Očima Petra Musila
Dvojitý deficit Donalda Trumpa

America first. Motto, které se výrazněji vešlo do povědomí světové veřejnosti poté, co se Donald Trump ujal svého prezidentského úřadu. Zopakované také na letošním Ekonomickém fóru v Davosu. America first v Trumpově podání mimo jiné znamená, že vláda učiní veškeré kroky k tomu, aby se pracovní místa vrátila zpět do Spojených států, aby do nich proudil kapitál a aby Američané přestali doplácet na údajné nespravedlivé uspořádání globálního obchodního systému.

Jenže až se Američané probudí ze svého opojení Trumpem, zjistí, že mají na krku obří makroekonomickou nerovnováhu, která trumfne i tu, kterou za sebou zanechal tolik vzývaný Ronald Reagan.

Trumpova hospodářská politika stojí na dvou pilířích. Tím prvním je mimořádně uvolněná fiskální politika spočívající v největších daňových škrtech za posledních třicet let a ve zvyšování vládních výdajů zejména na dopravní infrastrukturu. Druhým pilířem je pak vnější hospodářská politika zaměřená na odstranění deficitu zahraničního obchodu USA se svými největšími obchodními partnery.

Na Lafferův efekt nespoléhat

Není snazšího úkolu pro absolventa středně pokročilého kurzu makroekonomie než předpovědět, kam tato hospodářská politika povede. Notabene při vědomí, že tohle všechno už tu jednou bylo, včetně dobře popsaných a zmapovaných následků.

Předně, masivní snížení daní znamená výpadek rozpočtových příjmů. Spoléhat v této situaci na Lafferův efekt je daleko více ideologickým než reálným tématem. Už jen proto, že pokles daňové zátěže nezvýší ekonomickou aktivitu hned, ale když už, tak v delším časovém horizontu. Výpadek daňového inkasa se však dostaví okamžitě.

A zde je první negativní dopad do makroekonomické rovnováhy USA. Přesněji řečeno do rovnováhy veřejných financí. Sám Rozpočtový úřad Kongresu (CBO - Congressional Budget Office) odhaduje, že schodek v letošním fiskálním roce (do konce září) stoupne o pětinu, tedy na 804 miliard dolarů. Růst má i v dalších letech a v roce 2020 překoná jeden bilion dolarů. Za období 2019 až 2028 má pak suma všech rozpočtových deficitů dosáhnout 12,4 bilionů dolarů. To jsou zhruba dvě třetiny amerického HDP.

Silný dolar, další cla

Samo o sobě je možné snížení daní vždy považovat za pozitivní krok, neboť domácnostem i firmám zůstane větší objem peněz, o kterých si budou rozhodovat samy. Odvrácenou stranou této mince ale je poměrně silný poptávkový impuls. Jestliže domácnostem vzrostou disponibilní příjmy a firmy budou moci větší část svých zisků investovat, poroste domácí poptávka. K tomu je třeba připočítat zvýšené vládní výdaje, které Trumpova administrativa plánuje použít na budování nových silnic, železnic a také na modernizaci energetiky.

Jelikož Spojené státy nejsou uzavřenou ekonomikou, růst domácí poptávky bude pochopitelně nasávat zboží ze zahraničí. Rostoucí importy (a to je druhý dopad Trumpovy politiky) budou prohlubovat americký obchodní deficit.

Až si Trump všimne...

Kromě toho je tu ještě jeden rozměr. Zvyšující se rozpočtový schodek způsobí pokles objemu národních úspor a tím růst amerických úrokových sazeb. Vidina vyšších výnosů amerických aktiv povede k růstu poptávky po dolaru, a tedy k jeho posilování. Růst dovozů se tím jen urychlí a současně se zhorší pozice amerických exportérů na světovém trhu.

Jakmile si toho Doland Trump všimne, pravděpodobně rozjede další kolo chřestění obchodními zbraněmi. Jenže případný nárůst ochranářství ničemu nepomůže. Vyvolá to pouze odvetná opatření a hlavní světové ekonomiky (USA-Čína-Evropa) se izolují. Objem vzájemného obchodu poklesne, což negativně dopadne na blahobyt všech zúčastněných. Pokud chce skutečně Donald Trump prosazovat politiku America first, měl by usilovat o globální obchodní systém, jenž bude prost státních zásahů.

Autorem je Petr Musil. Ekonom, redaktor ekonomické rubriky časopisu TÝDEN a zástupce šéfredaktora ekonomického magazínu Faktor S.