Jak je na tom české zdravotnictví?On-line deník TÝDEN.CZ přinesl příběh pacientky, která si zapisovala téměř neuvěřitelné výroky zdravotnického personálu. Čtenáři pak sami začali popisovat zkušenosti s českým zdravotnictvím.
"Ležela jsem v třebíčské nemocnici, od pasu dolů ochrnutá. Když se mi po třech dnech podařilo sestry přesvědčit, že se potřebuju umýt, přinesly mi lavor s vodou a žínku, obojí postavily dva metry ode mě a řekly, ať se umyju sama, že nemají čas," píše například čtenářka Marta.
ČTĚTE TAKÉ: Nemocniční arogance. Češi ani nic jiného nečekají
"Jenže žínkou si evidentně někdo předtím umýval zadek, obrovské hnědé fleky opravdu nešlo přehlédnout. Vrchol všeho byl, když přišla uklízečka a řvala na mě, že jsem si neuklidila bačkory na postel, aby mohla vytřít. Prohlásila, že by se chtěla mít jako já, jenom ležet a flákat se - taková mladá! Ona že by měla ležet a já ji obskakovat," vypráví Marta.
Nepříjemné jsou jen sestry
Špatnou zkušenost však má výhradně se sestrami, protože dodává: "Paní doktorka, co mě postavila na nohy, byla ale báječná."
Zarážející chování sestry popisuje i Eva z Uherského Hradiště: "Když si maminka, která má rakovinu, dovolila sestře připomenout, že nedostala léky, ta se na ni obořila, že snad má pusu s sebou, tak si má říct."
Pomůžou vyšší platy?
Odborníci argumentují, že sestry dostávají za svou práci málo peněz, proto jich je málo a bývají přepracované, a tedy často i nepříjemné. Čtenář s přezdívkou Rapollo ale ve zvýšení platů řešení nevidí a vysvětlení lékařů zpochybňuje: "Je pravda, že sestřičky jsou velmi výrazně podhodnocené, ale nemyslím si, že by jejich chování změnilo třeba i dvojnásobné zvýšení mzdy. Ty holky jsou většinou neurvalé a nevychované i v situacích, kdy na ně žádný tlak vyvíjen není, a jejich finanční zázemí je díky movitému partnerovi solidní. Takových jsem poznal dost na to, abych si o nich dělal sebemenší iluze."
Spokojenost se vším všudy
Jsou i velmi spokojení pacienti. Jedním z nich je například Petr z Ostravy. "Můj otec ležel před čtrnácti dny na traumatologii ve Fakultní nemocnici v Porubě. Bylo tam absolutně čisto, denně převlečeno, každý pacient měl, mimo várnice čaje na oddělení, svoji nemocniční termosku na stolku, kterou sestry dvakrát denně doplňovaly. Pacientům, kteří si nemohli například sami nakrájet maso, ochotně pomohly," vypráví Petr v internetové diskusi.
Spokojený z nemocnice odcházel i čtyřiapadesátiletý Vladimír Baudyš. "Před dvěma lety jsem byl odvezen rychlou záchrannou službou na plicní oddělení motolské nemocnice v Praze, z neznámého důvodu jsem krvácel do plic. Na JIP jsem se cítil velice dobře a ošetřujícímu personálu bych mohl jen děkovat," napsal v dopise redakci.
Ilustrační foto: Karel Šanda
