Téma TÝDNE
Nejhorší místo v Česku? Orlová, kvalita života nula

Třicetitisícovou Orlovou v karvinské uhelné pánvi tvoří beznadějná sídliště, ghetta a ruiny původní zástavby. Je to město pervitinu i nezaměstnaných. A v aktuálním žebříčku, který porovnává všech 206 měst s rozšířenou působností, Orlová skončila poslední.

Kdo by chtěl žít v nejhorším městě České republiky? Asi nikdo. Přesto se s tímto cejchem musí smířit třicet tisíc obyvatel slezské Orlové. Přiřkl jim ho aktuální projekt analytické společnosti Obce v datech, která před čtrnácti dny zveřejnila žebříček kvality života. Zkoumá v něm 206 tuzemských měst na základě devětadvaceti kritérií, vyhrály ho Říčany nedaleko Prahy a uzavřela právě Orlová (viz O vítězích a poražených). Orlová leží na severovýchodě téměř vyrabovaného černouhelného revíru. Město je obklopeno haldami, přízračnými kalovými jezírky a poddolovaným územím, které se propadá. Je to deprimující místo, z něhož vede jedna výpadovka do Karviné (205. místo žebříčku) a druhá do Havířova (200. místo). "Neférové, účelové," nechal se ovšem slyšet po vyhlášení výsledků studie starosta Orlové Tomáš Kuča.

Opravdu? Rozhodli jsme se přesvědčit se na místě a určitě to nebyl výjezd rozmazlených Pražáků. Autor tohoto textu v polovině devadesátých let dokonce šéfoval okresnímu týdeníku Karvinsko, takže o problémech Orlové psal i několik textů týdně. Bohužel, závěr reportáže starostu Kuču nepotěší. Orlová je opravdu jedním z míst s nejhorší kvalitou života v Česku.

Hlavní město pervitinu

Kruhový objezd u gymnázia v samém středu Orlové. Na chodníku postávají se skateboardem v ruce čtrnáctiletý Hynek Kaplan a stejně starý Stanislav Filip, dlouholetí kamarádi. První studuje gymnázium, druhý zůstává na základní škole. Že by v Orlové žili i v dospělosti, to si nedovedou představit. "Hlavně pryč. Studovat v Brně, Praze, ještě lepší by to bylo v cizině," plánuje si Kaplan a podobně přemýšlí i Filip: "Projel jsem hodně měst v Česku a všude je to lepší než v Orlové." Klukům je sice trochu líto, že ve městě nechají rodiče samotné, útěk je nicméně šancí na lepší život.

Největším problémem Orlové jsou podle čtrnáctiletých teenagerů narkomani. "Máme tu hodně feťáků, však se říká, že jsme hlavním městem pervitinu," líčí Filip. Sami prý zatím narkotika nezkusili. "Ale je tu tolik drog, že nikdy nevíte, kdy vás někdo do něčeho zatáhne," uvažuje. Se závislými na pervitinu se denně potkává v ulicích i parcích, "perník" se nevyhnul ani základní škole, na niž chodí. "Najít na chodníku nebo v trávě injekční stříkačku, to je tady normální," dodává.

Kluci odhadují, že právě drogy hrály velkou roli i při sestavování žebříčku kvality života a pomohly Orlové k poslední pozici. Výzkum ale počet závislých na drogách v jednotlivých městech nezjišťoval, exaktně to ani nelze. Analytici jen spočítali takzvané indexy exekucí, hmotné nouze či hazardu, které mohou být důsledkem zvýšené konzumace drog.

Všichni to chtějí zapakovat

Streetworkeři orlovského K-centra vydají narkomanům během roku asi 40 tisíc stříkaček, čímž je částečně eliminováno šíření žloutenky či AIDS. Nejen tohle číslo (ve třicetitisícovém městě!) ale dělá z Orlové město drog. Předloni městská policie provedla průzkum odpadních vod u základních škol a v kanalizaci našla mnoho stop po pervitinu. Město proto zorganizovalo anonymní testování žáků devátých tříd, k němuž část rodičů nedala svolení, a mnozí žáci proto s jejich souhlasem nepřišli v ten den do vyučování. Přesto byly výsledky alarmující. "Čtvrtina dětí byla pozitivní. Více bylo pervitinu než marihuany, nebo to byla kombinace obou," sdělil posléze velitel městských strážníků Roman Galia.

