Kádr dobře použitelný v odborech a ještě lépe v sociální demokracii řekl, že by chtěl být prezidentem republiky. A to lidovým. Žurnalisty Eliášovou a Kamberského politikův tento pomysl zaujal natolik, že rozhovor se Zdeňkem Škromachem nazvali Chci být lidovým prezidentem (LN 19. 7. t. r.).
Na otázku "Vážně uvažujete o tom, být prezidentem?" odpovídá senátor: "Beru to trošku s nadsázkou, trochu se tím bavím. Ale pravda je, že mám i reakce, že to není úplně hloupý nápad a stojí za to se tím zabývat. (...) Určitě tady existuje prostor pro lidového prezidenta, který by mohl mít podporu ve společnosti." Po rozverné narážce na politikovo odtučnění ("zhubl jste o třicet kilo") se zvídavá dvojice Eliášová-Kamberský ptá na důvod změny vizáže. A stínový prezident vysvětluje: "Vlastně jsem zahájil ten tah na Hrad. Ale to berte s nadsázkou." Vida, slovo "nadsázka" si pan Škromach oblíbil. Jenže - jak se bere "tah na Hrad" s nadsázkou? Jsou to všechno jen slova do větru? Tazatelé ovšem na nadsázku přistupují: "Až budete tím (sic!) prezidentem, bude Bohuslav Sobotka premiérem?" Atd.
O své pošetilé touze stát se hlavou státu nemluvil pan Škromach poprvé. Už roku 2011 si s touto absurdní myšlenkou opovážlivě pohrával. Tehdy v rozhovoru s ním (viz TÝDEN č. 13/11) nadhodila Renata Kalenská: "Já vás podezřívám, že si tady v té senátní kanceláři sníte o tom, že budete prezidentem vy." Senátor zprvu něco takového odmítl: "To opravdu nesním." Tazatelka se však - jak je jejím dobrým zvykem - zeptala jinak: "Ale kdybyste nabídku kandidovat na prezidenta dostal?"
Smrt z vyděšení
Rozhovor pokračoval: "Já mám dvě životní hesla. Jedno je, že nejhorší smrt je z vyděšení. A druhé, že se věci řeší v den, kdy nastanou. A navíc po tom netoužím, protože čím víc po něčem toužíte, tím méně vám to lidé přejí." "Takže byste neodmítl..." "Přijďte se zeptat, až bude schválená přímá volba. A... Cokoli řeknu, bude použito proti mně. Ano či ne můžu říct ve chvíli, kdy budu osloven. Jinak to bude jak ta stínová vláda - vláda stínů, které si na něco hrajou." "A měl byste na to?" "Určitě je pro mě zajímavé bavit se představou, že budu prezident, ale jsem opravdu přesvědčen, že ČSSD má spoustu lepších lidí než mě. A že já budu v té roli, že ho budu podporovat."
Tehdy pan Škromach nebyl za svou drzost okřiknut - ani z řad vzdělanců, ani z lůna své současné strany. Jeho mudrování o tom, že je "zajímavé bavit se představou, že budu prezident", bylo považováno za neškodný tlach. Nyní Škromachovo opakované koketování s kandidaturou vyvolalo reakci Tomáše Halíka ("Modlím se, aby se objevili důstojní kandidáti pravdy a lásky. Když ale prapor nikdo takový nezvedne, cítil bych morální povinnost jít do toho", viz LN 4. 8. t r.) a vzápětí i Václava Klause - ten by se prý ucházel o svou bývalou funkci v případě, že by na prezidentský stolec aspiroval právě Halík (viz http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/klaus-pokud-bude-kandidovat-halik-jdu-do-toho-taky_315022.html#.U-jBBPl_t8E). S paní Bobošíkovou po boku? Čeho se tu ještě dočkáme!
Inženýr Škromach, jenž do vlastního životopisu (viz www.skromach.cz) zapomněl uvést předlistopadové angažmá v KSČ (možná mohl napsat: "Členstvím v partaji jsem se přihlásil ke komunistické teorii, spisům Marxovým, Engelsovým a Leninovým, i ke komunistické praxi, tedy k třídnímu boji, diktatuře proletariátu, vyvlastňování buržoazního, živnostnického a církevního majetku, k politickým procesům a justičním vraždám, k zadrátovaným hranicím, pětiletkám, brigádám socialistické práce, Lidovým milicím a lásce k sovětským okupantům, ale berte to všechno s nadsázkou..."), se narodil za "lidového" prezidenta, původně kamenického dělníka. Toho si však na Hradě moc neužil, když rozum bral, seděl tam strojní zámečník. První chodil na fotbal, druhý měl slabost pro karban, oba bezcharakterní ničemové a chladnokrevní zločinci. Po nich přišel senilní generál ve výslužbě, následoval prohnaný právník. A co Václav Havel? V jakém ohledu byl "lidovým" prezidentem? A v jakém ti dva inženýři po něm?
Chceme na Hradě bambulu?
Podle představ pana Škromacha je "lidový" zřejmě takový prezident, jenž bodrostí a žoviálností zamaskuje svou nezpůsobilost být pověřen mocí, knecht neovládající cizí jazyky, neotesanec vesele diletující v otázkách filozofických, politologických i ekonomických. T. G. Masaryk dovedl zeširoka odpovědět na otázku, je-li mu bližší Platon, nebo Aristoteles. "Lidový" prezident by zase třeba věděl, kopal-li do míče lépe Sócrates, nebo Maradona. Mimochodem, kde je senátorův estetický strop? Jaké má rád básníky a malíře, jaké ctí sochaře, architekty? Je mu bližší Berg, nebo Janáček? Britten, nebo Šostakovič? Nechme toho.
Zvolí si český národ "lidového" prezidenta? Roste tady společenská poptávka po bambulovi s intelektuálním deficitem, který neví, co neví, a na mezinárodních fórech bude k smíchu svým vzdělanějším a kultivovanějším kolegům? Ano? Na shledanou u uren.
