Vláda rozpočtové odpovědnosti začala škrtat výdaje. Omezování nákladů si navíc vybrala jako pilíř toho, čím se bude prezentovat. S úsměvem tak premiér oznamuje, kolik komu sebere, ministr financí svou rychlou tužkou škrtá, škrtá a škrtá. A všichni se tváří, že dělají něco, co je nejen nutné, ale i v podstatě bezva.
Musím uznat, že marketingová strategie udělat ze šetření přednost, je vynikající. Skoro jako by si zmodernizovali starou římskou zásadu: Dejte lidem chléb a hry, jen místo chleba jsou škrty.
Je zcela jasné, že se státním rozpočtem je nutné něco dělat. Žít na dluh, to je cesta do pekel pro člověka, pro firmu, i pro stát. Ale jsou dvě věci, na které je dobré myslet. Tou první je fakt, že řada současných reformátorů je ve vrcholné politice už delší dobu a je s podivem, že se až teď probudili a přišli na to, že se musí šetřit. Ale je pravda, že doba je jiná a každý má právo změnit názor.
Tou druhou a daleko horší věcí, je nadšení, které se přelévá i na část obyvatelstva. Když ministr financí Miroslav Kalousek přirovnal hospodaření státu k fungování klasické rodiny, měl pravdu. Lze to srovnávat. Ale znáte rodinu, která zjistí, že její dluhy nebezpečně rostou, moudrý otec bouchne do stolu, nekoupí synovi nový mobil, dceři zatrhne solárko, manželce kadeřníka a sám oželí nové vysněné auto - a ještě se u toho všichni usmívají a jsou rádi, že jim to tak všechno hezky jde?
Ano, všichni v té rodině až na senilního dědečka a nejmladší roční dcerku vědí, že otec rozhodl správně, že šetřit se musí a že jednou díky tomu neskončí bez střechy nad hlavou. Chápou důvody a se skřípěním zubů se přizpůsobí. Ale jen do té doby, dokud budou alespoň trochu důstojně žít a mít naději, že jednou to bude lepší.
Stejné je to i se státem. Musíme uzdravit nemocné finance. Chápejme to. Ale neslavme. Není co. Ještě dlouho nám nebude lépe, ale spíše hůře. Nedělejme však z drastických škrtů sport. Musejí být jen bolestnou léčbou, na jejímž konci bude zdravá fungující a prosperující země. Časem by totiž mohli i ti rozumní přijít o naději a s ní i o pochopení.
Hezký týden
