Je šedivé sobotní odpoledne, patnáct pod nulou, vzdalovat se od kamen vypadá jako holý nesmysl. Na autobusové zastávce přesto podupává ve sněhových zmrazcích padesát postav. Na nikoho dalšího už se nečeká, dav se řadí do fronty, aby se lépe prosmýkl úzkou brankou na přilehlý pozemek. Slovo si bere podsaditý pětatřicátník a svolává shromážděné blíž k sobě: "Vítám vás na nejkrásnějším místě v celém Nadějkově. A moc si přeju, abychom tu spolu prožili něco hezkého," pronáší s nesmělým úsměvem a trochu nemotorně rozpřahuje ruce ve vstřícném gestu.
Řeč není o dnešku: je téměř nemyslitelné, že by se na vymrzlé zahradě mezi farou a kostelem mohlo v tak nevlídném zimním podvečeru odehrát něco extra příjemného. Onen chlapík je místní farář. A jeho vyznání mizí trochu do ztracena. Slova se ujímají praktičtější hlasy, které připomínají, kde se nachází septik či přípojka plynu. "Na to nezapomeňte, než se tady začne kopat," dodávají. Pak je na řadě mladá energická žena: "Přála bych si, aby tady vznikl prostor, který nevyjde jen tak z módy," uzavírá svůj proslov s podobnou vzletností jako kněz.
O čem se to tady mluví? Parcelu schovanou za drátěným plotem přímo u náměstí čekají letos změny. Bariéra by měla zmizet, zahrada se má otevřít lidem. Nyní sem sice není zákaz vstupu, jak dosvědčují železné konstrukce obstarožních prolézaček, pískoviště a klouzačka, ale v dohledné době by se tu mohly dít onačejší věci, než je vysedávání maminek na lavičkách a monitoring hrajících si dětí. Nadějkovští se domluvili, že tohle místo chtějí proměnit k lepšímu. Tak dostali šanci. A na rozjezd taky docela slušné peníze: tři sta tisíc korun.
Srocení lidu se stěhuje do hostince U Jandů, kde jsou připravené chlebíčky, koláče, čaj a také trio žen, které mají dnešní spektákl na svědomí. Vloni zašly za farářem, ten slíbil podporu (inkriminovaný pozemek je majetkem církve), pak si stáhly na webu Nadace Via poměrně složitý formulář, vyplnily jej, prošly výběrovým řízením a... slavily úspěch. Kromě zmíněné sumy získaly možnost školení ("workshopů") zaměřených na další shánění peněz ("fundraising"), informování novinářů ("medializaci") a také služby expertů ("konzultantů") na plánování.
Teď lidé v hospodě vykřikují, co by si na "farské", jak říkají travnaté ploše se studnou a několika přestárlými švestkoněmi, vklíněnými mezi knihovnu, radnici, kostel a faru, vlastně přáli. "Ohniště!" "Osvětlení." "Trampolínu!" Žádný návrh v tuto chvíli nepadá pod stůl, navíc platí pravidlo nijak nic nekomentovat, nehodnotit, nerozebírat. "Horolezeckou stěnu!" "Zatravňovací dlažbu." "Hlavně to nepřeplácat!" Všechny nápady se zapisují na archy papíru, vzápětí každý dostává pět barevných lepítek, jejichž pomocí může hlasovat pro své favority.
Rodí se pořadí jednotlivých tipů, načež v sále vznikají skupinky, které se nad slepými mapami domlouvají na přesnější podobě okrašlovacích úprav. Na závěr každé "družstvo" představuje svůj návrh a asi největší pozdvižení budí tato páterova slova: "Představuju si zahradu plnou vůně růží a také kávy. Nabízím proto, že z přízemí fary uděláme kavárnu. A v létě tam uspořádáme festival s hudbou a filmy, promítat můžeme třeba na stěnu kostela." Nestihne ho za takové nápady hněv církve? "Mám plnou důvěru diecéze," odbývá kněz pochybovačské hlasy.
Od dalšího stolu vzešla jiná priorita: vykácet všechny ovocné stromy. "Staré stromy tam nepatří, stejně jako my, staří lidé," domnívá se místní lékař a připomíná, jak je zahrada každý rok plná "rozblemcaných" švestek. "Stejně jako mezi nás patří staří lidé, patří mezi nás i staré stromy," upozorňuje jedna z mladších žen. "Slibuju, že až dozrají švestky, budu ukládat při bohoslužbách hříšníkům toto pokání: sebrat je ze země." Kdosi dodává: "Jasně, a pak je vysypat do sudu v sakristii! A vůbec, nešla by někde v rohu postavit menší palírna?"
Další setkání se odehraje koncem března. Architekt, který celou debatu vyslechl a odvezl si role papíru s veškerými návrhy, na ní představí ucelenější vizi, o kterou se již zřejmě strhne bouřlivější debata. Oněch tři sta tisíc korun na chystané úpravy pravděpodobně stačit nebude, zvlášť v případě náročnějších zemních prací. Předběžnou pomoc přislíbila radnice, přičemž "spolek padlých holek", jak si zdejší hybatelky obecního života říkají, zkusí oslovit místní živnostníky a podnikatele. Jistá naděje však už v Nadějkově svitla, co myslíte?
Seriál Marka Šálka vychází každou středu.