"Testovalo se i u nás ve škole," potvrzuje akci čtrnáctiletá Alexandra Javorková, kterou potkáváme mezi panelovými bloky u centrální Masarykovy třídy. "Jasně, máme ve škole lidi, co berou. Ale s těmi se nestýkám," dušuje se dívka. Na rozdíl od kluků u kruhového objezdu nemá s budoucností v Orlové problém. "Zatím vím, kam tady zajít, abych byla šťastná." Ve škole je s tímto přístupem výjimkou. "Všichni spolužáci to tady chtějí zapakovat, hned jak to bude možné. Nevidí budoucnost, já jsem ale založením optimistka."

Hlas z knihovny

Stačí však k tomu, aby se Orlová odlepila ze dna, jen dávka optimismu? V městské knihovně čekáme fundované odpovědi. "Šťastnější éru má Orlová za sebou. Město bylo postaveno pro horníky, teď už se ale fárá na poslední šachtě, na Dole Lazy, který má OKD příští rok zavřít," vysvětluje knihovnice oddělení pro dospělé čtenáře, v němž se nejvíce půjčují severské detektivky. Skoro všichni občané podle ní po úpadku hornictví zchudli. "A za vším teď musíme vyjíždět jinam, většinou do Ostravy vzdálené dvacet kilometrů. Za prací i za kulturou," říká.

Zchudlo i samo město, nezvládlo ani údržbu koupaliště. "Třicet tisíc obyvatel se v těchto vedrech nemá kde svlažit," kroutí hlavou knihovnice. Kultura mezi panely je ubohá, přinejmenším pro střední a starší generaci, omladina ve městě alespoň udržuje vyhlášený punkový klub Futra. Padesátník se ale musí spokojit s pokleslou show Zdeňka Izera, která je vrcholným číslem sezony v domě kultury.

Devastace pokračuje

Sídlištní Orlová nemá pořádné náměstí. Jen plac, který lze za střed považovat jen se zavřenými očima, neboť mu vévodí supermarket Albert a betonová radnice. Jen necelé čtyři kilometry odtud přitom stále stojí zbytky historického orlovského rynku. Jsme tam autem za pět minut a na Starém náměstí plně pochopíme, co udělalo s městem budování socialismu a neuvážené rabování uhlí bez ohledu na člověka, přírodu i památky.

Původní čtvercový rynek i okolní historické čtvrtě byly kvůli poddolování nemilosrdně bourány již od šedesátých let, neboť strana se rozhodla Orlovou nahradit sídlištěm pro třicet tisíc lidí. A bagry srovnaly se zemí nejen secesní domy, ale i skvostný barokní zámek, přesto se do sametové revoluce nestihlo zbořit úplně vše.

"Co nestihli komunisti, to dokončují naši páni radní," lamentuje sedmapadesátiletý orlovský patriot František Pejchal, majitel bazaru, zastavárny a drogerie v jednom provizorním domku na Starém náměstí. "Nedávno dokonce radnice poslala k zemi poslední secesní blok domů na severní straně náměstí," ukazuje k travnaté ploše. "Kde jsou ty porevoluční sliby, že se stará Orlová obnoví? Prý se sem vrátí život, nevrátilo se vůbec nic."

Vinu má podle něho trvalá nekoncepční politika města. "Všechno je o lidech a ti schopnější jednoduše utíkají," říká živnostník. Radní podle něho nedokážou nahlížet za obzor čtyřletého funkčního období.

