Na rozhovor s Davidem Rathem jsem dostal chuť poprvé někdy v polovině léta. Bylo to nedlouho poté, co sice ustál kauzu svého spolupracovníka Filipa Bušiny, ale Jiří Paroubek mu veřejně vzkázal, že dělá chyby a aby se zklidnil.
Zažil jsem v tu dobu Ratha na jednom brífinku v Lidovém domě - a nepoznával jsem ho. Mluvil jen o zdravotnictví, ale až úřednicky věcně. Žádné osobní útoky, legrácky a jízlivosti. Tušil jsem, že v tomto rozpoložení z poslance a hejtmana nic moc nedostanu, ale až labužnicky mě lákalo se ho vyptat, jaké to je, když člověk jako on musí „držet hubu a krok".
Nakonec z toho nic nebylo. Na opakované žádosti jeho mluvčí odpověděla, že pan hejtman je natolik zaneprázdněn, že během příštích dvou měsíců si hodinku na rozhovor nenajde. Pochopil jsem, že dostal od Paroubka stopku až do voleb. A ironicky jsem mailem odpověděl, že přeji panu hejtmanovi takový výsledek voleb, aby měl po nich moře volného času a konečně si trochu odpočinul.
Když volby padly a přišlo navíc roční výročí nástupu oranžových hejtmanů do čela krajů, zkusil jsem na blind Ratha oslovit znovu. A najednou měl čas okamžitě. K rozhovoru jsme se sešli hned druhý den ráno v parlamentu.
Kancelář Davida Ratha poznáte okamžitě. Po zemi se válejí balíky brožur o zločinné činnosti jeho předchůdce Petra Bendla, za stolem sedí proklatě hezká blonďatá asistentka a na zdi visí poslancův portrét. A tak jsme se u Ratha pod Rathem bavili s Rathem o Rathovi.
A bylo to povídání docela milé. David Rath je profesionál a i na nepříjemné otázky odpovídá s úsměvem a šarmem. Až mě překvapilo, jak otevřeně chválil svou spolupráci s komunisty nebo popisoval žárlivé vztahy ve vedení ČSSD.
Rathova profesionalita má ale pro novináře jednu nepříjemnou stránku. I díky své obdivuhodné výřečnosti velmi ovládá umění utíkat z položených otázek. Zeptáte se ho na ČSSD - a ve třetí větě už mluví o ODS. Zdůrazníte v otázce, aby TELEGRAFICKY shrnul to či ono - a pak se čtvrt hodiny marně pokoušíte přerušit jeho monolog.
Co s tím? Ani po letech v novinařině jsem nepřišel na lepší recept. Když dotazovaný z otázky uteče, je třeba ji položit znovu. A když disponuje až chorobnou epickou šíří, pak s ním místo jedné hodiny strávit dvě a půl - a pak pracně všechnu tu vatu čistit a čistit.
Snad jí v rozhovoru v aktuálním čísle TÝDNE mnoho nezůstalo.
Foto: Robert Zlatohlávek
