Dětská kriminalita
Kriminalistka: Dětem chybí mantinely a láska

Hlavní příčinou dětské surovosti je rozmazlenost, absence pravidel a lásky. "Určitá skupina dětí má smůlu, protože vyrůstá v mizerném prostředí, ale většinou je příčinou agresivity prostě nevychovanost," říká pražská kriminalistka Kamila Lindauerová, která se na kriminalitu dětí a mladistvých specializuje.

Současné děti, které začínají páchat trestnou činnost, jsou nevychované, sobecké a myslí si, že mohou cokoliv. Rodiče rezignovali na výchovu a nestanovují dětem mantinely. "Pokud dítě udělá průšvih ve škole a rodiče to bagatelizují, vyhrožují škole nebo vše vyžehlí, tak dítě získá pocit, že může vše," vysvětluje Lindauerová. Totéž podle ní platí pro školu, která má také vychovávat. "Největší chybou je nechat dítě beztrestně v první třídě učitelku poslat do p*dele, protože pak se jeho chování jen stupňuje a končí to šikanou nebo kriminalitou," varuje.

Špatným signálem je podle ní vyhodit učitele za to, že dal dítěti v krajní situaci pohlavek, a nepotrestat ředitele, který na škole šikanu toleroval. "Ten, kdo stanovoval limity, musí říct, to je špatně" myslí si. "Případ bezbranné učitelky, kterou studenti šikanovali, je otřesný příklad hyenismu a zbabělosti. Podle zveřejněných informací není možné, aby to nevěděli učitelé a vedení," tvrdí kriminalistka.

Suroví andílci

Trend posledních dvou let je násilí dívek. "Dívku rozčílila spolužačka, která ji při tělocviku nechtěně zranila. Druhý den si na ní přinesla do školy nůž a napadená měla velké štěstí, že útok vykryla správně, jinak mohla mít třeba přeřezané žíly na rukách. Rodiče útočnice odmítali věřit, že by toho jejich dcera byla schopna, dokud se neseznámili s podrobnostmi," vzpomíná.  Připomněla i dívku, která na diskotékách surově útočila na jiné dívky a ještě si to nechávala nahrávat na mobil, ale její maminka to stále odmítala s tím, že jejich andílek by toho nebyl schopen, vždyť si všechno říkají. "Přesvědčilo ji až video z diskotéky, na kterém její dcera zkopala jiné děvče," dodala Lindauerová.

"Jako kriminalisté hledáme motiv jednání těchto dětí a většinou je to nuda, frustrace, touha se zviditelnit, nevybitý vztek nebo jen nevybitá energie. Neumějí se toho zbavit, a protože nemají mantinely, tak jsou surové na lidi kolem sebe," podotýká kriminalistka.

Tělesné tresty ano, týrání ne!

Někteří rodiče si lásku pletou s bezmezným plněním přání svých dětí a s ústupky, ale to není láska. "Automatická pračka udělá vše, co chcete, ale asi ji nemilujete. Stejně tak si nezískáte lásku dětí tím, že jim ve všem vyhovíte," vysvětluje Lindauerová s tím, že skutečná láska nevylučuje konflikt nebo vznesený požadavek vůči dítěti, protože dítě vidí zájem a úsilí ze strany rodičů, aby "z něj něco bylo". Proto není proti přiměřeným tělesným trestům. "Nemyslím mlácení kabelem nebo klackem, spíš okamžitou reakci, která signalizuje nepřekročitelné hranice. To není nic dlouhodobě stresujícího. Trest spojený s emocí ukazuje, že vám na dítěti záleží, taková reakce je pro dítě srozumitelná," tvrdí.  Týrání je podle ní něco jiného, jde o chladný vykalkulovaný čin určený jen k ponížení, bolesti a utrpení dítěte. "To je odporné a nesmí se to dít," prohlašuje rezolutně.

Cestou ven je spolupráce s rodiči, aby děti viděly zájem, ale pocítily za své činy odpovědnost.  Snížení věku trestní odpovědnosti by podle policistky nic nevyřešilo. V případě vražd jde o extrémní činy, vědomí beztrestnosti nejspíš roli nehraje, život by to obětem pravděpodobně nezachránilo. Naopak u majetkové trestné činnosti se prostě děti přizpůsobí, nejsou hloupé. A gangy využívající děti ke krádežím prostě naberou jen mladší děti.

O TOM, JESTLI SE MÁME BÁT DĚTSKÝCH NÁSILNÍKŮ, ČTĚTE VÍC V NEJNOVĚJŠÍM VYDÁNÍ ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ VYCHÁZÍ V PONDĚLÍ 22. ÚNORA 2016.