Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek (ODS) čelil před Ústavním soudem celé řadě nepříjemných otázek. Musel vysvětlovat, proč vybírá peníze od lidí v bezvědomí nebo jakou službu pacient dostane za svůj regulační poplatek. Nakonec soud o poplatcích nerozhodl a jednání o návrhu na zrušení zdravotnické části reformy veřejných financí odročil na neurčito.
"Za co platí pacient třicet korun u lékaře?" zeptal se asi pětkrát soudce Jiří Nykodým. Ministr zdravotnictví vysvětloval, že kvůli poplatkům dávají pojišťovny zdravotníkům méně peněz, takže pacient zčásti platí za sužbu lékaře, to ale soudu nestačilo. "Dá se tedy říct, že člověk platí za nic?" ptal se Nykodým.
ČTĚTE TAKÉ: Premiér se zpovídal u soudu. Kvůli reformě
"Proč je potřeba regulovat péči u člověka v bezvědomí nebo dítěte v inkubátoru?" ptal se předseda soudu Pavel Rychetský, bývalý ministr za sociální demokracii. Na tuto otázku Julínek odpověděl jen obecnými frázemi. "Proč má pacient dát peníze lékárníkovi za to, že mu lékař podepíše nepotřebný lék?" pokračoval Rychetský. I k této otázce se Julínek vyjádřil jen obecně. "Vztah mezi lékařem a pacientem není úplně jednoduchý," řekl.
Soudce Nykodým také Julínka upozornil, že pro český Ústavní soud není argumentem, že se ve většině evropských zemí poplatky vybírají. "Zohledňují vaše analýzy i to, jaká je v dané zemi ústavní úprava?" ptal se ústavní soudce. "Mou prioritou je udržet stabilitu ve zdravotnictví," bránil se ministr Julínek. Česká ústava přitom říká, že "občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon".
Místopředsedkyně Ústavního soudu Eliška Wagnerová ministrovi navrhla, že by se ve zdravotnictví mohlo šetřit spíš tím, že by se současné pojišťovny sloučily do jediné. „V Evropě se vývoj tímto směrem neubírá," argumentoval Julínek.
Soudkyně Wagnerová se pustila i do ekonomických otázek. Upozornila totiž, že právě kvůli placení poplatků se může rodina propadnout do sociální nouze. „Myslíte si, že náklady na posouzení sociální potřebnosti budou větší než při vyloučení některé skupiny z placení poplatků?" Ministr Julínek tuto domněnku odmítl a řekl, že kvůli desetikorunovým poplatkům se do sociální potřebnosti může propadnout jen minimum lidí.
Ano, ne, nebo nevíte?
Wagnerová také upozornila, že pětitisícový doplatek na léky pro průměrného důchodce představuje 5 procent ročního příjmu, a ptala se, zda by nebylo lepší stanovit poplatkový strop procentem z příjmů. „Sdílení informací o příjmech a doplatcích u nás nefunguje," vysvětlil Julínek, proč by taková úprava nebyla možná.
Ústavní soudkyně Ivana Janů také Julínkovi připomněla, že veřejnost i ona sama mají málo informací o tom, jaký zisk mají lékárny ze třicetikorunového poplatku. Julínek se pokusil vysvětlit, že si lékárníci jako „kompenzaci" poplatků snižují svoje marže, jeho odpověď ale byla zmatená a nejasná.
Ministr zdravotnictví také soudcům zopakoval, že nechce řešit případné sociální dopady poplatků ve zdravotnictví. „Pokud bude mít nějaká skupina obyvatel kvůli poplatkům problémy, je to věc sociálního systému," řekl soudci Miloslavu Výbornému.
Julínkův výslech trval víc než hodinu. Ke konci už soudci ztráceli s ministrovými odpověďmi trpělivost. Musel proto například říci, že neví, zda kvůli poplatkům začaly pojišťovny platit lékařům za péči méně peněz než dřív. "Řekněte, jestli ano, ne, nebo nevíte," požadovala s podporou soudu Zuzka Bebarová-Rujbrová, která u soudu zastupuje komunistické poslance.
Foto: Petra Mášová
