Ani 28 let po pádu komunismu není jasné, kde skončily ostatky Milady Horákové popravené po vykonstruovaném procesu v červnu 1950. Historici teď rozjeli další kolo pátrání.
Jedna symbolická hrobka na hřbitově v pražských Strašnicích, druhá na Vyšehradě. A pak ještě památník na nevelkém plácku, kde v pankrácké věznici stávala šibenice. Všechna místa spojuje jméno Milady Horákové, která byla popravena ve zinscenovaném procesu před 67 lety. Komunisté si podle instrukcí sovětských poradců do posledního detailu připravili režii soudního jednání, při němž se do sálu například nosily koše plné rezolucí požadujících pro Horákovou a další "spiklence a velezrádce" nejpřísnější tresty, a přesně naplánovali i to, jak po oběšení naloží s jejím tělem. Podařilo se jim natolik zamést stopy, že je místo dodnes neznámé.
Skupina historiků a dalších expertů se nyní v rámci projektu Jména mrtvým snaží o identifikaci kosterních pozůstatků z míst, kam byly odloženy oběti nacistické okupace a komunistického režimu. Tím se znovu otevřela alespoň malá naděje, že se v archivech narazí na neznámé dokumenty, které by pomohly ostatky Milady Horákové, symbolu komunistických represí po únoru 1948, vypátrat. "Taková možnost tu určitě je," řekl TÝDNU historik Petr Blažek, jedna z ústředních postav iniciativy Jména mrtvým.
Pátráni v Soběslavi
Pro komunistický režim byla Horáková a další odpůrci nepřáteli nejen za svého života, ale i po smrti. Těla popravených se příbuzným nevydávala a mnohdy končila ve společných hrobech. Například ostatky válečného hrdiny, pilota britského letectva Josefa Brykse, který zemřel v jáchymovském pracovním lágru v srpnu 1957, se jakoby zázrakem podařilo najít až v roce 2009. Historici z různých archivních dokumentů vyčetli, že urna s popelem byla tajně zakopána na hřbitově v pražském Motole.
V podobné štěstí věří i ti, kdo pátrali nebo pátrají po ostatcích Milady Horákové. Spolu s dalšími lidmi se tomu několik let věnovala historička a spisovatelka Zora Dvořáková. V archivech strávila dlouhé hodiny, prošla tisíce dokumentů, hledala na různých místech. Jedna stopa vedla dokonce do jihočeské Soběslavi, kde byly podle vzpomínek několika pamětníků uloženy do jednoho z tamních hrobů.
Do terénního průzkumu se zapojil rovněž genetik Daniel Vaněk, který v letech 2002 až 2004 pomáhal pomocí DNA identifikovat válečné oběti v Bosně a Hercegovině a nyní jeho laboratoř zkoumá například kostry Přemyslovců z hrobů na Pražském hradě. Vědec prověřil pozůstatky ze dvou hrobů, vzorky DNA pro srovnávací test poskytla Jana Kánská, dcera Milady Horákové, které se podařilo i s otcem emigrovat do Spojených států. Jenže zkouška skončila negativně. "Nenašli jsme nic, co by odpovídalo ostatkům Milady Horákové," řekl genetik.
Pátrání ve Strašnicích
Další stopa vedla do areálu krematoria v pražských Strašnicích. Dokumentaristovi Martinu Vadasovi a rozhlasovému reportérovi Marku Janáčovi ukázal bývalý zahradník František Král místo, kam byla údajně do společné šachty uložena urna s popelem Horákové. Když se o tom dozvěděla Zora Dvořáková, reagovala odmítavě: "Od Františka Přeučila, odsouzeného v procesu s Miladou Horákovou na doživotí, od Františka Kopeckého, někdejšího předsedy Klubu Milady Horákové, a od paní Tůmové, sestry Milady Horákové, vím, že tento údaj prověřovali. A nepovažovali ho za věrohodný," uvedla ve své knize Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu, v níž popisuje marné pokusy o nalezení místa s ostatky Milady Horákové.
Pátrání na Pankráci
Pochybnosti historičky Dvořákové se následně potvrdily. "Část hrobu jsme otevřeli. Žádná z uren ovšem nemohla patřit Miladě Horákové," sdělil Vadas TÝDNU. Dodal, že prověřovali více variant. "Žádná z těch stop nikam nevedla. Obávám se, že se už nic nenajde," soudí dokumentarista. Podobně skeptická je Dvořáková. V roce 1960 totiž byly v pankrácké věznici zničeny desítky uren. "Domnívám se, že mezi nimi byla i Milada Horáková, vše tomu nasvědčuje," tvrdí historička. Na hromadném pohřebišti v pražských Střešovicích přesto bývalí političtí vězni umístili pamětní tabulku s nápisem "Zde odpočívá JUDr. Milada Horáková popravená komunisty 27. 6. 1950". Kdoví, třeba tu přece jen někde je. Symbolický hrob má Horáková rovněž na pražském Vyšehradě, kde je na velké desce napsáno "Popravena a nepohřbena".
Politici a další činitelé si každoročně připomínají justiční vraždu Milady Horákové rovněž v pankrácké věznici. Místo popravy odhalil v roce 1992 archeologický průzkum založený na svědectví bývalého politického vězně. Upozornil na existenci dvou popravčích dvorků za pankráckou vězeňskou nemocnicí. Jeden z nich v minulosti nahradila prádelna, na druhém byl nad někdejší šibenicí vztyčen na památku Horákové dřevěný kříž s trnovou korunou.
Na obou popravištích bylo v letech 1949 až 1954 zabito 165 odpůrců komunistického režimu včetně jediné ženy - Horákové. Dalších 12 politických vězňů pak v letech 1954 až 1960 čekala poprava na novém popravčím místě v suterénu hlavní vězeňské budovy.
