Očima Martina Zemana
Mistr kotrmelců Stanislav Huml

Dnes mají poslanci rozhodovat o tom, zda vydají svého sněmovního kolegu Stanislava Humla policejnímu stíhání. Ať už rozhodnou tak či onak, v jednom stojí Humlův příběh rozhodně za pozornost. Je totiž exemplární ukázkou procesu, který můžeme pracovně nazvat "zposlanečtěním". 

Připomeňme, že policie před měsícem požádala sněmovnu, aby mohl být Huml stíhán pro podezření, že se podílel na falšování posudků dopravní nehody. Huml byl tehdy pro. Jen ať se pravda ukáže! Pak náhle otočil. Policejní žádost označil za irelevantní (který člověk, jehož chce policie obvinit, to neříká?) a přišel s odzbrojující poslaneckou logikou, podle níž by jeho vydání do spárů vyšetřovatelů bylo nesmyslné: "Proč bych měl trvat na tom, aby mě vydali za něco, co je irelevantní?"

Že je jeho dikce podobná jako dikce všech politiků, na které někdo ukáže prstem, mu patrně uniká. Že právě tomu chtěly Věci veřejné stavět hráz, zřejmě taky. A nevidí patrně ani fakt, že se pomalu a jistě řadí po bok nevěrohodných politiků, kteří mění názor podle toho, jak se jim zrovna hodí. Ať už je to s jeho vinou jakkoli.

V kauze exministra Pavla Drobila měl Huml velmi přísný metr a bez skrupulí ji označil za "přípravu loupeže za bílého dne". Ke své vlastní aférce má ale najednou přístup spíš drobilovský (i když Huml na rozdíl od exministra životního prostředí zatím nevytáhl další oblíbený mediální trumf politiků - duševní zdraví protistrany).

Názorový veletoč ohledně policejní žádosti o vydání však není jediný, který Huml během svého působení ve sněmovně předvedl. Nejprve odmítal podepsat smlouvu, kterou se zákonodárci Věcí veřejných zavazovali hlasovat podle partajních not. Je to protiústavní, rozčiloval se. A pár dní na to podepsal. V předvánočním hlasování o nedůvěře vládě koaliční kabinet podržel, aby pak rozhlašoval, že nejlepší by bylo Nečasův tým potopit.

Huml vkráčel do sněmovny loni v dresu Věcí veřejných. Právě nové tváře jeho typu měly být zárukou, že se brzy zamete se starými politickými (ne)pořádky. Od zneužívání politických výhod až po korupci a klientelismus. Věci veřejné měly čuch - ukázalo se, že na nové tváře voliči slyší. Konečně Huml, veřejnosti známý z televizní obrazovky, je toho důkazem - dopravní expert z TV Nova vyskočil ze sedmého místa středočeské kandidátky s 6290 preferenčními hlasy na místo první a nechal hluboko za sebou i dnešní místopředsedkyni sněmovny Kateřinu Klasnovou. Bohužel se však dnes ukazuje, že tím se Humlova kvalifikace coby nové politické krve vyčerpala. Po deseti měsících ve sněmovně lze konstatovat: pod novou slupkou se ukrýval starý známý mistr kotrmelců.