"Něco se rozestaví, ale nedodělá. Plánuje se, ale nerealizuje," hodnotí komunální politiku. V Orlové je prý nekoncepčnost znakem každého oboru. "Nechci nikomu sahat do svědomí, ale když to řeknu slušně - v orlovské městské nemocnici jsou jen samí druhořadí doktoři. Tam bych si nenechal vyříznout ani kuří oko," tvrdí Pejchal. Jen trochu schopnější lékaři dávno zmizeli do jiných nemocnic, ti nejlepší rodáci s lékařským diplomem v kapse třeba do ostravské fakultní nemocnice. I proto orlovský špitál aktuálně bojuje o existenci, ruší se interna. František Pejchal živnost na Starém náměstí, na němž už stojí jen poslední dva historické domy, provozuje šestadvacet let. Dosud ovšem nevydělal tolik, aby se mohl odstěhovat.

"Nemám jinou možnost než tady zůstat. A takových jsou nás tisíce. Tržby z obchodu? Směšné, však vidíte, co dělám v práci," podotkne ironicky. Na židličce před krámem luští sudoku, dnes ještě nedorazil jediný zákazník.

Na skok v ghettu

Utéct z Orlové je nedostižný sen i pro matku s kočárkem, kterou potkáváme v centru u vývěsky realitky. Byt 2 + 1 v paneláku se tu prodává i za 400 tisíc korun. "Když prodám byt, v Ostravě nebo Brně za ty prachy nic nekoupím."

Vyhlídky této maminky jsou ale pořád růžovější než většiny obyvatel orlovských bytů, které vlastní město nebo OKD. Respektive OKD byty patřily, dokud uhlobaron Zdeněk Bakala nevyvedl bytový fond z majetku těžební firmy a z vysokých nájmů si nevylepšil stav konta. Realitka spravující někdejší nemovitosti OKD se dnes jmenuje Residomo a především obchoduje se sociálním bydlením, přičemž nenápadně rozšiřuje místní romská ghetta.

Sídliště Poruba jižně od centra je jednou velkou vyloučenou lokalitou. To v Orlové vyvolává i rasové napětí, vždyť město je stále považováno za baštu ultrapravicové extremistické skupiny Národní odpor Slezsko, která dříve na okrajích romských sídlišť ráda ukazovala tonfy, řetězy a boxery. Aktuálně je na náckovské scéně klid. "Nikdo nám nevyhrožuje, skinů je asi málo," myslí si Denisa Makulová, která s pěti malými dětmi žije právě v Porubě. "Nájem platí sociálka, takže si na nic nestěžuji. Orlovou mám ráda, vyrostli tu už rodiče, tak kam bych šla."
Děti se zatím motají kolem lavičky, v trávě se válejí papíry a jiný odpad. "Čtyři roky jsem bydlela v Londýně, ale tady je to lepší," tvrdí Denisa. Z Velké Británie si přivezla dceru Klaudii, poloviční černošku. "Její táta zůstal za mořem, toho už nikdy neuvidím," stěžuje si. Vadí pětinásobné matce v Orlové vůbec něco? "Jasně, chlapi. Jsou nevěrní, agresivní a blbí."

430 korun na měsíc

Okres Karviná, k němuž patří i Orlová, vede statistiku okresů s nejvyšší nezaměstnaností v celé zemi (aktuálně 7,2 procenta). V ghettu v Porubě pracuje málokdo, ale bez zaměstnání jsou i stovky obyvatel sídlišť v centru. Marně ho hledá i Ladislav Přibyl, jehož kvalita života je extrémně nízká i v porovnání s orlovským průměrem, ačkoli za něj platí nájem sociálka. "Sedm tisíc, já musím přidat něco na energie a televizi," počítá Přibyl, který v ulici Osvobození právě vybírá popelnice. Příspěvek 2600 v hmotné nouzi, který dostává na ruku, se kvůli výdajům za energie sníží na 430 korun. "A vyžijte měsíc z pětistovky," posteskne si. Z kontejneru zrovna vyhrabal starý mixér. "Trocha mědi tam bude, rozebíráním staré elektrotechniky vydělám asi sto osmdesát korun za měsíc."

