je třeba, aby vozidla byla uchována ve své podstatě a užívána ve stavu, v jakém je dodal výrobce veřejnosti, včetně dalšího vybavení a příslušenství, které bylo nabízeno výrobcem nebo prodáváno v době jeho výroby v prodejní síti. Historické vozidlo nelze provozovat na pozemních komunikacích za účelem podnikání a běžného denního užívání pro vlastní potřeby. Výsledek testování (subjektem s licencí FIA, FIVA) platí nejdéle do 30. dubna kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, ve kterém se testování sportovního vozidla provedlo. Veterány se dělí do kategorií podle stáří A-G (skupina A je omezena do roku 1904, auta vyrobená po roce 1970 patří do skupiny G).
Pokud člověk chce mít auto označené veteránskou značkou, musí absolvovat tři kroky k registraci. Za prvé musí vozidlo projít takzvanou klubovou testací. Tu mu může udělit veteránský klub, který je členem Asociace klubů historických vozidel a má za sebou alespoň rok existence. Při této kontrole se zjišťuje historická původnost vozidla: jestli automobil (motocykl, autobus atd.) i jeho díly opravdu odpovídají době vzniku daného modelu.
Druhým krokem je kontrola vozidla Krajskou testační komisí. Její komisaři musejí disponovat potvrzením mezinárodní organizace FIVA nebo FIA a v souladu se zákonem prověří, zda je automobil schopný bezpečného provozu – kontrolují se nápravy, řízení, osvětlení, brzdy, karoserie, upevnění pneumatik, funkce bezpečnostních pásů atd. Za každou z těchto testací se platí poplatek ve výši od tisíce korun (obě dohromady se dají pořídit i za 2500 korun).
Posledním krokem je registrace vozidla na úřadu samosprávy, k níž je potřeba předložit doklady o testacích, vyplněné formuláře a předepsané fotografie vozidla. Úřad vozidlo zanese do evidence a zároveň mu vydá speciální registrační značku začínající písmenem V. Pražané tento úkon provádějí na Magistrátu hl. m. Prahy, Středočeši na Městském úřadu v Kolíně a obyvatelé ostatních krajů na magistrátech krajských měst (Brno, Plzeň, Karlovy Vary, Ostrava atd.). Správní poplatky za první automobil přijdou na 800 Kč, na motocykl 300 až 500 Kč.
S příslušným technickým průkazem („malý techničák“) se pak majitel může vydat na české i zahraniční silnice. „Například italští kolegové nám záviděli, jak je náš systém propracovaný a fungující,“ chválí se prezident Asociace klubů historických vozidel Bedřich Danda.
S pojistkou i do ciziny
Před cestou musí majitel pro svůj vůz zajistit povinné ručení, do ciziny nesmí zapomenout „zelenou kartu“. Pojištění odpovědnosti z provozu vozidla poskytuje většina pojišťoven za zvýhodněných podmínek, obvykle za 8 procent pojistky pro běžný vůz (pokud má vůz jen průkaz historického vozidla, a ne speciální veteránskou SPZ, má například u pojišťovny Uniqa slevu „jen“ 75 procent). ČSOB pojišťovna má takto pojištěných vozů 553, Česká pojišťovna asi 8600, pojišťovna Uniqa několik desítek.
„Mezi nejstaršími vozy, které má ČP pojištěny, jsou skutečné skvosty, například Laurin a Klement z roku 1912, o rok mladší Walter CNK nebo americký NASH Series 681 z roku 1918. Tento čtyřdveřový pětimístný až sedmimístný uzavřený vůz - saloon s motorem vpředu, objemem 4020 cm3 a pohonem zadních kol brázdí v rámci spanilých jízd veteránů naše silnice,“ vypočítává Dagmar Koutská z odboru komunikace České pojišťovny.
Protože je veteránů málo, pojišťovny škody jimi způsobené platí jen výjimečně. ČSOB pojišťovna například od roku 2000 plnila z této pojistky jen sedmkrát. „Škod je výrazně méně než u běžných aut, ale jestliže se stanou, jsou vždy škodami velmi nákladnými,“ uvádí Dagmar Koutská k případům, kdy je veterán při nehodě poškozen jiným vozidlem. A dodává, že havarijní pojistku majitelé veteránů uzavírají jen výjimečně, protože bývá poměrně drahá.
Podvodníci to zkoušejí
Možnost pojistit vůz za zlomek běžného pojistného a navíc bez kontroly státních orgánů může pochopitelně lákat podvodníky. A to i přesto, že pro každodenní provoz se veterány používat nesmějí. S vykuky se členové veteránských klubů občas setkávají. „Zatím si jako obec veteránistů bráníme své vymoženosti, abychom o ně nepřišli. Takový spekulant se starou omšelou Škodou 100 nebo oprýskaným trabantem má smůlu, testaci na takový stroj nedostane, i když splňuje parametr historického vozidla podle Technického kodexu FIVA,“ potvrzuje Bedřich Danda.
„Já osobně jsem měl možnost těmto lidem vysvětlit, že není problém staré vozidlo otestovat jako historické, ale že předpokládám nový lak, nové čalounění, generálku přední osy a brzd a samozřejmě generálku motoru. Majitel toho vozu mě prohlásil za blázna, že by do toho musel dát sto tisíc. A já jsem mu s úsměvem odvětil ‚pane, ale budete mít krásného veterána a budete platit pouze dvanáctinu povinného ručení‘. Mohu vás ujistit, že jsem ty pány již nikdy neviděl a to bylo pro mne určité uspokojení.“
Samoregulace prý funguje o to lépe, že veteránská komunita je docela malá: „Protože se téměř všichni známe, tak si i mnohé nahlásíme a tito spekulanti narážejí na odpor po celé republice,“ varuje podvodníky prezident Danda.
Foto: archiv B. Dandy, Robert Sedmík
