Deset let od znovuotevření
Loučeň v patách Karlštejnu. "Zámek byl jako pejsek v útulku"

Kdo jednou netoužil být hradním pánem nebo zámeckou paní? Nic nemožného, dnes je to i v módě. Dávné usedlosti šlechty si pořizují politici, podnikatelé, umělci. Záměr je různý: společenská prestiž i pouhá radost. Před sedmnácti lety koupila barokní zámek Loučeň Kateřina Šrámková, ovšem ne proto, aby odpočívala v posteli s nebesy. Zapomenuté místo přebudovala na jednu z deseti nejnavštěvovanějších památek v České republice. Zanedlouho oslaví deset let od znovuotevření.

Vlastnit historické panství v 21. století není nereálné. Mnoho kdysi reprezentativních sídel opuštěně chátrá a čeká na záchranu. Ony majetky prodávají obce i samotní dědicové, restituenti. A objekty jsou to s pohádkovou minulostí!

Aktuálně je za patnáct milionů korun k mání třeba barokní zámek v Golčově Jeníkově. Na opravdového boháče čeká klasicistní zámek v centru Liberce. Nabídka? Pouhých 105 milionů korun. Desetkrát méně je třeba si připravit pro získání empírového zámku Hnojník, k němuž je i zachovalý park. Na osvíceného majitele čeká Hluboš na Příbramsku, Ořechov na Zlínsku, dominantní empírový zámek Račice-Pístovice v Jihomoravském kraji, elegantní vilozámeček Jenišovice, Maršov v podhůří Krkonoš... Stačí si jen vybrat ideální místo, kde se člověk zatouží stát zámeckým pánem či paní.

Místo bytu zámek?

O existenci zámku ve středočeské Loučni inženýrka Kateřina Šrámková před rokem 1999 vůbec nevěděla. Až...

"Pořídit si tehdy zámek bylo finančně méně náročné než koupit na pražských Vinohradech byt o rozloze sto metrů čtverečních. Kupní cena, za kterou byl tehdy zámek v dražbě, byla skutečně symbolická," vrací se do minulosti dnes majitelka a ředitelka zámeckého rezortu. Ta, která si paradoxně na princeznu jako malá nikdy nehrála. Na rozdíl od mnoha dalších si s manželem nepořídili zámek jen pro sebe - vzali si ho jako takového opuštěného sirotka. Brány svého panství otevřeli veřejnosti před deseti lety - přesně 7. 7. 2007.

Loučeň nikdy nespí

Sychravý březen. I vášnivý turista se musí za takového počasí k návštěvě památek hodně přemlouvat. Na zámku Loučeň je ale živo už od časného rána. Zdejší personál pracuje i v zahradním parku. Ač má být pro veřejnost ještě hodinu uzavřen, už se v něm prochází rodina s dětmi. Za chvíli do zahrad míří i mladý pár. "K výročí seznámení jsme si tu dali romantický pobyt," svěřují se oba. Zámecké parkoviště situované v rámci areálu je nečekaně plné. A to jsou zde zatím jen auta hostů zdejšího hotelu. Neuvěřitelné!

Třeba mnohem známější ikonická památka - zřícenina hradu Trosky - má v týchž dnech pro náruživé milovníky hradů a zámků ještě zavřeno. Loučeň žije i mimo sezonu. Stále se tu pro veřejnost něco děje. "Paní Šrámková má řadu talentů. Třeba přilákat návštěvníky, ale i přijít na kontrolu ve chvíli, kdy si dáváme pauzičku," směje se jeden ze zaměstnanců v zahradách a kvapem se vrací k práci.

Stál tu tak sám

Majitelka je elegantní a energická žena. Matka čtyř dětí, která si místo pátého pořídila
chátrající zámek. Proč? "To je, jako byste se mě ptali, proč si vezmete pejska z útulku. Loučeň byla opuštěná, nikdo ji nechtěl," rozněžní se Kateřina Šrámková. Okouzlil ji místní genius loci. "Je tu hezky, i když je ošklivo," míní zámecká paní. Původně pracovala ve velké advokátní kanceláři - odbor daňového poradenství. Koupě zámku byla součástí jejího mladického nadšení. Nevěděla, do čeho jde. Dnes stojí pevně na zemi a ničeho nelituje.
Z Loučně udělala turistický hit; ročně míří do jejího areálu - pár kilometrů od Nymburka - až 160 tisíc návštěvníků.

