Před víkendovým kongresem ODS to vře. Mirek Topolánek se pustil do otevřeného boje s kmotry, tedy vlivnými regionálními bossy vlastní strany. V médiích po sobě navzájem střílejí, kdo je větším symbolem propojování politiky s byznysem a kdo víc ve vnitrostranických hrách používá cinknuté karty.
Rozhrňme mlhu, kterou zřejmě Topolánek před kongresem rozdmýchává záměrně. Má alespoň trochu zakrýt to, co musí v ODS vidět každý, kdo má oči. Tedy že Topolánek není dobrý předseda. Po sedmi letech v čele dovedl stranu do stadia, kdy se stala synonymem politické korupce a klientelismu.
Předsedova bilance roku od posledního kongresu je truchlivá. Padla jeho vláda a s ní i celý premiérský koncept, tedy vládnutí s pomocí nakoupených přeběhlíků. Ze slibovaných reforem toho Topolánek mnoho neprosadil a zkrachovala i jeho koncepce zahraničněpolitická, úzce navázaná na americký radar (ano, za to nemůže Topolánek, ale houbovitý Barack Obama). S výjimkou evropských voleb dostávala ODS po celý rok ve všech politických střetech od ČSSD ostudně na zadek. Ve straně se už dávno přestalo o důležitých věcech hlasovat, místo toho se nakupují hlasy černých duší. A sám Topolánek za poslední rok proslul zejména jako hlavní propagátor lisabonské smlouvy a toskánský dovolenkář.
Jít s takovou bilancí na kongres se rovná sebevraždě. A nemusela by vyjít ani sázka na to, že aktuálně není, kdo by předsedu nahradil. V takové chvíli nezbývá než zahrát si na toho, kdo přijde, a s nímž přijde zákon. Tahle finta ostatně Topolánkovi jde, ve své kariéře ji úspěšně vyzkoušel už několikrát. Takže vzhůru na kmotry!
ČTĚTE TAKÉ: Kongres ODS: diskuze na webu ukazují na spory
Topolánek: Kongres musí ukázat předvolební jednotu
ODS se na webu hádá kvůli výměně vedení
Kdo ale sleduje občanské demokraty už nějaký pátek, musí se tomu usmívat. Že dnes neexistuje jedna ODS, ale čtrnáct malých, zcela suverénních a navzájem jen těžko kompatibilních ODS, je především právě Topolánkovou zásluhou. Ani za Klausových časů nefungoval v ODS model, že by předseda tak izolovaně určoval směr celostátní politiky své strany. Topolánek za to zaplatil tím, že si krajští bossové začali stejně izolovaně vládnout ve svých regionech. Teď zjišťuje, že mu kmotři zvolna přerůstají přes hlavu a celou partaj to táhne do pekel. Co ale zasil, to teď po zásluze sklízí.
Foto: Robert Zlatohlávek
