Ministři Sacher a Vacek spolupracovali s StB

Polistopadoví ministři vnitra a obrany Richard Sacher a Miroslav Vacek tajně spolupracovali s komunistickou vojenskou kontrarozvědkou, která byla součástí Státní bezpečnosti. Oznámil to mluvčí Vojenského zpravodajství Ladislav Šticha.

Na Sachera a Vacka se nemohlo přijít proto, že jejich spisy ležely od pádu režimu nepovšimnuté v pytlích mezi stovkami dokumentů a byly určeny ke skartaci. V pytlích bylo asi šest tisíc spisů, agenti do nich zapisovali, kdy a kde se s kým sešli, jak kvalitní informace zdroj podával, jejich charakter a také případnou finanční stránku.

Jak konkrétně spolupráce obou ministrů s kontrarozvědkou probíhala, se zatím neví. Spekuluje se však, že Sacher ani po revoluci nepřestal s podivnými praktikami a shromažďoval si tajné dokumenty na zákonodárce ve svém "fondu Z".

Generál Vacek se ke kontrarozvědce dodnes hrdě hlásí. "Dotýká se mě, že mě někdo považuje pouze za nějakého spolupracovníka. Vojenskou kontrarozvědku jsem při svých vojenských funkcích řídil," uvedl Miroslav Vacek. Objev svého jména nevidí jako senzační, protože jej lze nalézt na internetových stránkách ministerstva obrany, kde jsou spolupracovníci zveřejněni.

Vacek tvrdí, že se do tohoto seznamu zřejmě dostal snaživostí některého "kontráše", který si chtěl vylepšit výsledky své práce. Jako vojenský velitel na západní hranici předával jakýsi vojenský srub kontrarozvědce a písemný dokument o tom prý posloužil jako podklad pro jeho zařazení do evidence spolupracovníků i pro jeho krycí jméno "Srub".

Důkazy nejsou

"Existovalo tady nepochybně bezpečnostní riziko. Nemáme ale důkazy, že by zmíněné osoby vykonávaly nějakou protistátní činnost," uvedl mluvčí vojenského zpravodajství Ladislav Šticha.

Mezi spolupracovníky byl i Josef Červášek, který byl prvním porevolučním šéfem vojenských zpravodajců. Na jeho jménu se měli domluvit prácě Vacek se Sacherem. Generál Vacek to ale popřel, stejně jako doměnku, podle níž měl Červášek zajistit skartaci spisů.

Ředitel Vojenského zpravodajství Jan Sýkora konstatoval, že příslušníci komunistické vojenské kontrarozvědky po roce 1989 téměř ovládli svoji nástupnickou službu Vojenské obranné zpravodajství.

Někdejší Sacherův náměstek Viliam Ciklamini v deníku Super před pěti lety potvrdil, že Sacher nechal v archivu pátrat na vlastní pěst a schovával svazky důležitých lidí. V archivech prý ručně dnem i nocí pracovalo dvacet lidí z vnitra, někteří i s manželkami. Sacher se bránil tím, že měl do archivu přístup kdekdo, a že nechat je tam bylo nebezpečné.

Ciklamini ale uvedl, že šlo o boj o moc, o kterém věděl i prezident Havel. Pátralo se prý jen v archivech druhé správy. V tajných dokumentech vojenské rozvědky a kontrarozvědky, kde byl i Sacherův spis, nikoliv. Pokud je Ciklaminiho verze věrohodná, mohla by dokazovat, že Sacher věděl, kde nechat pátrat a kde ne a měl možnost svůj spis "utopit".

Generál Vacek uvedl, že jeho jméno se do seznamu spolupracovníků dostalo v roce 1973, kdy posílal vojenské hlášení ohledně převzetí srubu. Na kontrarozvědce si prý chtěl někdo udělat "čárku navíc" a tak jej zavedl do seznamu pod krycím jménem Srub.

Foto: Robert Sedmík