Nejdelší spor na ochranu osobnosti v historii české justice mezi trojicí někdejších studentů architektury a jejich učitelem Janem Snášelem bude řešit nový soudce. Ve středu o tom rozhodl Ústavní soud (ÚS). Přiklonil se k názoru studentů, podle nichž byl soudce Městského soudu Dušan Schinzel, který se případem dosud zabýval, předpojatý. Svým rozhodnutím zrušil verdikt krajského soudu, který námitku podjatosti dříve zamítl.
"Usnesením krajského soudu došlo k porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces," uvedl soudce zpravodaj Vojen Güttler.
Schinzel v roce 2004 rozhodl ve prospěch bývalého pedagoga Jana Snášela, kterému přiřkl právo na omluvu za to, že jej studenti Jiří Slezák, Martin Laštovička a Zdeněk Hirnšál v roce 1989 označili za arogantního, demagogického kariéristu. Po řadě odvolání se na stranu někdejších studentských předáků z brněnského Vysokého učení technického přiklonil Ústavní soud a rozsudek zrušil.
Schinzelovo následné vystoupení v médiích, ve kterém s rozhodnutím ÚS polemizoval, vedlo advokáta trojice architektů ke podání stížnosti ÚS. "Vyvolal tak důvodné pochybnosti o své nestrannosti. Poskytování informací nemá být prostorem k obhajobě dosavadního rozhodování. Sama pochybnost je dostatečným důvodem, aby věc byla přidělena jinému soudci " komentoval případ právní zástupce studentů Jaroslav Brož.
Obě strany sporu se sešly k veřejnému jednání před ÚS už loni v říjnu. Přímo na místě však Snášelův obhájce Čestmír Kubát, který mimo jiné v minulosti zastupoval bývalého předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka, vznesl námitku proti složení senátu. Vadil mu předseda František Duchoň. ÚS proto musel řízení přerušit do projednání námitky v druhém senátu. Ten ji nakonec zamítl a Duchoň tak v senátu zůstal. Kubát také vytýká architektům snahu o zpolitizování procesu. "Ve skutečnosti se dovolávají toho, aby bylo právo podřazeno politice," řekl soudu.
Arogance, demagogie, nebo jen pomluvy?
Kořeny kauzy sahají poměrně hluboko do minulosti. Jan Snášel působil na brněnské Fakultě architektury od sedmdesátých let. Po celou dobu své pedagogické činnosti byl aktivním komunistou, byl i předsedou celoškolské organizace SSM. V průběhu osmdesátých let se postupně vypracoval až do vedení fakultní komunistické buňky. Ve stejné době nastoupili na fakultu studenti Hirnšál, Laštovička a Slezák, budoucí Snášelovi oponenti v léta se táhnoucím sporu.
V listopadu 1989 se studenti školy přidali ke svým kolegům z dalších univerzit a vstoupili do stávky. Zaskočený Snášel se je – neúspěšně – pokusil „přivést k rozumu“. Vítězní studenti posléze přeměnili stávkový výbor na studentský parlament a do školy přišel nový děkan – disident Ivan Ruler. Následovala studentská „očista“ školy, studenti sestavili seznam učitelů, které považovali kvůli jejich komunistickým aktivitám za nedůvěryhodné. Mezi pěti jmény se objevil i Snášel. V hodnocení, pod nímž byli podepsáni tři výše zmínění architekti, jej označili za arogantního a demagogického kariéristu, který zneužívá své stranické funkce.
Příliš dlouhý soud
Následky se dostavily brzy. Studenti přestali navštěvovat Snášelovy hodiny, a ač nedošlo k okamžité výpovědi, v nově vypsaném výběrovém řízení na své místo Snášel neobstál a v prosinci 1990 dostal výpověď. Založil si projektantkou firmu a dva měsíce po odchodu z fakulty podal na své bývalé studenty žalobu nejprve pro pomluvu. Když ji policie odmítla, pustil se do vleklého občanskoprávního sporu na ochranu osobnosti, jehož výsledek není kvůli průtahům a kolotoči neustálého odvolávání se obou stran ukončen dodnes.
Historie sporu, který vynesl českému státu i kritiku Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a třem bývalým studentům po 150 tisících korunách odškodného za průtahy, je pestrá. Proces se rozběhl v roce 1991 a v následujícím roce padl první rozsudek ve Snášelův neprospěch. Následovalo odvolání ke krajskému soudu a nové projednání u městského, který po třech letech vynáší rozsudek stejného znění. Za další dva roky se celá situace zopakovala.
Spravedlnost, nebo pomsta kádrů?
Zlomovým se stal rok 1999, kdy se případ dostal do rukou krajské soudkyně Ludmily Antlové, která poprvé vynesla rozsudek příznivý pro Snášela a nařídila studentům omluvit se mu za nespravedlivé nařčení. Média se nicméně postavila na stranu studentů a její verdikt označila za pomstu starých komunistických kádrů. Soudkyně totiž v sedmdesátých letech schválila vyhazov vysokoškolského učitele Jana Konečného z Vojenské akademie v Brně kvůli kritice invaze ruských vojsk do Československa.
Rozsudek soudkyně Antlové jako by prolomil ledy a další verdikty, vynesené většinou mladšími soudci, již vyznívají ve Snášelův prospěch. V roce 2002 dal Snášelovi za pravdu i krajský soud. Studenti se však dovolali k Nejvyššímu soudu, který celý případ vrátil opět na samý začátek a kauzy se ujal soudce Schinzel.
Bývalí studenti si dodnes stojí za svým a trvají na tom, že se Snášelovi omlouvat nebudou. "Už to, že se někdo, kdo se podílel na čtyřiceti letech temna, domáhá omluvy, je arogantní," řekl nedávno Hirnšal. Slezák by podle vlastních slov kritiku Snášela kdykoli zopakoval. Za Hirnšala, Laštovičku a Slezáka se v minulosti postavili političtí vězni, nynější představitelé Vysokého učení technického i bývalý prezident Václav Havel, který případ označil za obskurní a nebezpečný.
Foto: Jan Šilpoch, Jan Schejbal