Před třemi lety skončila v žebříčku návštěvnosti těsně za Karlštejnem. "Byl to pro mě velký osobní úspěch. Když jsme před lety tento zámecký projekt chystali a četli o návštěvnosti Karlštejna, bylo sci-fi si myslet, že se mu přiblížíme. Byl to nedostižný vzor! Nemohl to být vlastně ani splněný sen, protože o tom se nám ani nezdálo," říká nadšeně v hotelové restauraci, která voní čerstvým pečivem a kávou. Právě se servírují snídaně.

Prázdné místnosti, holé zdi

Když Šrámkovi začali v roce 2000 s rekonstrukcí zámku, bylo k současné idyle na hony daleko. To naznačují i fotografie objektu za komunistické éry. "K životu na zámku mám jednu poznámku, je tu neveselo, je tu truchlivo," hodí se nad nimi zanotovat píseň z pohádky Princové jsou na draka.

Výraznému rodu Thurn-Taxisů tou dobou zámek už půl století nepatřil, sloužil jako školicí středisko ministerstva dopravy. Sály, krásné knihovny a útulné ložnice nahradily učebny, sborovny a ubytovny pro železničáře. "Areál nebyl extrémně zdevastovaný, komunisté se chovali k zámku citlivě. Ale z historického interiéru nezbylo nic," popisuje jednu z prvních strastí spojenou s vytvářením dobových interiérů.

Vrátit vše do původního stavu výrazně pomohl seznam pozůstalostí po jednom z posledních knížat. "Měli vše pečlivě sepsané, v podstatě do posledního kapesníčku. Klobouky, nazouváky, všechno. Dokud jsme v archivu nenašli tento soupis, ani jsme nevěděli, kde byla koupelna, ložnice. Nejprve jsme podle fotografie rozpoznali čínský salonek. To byl výchozí bod a od něj jsme logicky doskládali puzzle ostatních místností," vzpomíná na detektivní práci Šrámková.

Trpělivě poslouchala vyprávění pamětníků z vesnice, pročítala dokumenty a korespondenci, které poskytl Národní archiv a Národní památkový ústav. Mozaika začínala vytvářet zajímavý obrazec. Poté přišly na řadu nákupy dobového nábytku, výroba replik a prohledávání svozových depozitářů. "O památkářích se traduje, že jsou větším strašákem než revizoři v metru. Pro nás byli pomocnou rukou i konzultanty," chválí si spolupráci majitelka.

Nekonečné platby

Zámek, park i hotel už "spolkly" Šrámkovým spoustu úspor, půjčených peněz a bylo třeba požádat i o evropské dotace. "Blížíme se ke třem stovkám milionů. Myslím, že jsou to dobře utopené peníze. Zámek tu stojí tři sta let a já mám radost, že tu další tři stovky roků vydrží," říká jeho majitelka. V začátcích pomáhali i privátní investoři, ti ale po roce snah "odpadli", vše zbylo na nadšené manžele.

"Získat nemovitost bylo jednoduché, mnohem složitější je ji provozně dotovat. Teď jsme ve stavu, kdy musíme vydělávat na sebe a na bankovní úvěry," přiznává Kateřina Šrámková s úlevou. Nejvíce peněz pohltily nejméně zřetelné investice. Kam se hrabe nová střecha, okna či fasáda na 3,5 kilometru nového plotu či kilometry komunikací a elektrických rozvodů!

"Nedovedla jsem si představit, jak časově náročné vše bude. Musela jsem život na zámku skloubit s rodinou. Kdybych ale zůstala u předchozí práce, neměla bych tak pestrý a dobrodružný život," připouští.

S dětmi trávila v Loučni víkendy i podstatné části prázdnin. "Když byly malé, sžily se s tím a měly zámek rády. Pak nastává puberta, kdy to tu střídavě nesnášejí. Nejstarší dceři je už dvacet a naštěstí jí dochází, že vlastnit zámek má něco do sebe," usmívá se.

Život v podzámčí

Sama necítila nutkání chovat se jako zámecká paní. V bývalé knížecí posteli nikdy neležela, v zámecké jídelně stolovala za sedmnáct let jedinkrát. Bydlí v parku, v malém domečku, který sloužíval zámeckému kaplanovi.