Devětasedmdesátiletý Emil Makula (s Denisou Makulovou není v příbuzenském vztahu) je asi nejstarším Romem v Orlové. Pracoval celý život, na šachtách i na hutích, současným stavem města je ale roztrpčen. Vadí mu hlavně poflakující se narkomani. "Feťáky už asi nikdo do práce nedostane. V Orlové žiju šedesát let, teď je ale nejhorší doba," srovnává. Narodil se v maďarské Tatabányi, rodiče za války skončili v Dachau a Osvětimi, strýc ho ale těsně po válce přivedl do Orlové.

Makula blahořečí Bohu, že jeho tři dcery nyní žijí ve Velké Británii. "Mají se parádně, několik vnuků tam dokonce vystudovalo univerzity, tak šťastný život by moje holky v Orlové nenašly."

Jak vypadá štěstí

Co je ale vlastně to štěstí? V pětisetstránkové monografii o budování nové Orlové z roku 1973 se o budoucnosti píše: "Bude to velké, krásné a šťastné město co do bohatosti života." Současný starosta Orlové Tomáš Kuča si namlouvá, že se tahle vize vlastně naplnila. "Máme slušné dopravní spojení, nemocnici přímo ve městě, polikliniku, gymnázium i obchodní akademii," oponuje výsledkům žebříčku. O špitále už byla řeč, železniční spojení zničilo hornictví. Na zvyšující se kriminalitu a na několik set sociálně slabých spoluobčanů v domech společnosti Residomo prý město nemá žádné páky ani vliv.

Jenže radnice sama napomáhá tomu, aby se ghetto šířilo i za hranice čtvrti Poruba. Bývalou městskou spořitelnu, která se uchovala v historické části Orlové, chce proměnit v sociální bydlení. "Potřebujeme vykročit v opačném směru, než je vytvořit další chudinskou čtvrť," vzkazuje starostovi Jaroslav Waloschek, spoluautor petice, která proměnu spořitelny odmítá. V přízemí budovy jsou přitom od roku 1992 v pronájmu manželé Pětrošovi, kteří provozují vyhlášenou cukrárnu Fuchsie, v níž má zákazník pocit, že se propadl do éry první republiky. Devětašedesátiletý cukrář Radko Pětroš má pochopitelné obavy, že s novými sousedy nad hlavou podnik brzy zavře. "Proč tady radši neudělají pečovatelský dům pro seniory? Vždyť za rohem je krásný park," ptá se Pětroš.

"Krásný" orlovský vzduch

Hana Juřicová, vedoucí odboru výstavby a životního prostředí na orlovské radnici, připouští, že by město mělo se signatáři petice ještě jednat. Zároveň ale brání kvalitu života v Orlové do roztrhání těla. "Jsme město plné zeleně, byty jsou nejlevnější v republice a životní prostředí krásné," rozplývá se a publicistu TÝDNE jedním dechem nařkne, že přijel napsat tendenční reportáž.

Stav ovzduší se Juřicové snadno brání, protože město nemá měřicí zařízení Českého hydrometeorologického ústavu. V pět kilometrů vzdáleném Rychvaldu a jen o něco vzdálenější Karviné ale stanicemi disponují a tamní výsledky měření jsou katastrofální! V Rychvaldu byly letos překročeny limity po 42 a v Karviné po 43 dnů, přitom zákon říká, že pokud jsou normy přesaženy více než 35 dnů v roce, dané oblasti už jsou ze zákonného pohledu de facto neobyvatelné. Kvalita života se tam prostě rovná nule.

Bezprostřední okolí Orlové tvoří měsíční krajina, v níž má náhodný návštěvník dokonce pocit, že tady už lidská civilizace vymřela. Třeba v okolí stále činného Dolu Lazy.

Někoho ale přece v krajině spatříme, pán v oranžové vestě nabírá vodu do kyblíku u kalového jezírka pod šachtou. "To jsou vzorky pro OKD, zkoumáme, zda tady neprosakují nebezpečné látky," prozrazuje Aleš Dvorský ze soukromé laboratoře, do Orlové a okolí jezdí čistě pracovně. "Nikdy bych tu nechtěl žít, tady se přece nemůže nikomu líbit," vyhrkne s odzbrojující upřímností.