Podivná maturita: Studenta mi bylo líto, říká šéfka komise

Dosud se o ni nikdo nezajímal. Ani ministerstvo, ani pražská radnice. Její jméno znala jen Česká školní inspekce, která v souvislosti se záhadnou maturitou Martina Bartáka vyšetřovala Soukromé gymnázium Pod Vyšehradem.

Markéta Šimková. Žena, která provází turisty po Praze, poslala v polovině května svým rozhodnutím dvacetiletého studenta k maturitě. A ještě za to dostala zaplaceno od Martinova otce, Jaroslava Bartáka. Svého rozhodnutí však v rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ nelituje a za vším, co udělala, si stojí.

Znáte pana Jaroslava Bartáka z dřívější doby?
Ne. Zavolali mi z ministerstva školství, abych se zúčastnila závěrečné zkoušky a protáhla Martina Bartáka skrz. Říkali mi, že jim je divné, proč ho učitelka nechce k maturitě pustit.

ČTĚTE TAKÉ: Šéfka komise: Za maturitu mi platil otec studenta

Kdy jste poprvé potkala Jaroslava Bartáka?
Já jsem se s ním seznámila až při té příležitosti, když mě dovezl ke komisionální zkoušce. Mně bylo hrozně nepříjemné, že Martin Barták k maturitě jde. Já jsem sama řekla, aby šel až k podzimnímu termínu a že by si měl změnit maturitní předmět.

Jak to dopadlo?
Tak, že jsme ho tedy protáhli ústní zkouškou a jeho tatínek si prosadil maturitu v prvním termínu. Nechtěli to odložit.

Řekl vám proč?
Jaroslav Barták pro něj měl na Vysoké škole ekonomické místo. Tam má známého. Mě to právě strašně překvapilo, jak Jaroslav Barták strašně tlačí na pilu.

Martin Barták se tedy dostal na nějakou vysokou školu?
No jistě, pan Barták tam určitě někoho má. On má všude kontakty. To je člověk, který je naprosto obklopen všemi lidmi. Má vlastního řidiče. To je zkrátka člověk, který žije úplně jiným životem než my. On si může dovolit naprosto všechno. A nakonec toho dosáhne.

ČTĚTE TAKÉ: Mladík s podivnou maturitou míří na vysokou školu
                        Případ podivné maturity: pro Liškův úřad uzavřená věc

Doučovala jste Martina Bartáka?
Ne. Já jsem byla jenom u závěrečné zkoušky. Nevěděla jsem, do čeho jdu. Toho kluka mi bylo líto. Mohl za to také špatný školní systém. To se samozřejmě může stát, ale většinou to obranné mechanismy zastaví.

To se na gymnáziu nestalo?
Ne. Není totiž normální mít tři čtyřkaře ze sedmi. Když jsem učila, měla jsem minimálně patnáct lidí ve třídě a z toho maximálně jednoho studenta, který byl horší trojkař.

Jak na vás ministerstvo přišlo?
Mají tam seznamy. Existuje Asociace učitelů španělštiny a na ministerstvu je nějaký člověk ze Španělska, který nás řídí. Svolává nás na různá sezení, kde nám prezentují nové knížky.

Co vám řekli, když jste zvedla telefon?
Zeptali se, jestli bych byla tak laskavá a šla do jedné komise ke zkoušce. Že je zvláštní, že kantorka nechce jednoho studenta pustit k maturitě.

U komise ale má být předsedou člověk, který současně učí na nějaké škole.
Asi nevěděli, že já nikde v současné době neučím. Já jsem tam vedená jako kantor, když jsem ještě učila. Asi se to neaktualizuje.

Uměl to Martin Barták skutečně natolik, že jste mu tu trojku dala?
On byl v presu. Na pětku jeho znalosti ale nebyly. Test napsal určitě na padesát procent. Jen jsem říkala, že je nelogické maturovat z předmětu, ze kterého student propadá.

Myslíte si, že si Martin Barták druhou opravnou zkoušku zasloužil?
Já si za tím stojím. Mně bylo toho dítěte strašně líto. Byl schoulený do sebe a nemohl ze sebe vypravit žádné slovo. Zkoušející se ho při ústní zkoušce ptala na práci. Ptejte se dvacetiletého dítěte, které nikdy nepracovalo, na práci. Mohla se ho ptát na volný čas, nebo na sporty. Pan Barták měl ustoupit a nechat syna maturovat až v září z jiného předmětu.

Dostala jste od pana Bartáka nějaké peníze?
Těch lidí bylo víc. Já si myslím, že jediný člověk, který něco nedostal, byla ta španělštinářka.

Vy jste dostala nějaké peníze?
Upřímně řečeno ano.

Můžete mí říct kolik?
Zaplatil se mi víceméně ten čas, který jsem nad tím strávila.

A neměl to spíš platit příslušný orgán? Pražský magistrát tvrdí, že se za předsednictví u komise neplatí.
To nevím, jestli to šlo takhle oficiálně. Já myslím, že to byla čistě jenom přátelská výpomoc.

Peníze, které jste od něj dostala, berete jako úplatek?
To bylo za odvedenou práci.

Řekl vám, proč a kolik vám dává peněz?
Ne. Dal mi obálku a já jsem ani nevěděla, kolik tam je přesně peněz. A to bylo čistě za to, že jedno dopoledne se tomu věnuji a nevezmu místo toho jinou práci.

O kolik peněz šlo. O tisíce, desetitisíce?
Nepředstavujte si tak velkou částku. Za dopoledne v turistice vydělám 1500, takže to byla taková adekvátní částka.

Pan Barták vám dal 1500?
Hm. (Krčí rameny.)

Víte něco o tom, že by nějaké finance dostala od pana Bartáka také ředitelka gymnázia Miroslava Kurková?
Já jsem to neviděla, ale upřímně vám můžu říct, že si to dokážu představit.

Druhá komisionální zkouška není na všech školách možná. Bylo to jakési privilegium, které škola Bartákovi poskytla.
To je čistě otázka známostí.

Jak probíhalo, když jste nasedla do auta? Kdo tam byl?
Já jsem to původně odmítala, řekla jsem, že se tam dopravím sama. V autě byl Jaroslav Barták, jeho syn, řidič a já. Během jízdy pan Barták zkoušel svého syna ze španělské gramatiky a pak si zařizoval své osobní věci.

A jak mu to šlo?
Měl to naučené nazpaměť, ale nevěděl, jak to použít.

Nemyslíte si, že by maturita mohla dopadnout lépe, kdyby Martin Barták přistoupil na zářijový termín?
Je škoda, že on má takového otce. Buď bude stejný jako on, nebo bude celý život ustrašený. Já myslím, že to na něj nemá dobrý vliv.

Nemáte špatný pocit z toho, že jste mu pomohla jít k maturitní zkoušce?
Ne. Já bych řekla, že ne. Na mně to nezáviselo. Když jsme byli u závěrečné zkoušky, poukazovala jsem na to, že to dítě je ve strašném presu. Pak i učitel, který tam seděl s námi, začal z té pětky slevovat. Oni oba dva řekli pět, já jsem řekla tři, abych ho chránila. Abychom se mohli domluvit na té čtyřce. Ale ten kluk vážně něco uměl. Na propadnutí nebyl. Když člověk projde životem, tak je zvyklý na nějaký kompromis.

ČTĚTE TAKÉ: Inspekce: Gymnázium Pod Vyšehradem porušilo zákon
                        Magistrát hrozí gymnáziu: Sebereme vám dotace

Foto: Robert Zlatohlávek