"Cítím se tam moc dobře. Jsem tady takový správce či domovník. Mám k zámku historickou úctu, patřil jiné rodině a já bych nemohla spát v cizí posteli a peřinách, byť jsme je vlastně my nakoupili," vysvětluje. Loučeň začala od svého znovuotevření udávat v Česku turistický trend, bourá předsudky. Jako první tu měli otevřeno celoročně, každý rok vymýšlejí nové animační programy, díky nimž je živo i v zámeckém parku.

"Jsme rádi, když od nás konkurence něco odkouká. Dobrý nápad je ten, který stojí za to kopírovat," komentuje "turistické plagiátorství". S nejbližší konkurencí ve Starých Hradech, Dětenicích, Milovicích či chlebské zoo dokonce úzce spolupracuje.
"Návštěvníky si nepřetahujeme, spíše si je snažíme posílat," naznačuje Kateřina Šrámková a dodává, že jejich zámecký hotel si stále více návštěvníků vybírá jako základnu pro dovolenou ve Středočeském kraji.

Prohlídka nesmí být nuda

Loučeňské panství láká turisty na barokní zámek - pro nedostatek peněz jej bývalí majitelé nepřestavovali - a na dvanáct přírodních tematických labyrintů a bludišť. Proč ty?
"Na jedné ze svých cest jsem v palubním časopise četla o francouzském venkovském sídle jakési šlechtičny s velkým parkem a labyrintem. Řekla jsem si: přesně to chci!" naznačuje majitelka důvod, proč oslovila světovou jedničku v oboru tvorby labyrintů Brita Adriana Fishera, který jich pro Loučeň "pár" vyprojektoval. Tím vzniklo Labyrintárium, první v Čechách a jediné v Evropě. Oblíbené jsou všemi generacemi, a to hlavně v létě, kdy nabízejí prostor pro hru i relax.

Rodiny se sem rády vracejí na tematické akce. Loni se po zahradách proháněly děti spolu s malým oslavencem Karlem IV. (bylo mu 700 let) a učily se sedm rytířských ctností. Letos se park promění v les Řáholec. Loupežník Rumcajs totiž oslaví padesáté jubileum. Zámecká paní sází i na atraktivní prohlídky a nezřídka se role průvodkyně chopí i ona sama - pozor, oblečená jako Bílá paní. Snaží se mluvit hlavně zábavně, aby si návštěvníci něco zapamatovali.

"Nechci nikoho zahltit historickými daty. Když si lidé z prohlídky odnesou tři nové poznatky, které ještě ráno nevěděli, úplně to stačí," směje se neúnavná vizionářka a líčí ukázku, jak se na zámku doslova praly špinavé peníze: "Kníže nemohl mít ledajaké bankovky, vždy musely vypadat jako právě vydané. Šlechta se navíc bála oběživa, které měli v rukou chudí, často nemocní lidé. Praní a žehlení působilo jako dezinfekce." Poučena zkouškou, při které lidé neprojevili zájem o audiozařízení místo průvodců, bere při prohlídkách stále vážněji i český konzervatismus. Kvůli návštěvníkům třeba pořídila tradiční nazouvací papuče. Turistům prostě chyběly.

Rady nadšených nevěst

Stále se učí. Proniká do tajů restaurátorství, dotačních projektů, administrativy, hotelnictví i do sfér svatebních koordinátorů. Tu roli si aktuálně užívá nejvíc. "Je to práce za odměnu. Nesedím tolik v kanceláři a nemusím řešit lejstra, místo toho se scházím s klientkami a ukazuji jim svatební možnosti. Vlastně jsem ten post musela vzít," překvapuje informací, že všechny předchozí koordinátorky na Loučni rychle otěhotněly. "Máme tady plodnou vodu. Poslední zaměstnankyně byla smířená, že kvůli zdravotním potížím nemůže otěhotnět. Do roka přišla s těhotenskou průkazkou. Je to stoprocentní úspěšnost," žertuje.

Možná proto si ubytování v hotelu, zámku a zejména v domku knížete Alexandra vybírá řada novomanželů a milenců. (Postele s nebesy činí divy.) À propos, malá budova vedle zámku fungovala už v historii jako šmajchlkabinet, kde si šlechtic vydržoval dvě milenky, co patro, to jedna.

"Těší nás, když po svatbě přijde oznámení o narození miminka, které tu bylo počato. Na naší práci je krásné, že dáváme lidem pozitivní zážitky. Prodáváme radost," září manažerka.